Nejprve dalekosáhlá personální čistka a odstranění všech, kdo by mohli chtít prostřednictvím své práce na ministerstvu životního prostředí jakkoliv bránit změnám klimatu a chránit přírodu proti developerům. Poté zavlečení nevyspělých, nevzdělaných a nezkušených influencerů s ultrapravicovými názory na místa v úřadu.

Následně obsazení pozice ředitele České inspekce životního prostředí veřejně zcela neznámou postavou právníka z Panevropské vysoké školy v Bratislavě Pavla Straky, který se snaží před veřejností utajit svou fotografii i životopis. Asi dobře ví proč… Prozatím novináři zjistili, že jeho bratr byl odsouzen za obchodování s drogami a matka za útisk a neoprávněný zásah do práva k bytu.

Sám Straka od svého červnového nástupu do funkce stihl zastavit nezávislé posudky v případu heřmanické haldy v Ostravě. V podstatě tak znemožnil nejen dopadení viníka rozsáhlé ekologické škody, ale také prověření, zda nenastane mnohem závažnější situace.

Pod miliony tun pomalu hořící hlušiny po těžbě uhlí se nacházejí zřejmě statisíce tun nelegálně navezeného stavebního odpadu. Jedna z největších hald ve střední Evropě přitom leží vedle skládky vysoce toxických kalů. Není jasné, zda stěna, která má haldu od kalů oddělovat, skutečně funguje — právě tyto průzkumy Straka stopnul.

Pokud by se však hoření z haldy rozšířilo ke kalům, nastala by ekologická katastrofa mimořádných rozměrů. Ministerstvo životního prostředí pod vedením Motoristů se přitom tváří, že je po problému.

Motoristé horující za přírodu? Mějme se na pozoru

Když tedy tento týden po pondělním jednání vlády ministr životního prostředí Igor Červený vystoupil s fantastickým odhalením, že v Národním parku Šumava unikají toxické látky, které jsou pozůstatkem po československé armádě, bylo na místě zbystřit. O to více, když fanoušek hajlování a vládní zmocněnec s pozastavenou funkcí, vyšetřovaný kvůli havárii, při níž porušil předpisy a následně zdemoloval sanitní vůz převážející krev, začal bombardovat síť X zkazkami o tom, že v národním parku uniká bojový plyn yperit.

Sice to nebyl yperit, a nebyl to ani fosgen, kterým Turek strašil o něco později, ale co na tom. „Jedná se o látky, které by se v případě požáru měnily ve fosgen (bojový plyn),“ upřesnil Turek nakonec.

Na úterní tiskové konferenci vystoupil Igor Červený spolu s náměstkem ministra obrany — prý aby novinářům objasnil situaci. V bývalém vojenském prostoru v Prášilech se údajně nachází na dvě stě sudů s chemikáliemi a možná i vojenskou pyrotechnikou. Úniky z těchto sudů zamořily zeminu a podle ministra je potřeba vyloučit, zda není zasažena podzemní voda. „Pokud by v parku vypukl požár, jako se to stalo v Českosaském Švýcarsku, byla by to katastrofa,“ pravil.

Prostor v minulosti zkoumala sanační společnost Dekonta, která v roce 2023, za vedení Petra Hladíka, předala závěry šetření národnímu parku. Igor Červený na tiskové konferenci rovněž tvrdil, že tuto zprávu obdržel tehdejší náměstek ministra Tomáš Tesař.

Toto své tvrzení dokládal Červený citacemi z e-mailů. Závěr Dekonty podle něj varuje před značnými riziky a vyzývá k dalším krokům: urychlenému odstranění sudů s toxickými látkami či zajištění ostrahy policií nebo armádou. „Zjistil jsem, že ministerstvo nekonalo. Ale my jsme konali hned, jakmile jsme se o tom dozvěděli,“ zopakoval několikrát Červený s důrazem na dramatičnost situace.

Ministerstvo nechalo letos v létě mezi červnem a srpnem prostor opět prozkoumat. S ministerskou výjimkou, tedy bez výběrového řízení, zakázku odvedla za 3,2 milionu opět společnost Dekonta.

