Po sérii bleskových povodní, které ve středu 26. srpna zasáhly oblast na pomezí Nepálu a Číny, hlásí úřady obou zemí dohromady více než devět stovek obětí a několik tisíc nezvěstných. Podle zjištění Geologické služby Spojených států katastrofu pravděpodobně spustilo rychlé zhroucení části hory a ledovce v národním parku Langtang. Obrovská masa vody, kamení a bahna se poté prohnala údolími řek Trishuli a Bhotekoshi, zničila desítky kilometrů infrastruktury a vyhnala