Patří se přitom upozornit, že ještě letos v červenci byla členkou dozorčí rady Dekonty Klára Sovová — podnikatelka z krkonošské Luční boudy, sponzorka Motoristů a rovněž jejich kandidátka na pražskou primátorku. Jaká náhoda.

Petr Hladík dnes tvrdí, že o žádných dramatických závěrech Dekonty nebyl ve své době — tedy ve zmíněném roce 2023 — na ministerstvu nijak zpraven. „Věděl jsem, že se tam konal průzkum. Nikdo ale nevaroval před závažnými riziky nebo dvěma sty sudů s chemikáliemi,“ řekl Deníku Referendum.

Kontaminace v bývalém vojenském prostoru v Prášilech může skutečně představovat zcela mimořádný problém. A je jenom dobře, že se jí úřady zabývají. Je to ale největší ekologická kauza a největší ekologické riziko současný dní? Větší, než třeba zmíněná heřmanická halda? Případně areál po bývalé úpravně uranových rud v Mydlovarech?

Stát má aktuálně uzavřeny desítky takzvaných ekologických smluv na staré ekologické zátěže z dob socialistického průmyslu, které představují celou plejádu rizik pro přírodu a veřejnost. Dodnes také české úřady řeší ekologické škody po působení sovětské armády.

Je proto nanejvýš pozoruhodné, že právě nyní z těchto všech případů motoristický ministr životního prostředí vytáhne k odvyprávění příběhu o údajném selhání předchozího vedení zrovna ten, s nímž je zcela jistě dobře obeznámena sponzorka a kandidátka jeho strany.

Není důvod se Petra Hladíka nějak zvlášť zastávat. Je nakonec na něm, aby se hájil, pokud motoristický ministr v šumavském případu překrucuje fakta.

V chronologii případu však zaráží, že jak i sám Červený popsal, o rizicích v bývalém vojenském prostoru na Šumavě byl informován někdejší náměstek ministra, a to navíc soukromou firmou. To se samozřejmě mohlo stát. Ale logiku to příliš nedává. Pokud by byly závěry Dekonty z roku 2023 tak dramatické, jak se dnes tváří Červený, komunikace by nejspíše probíhala mezi národním parkem a vedením ministerstva. Zkrátka s jiným druhem naléhavosti. Tedy doufejme…

Ministerstvo s tragickou reputací

Ministerstvo pod vedením Motoristů má naprosto tragickou pověst. V reakcích na konání Červeného, Wasserbauera, Macinky a Turka se mísí despekt se zoufalým smíchem. Vidí to dokonce i Andrej Babiš. Když založil Národní koalici proti suchu, povolal do ní svého pobočníka a bývalého ministra životního prostředí Richarda Brabce, který sám sice má pověst hluboce poškozenou, ale dokonce ani on ne tak jako vandalové, kteří ministerstvo řídí dnes.

Úterní vystoupení ministra Červeného lze proto jen stěží chápat jinak než jako PR představení, které má jemu a jeho klice dodat jakou takous — dnes neexistující — autoritu. Igor Červený se 8. září pokusil sám sebe jmenovat do role plamenného ochránce přírody a veřejného zdraví. Není sebemenší důvod na tuto hru přistoupit.

Pokud mu však leží na srdci Národní park Šumava, určitě novinářům zpřístupní závěry šetření Dekonty v bývalém vojenském prostoru v Prášilech — a to jak z roku 2023, tak z letošního léta. Bylo by totiž dosti nešťastné, pokud by to dopadlo jako obvykle: tedy netransparentní zakázkou pro spřátelenou firmou.

Bude také na místě sledovat, zda Červený tuto hru nevyužije k pokusu odstranit ředitele Národního parku Šumava Pavla Hubeného. Vzhledem k tomu, jak snadno mu prošlo odvolání ředitele národního parku v Krkonoších, bychom měli být připraveni na všechno. I tam se to dělo v zájmu jejich sponzorů.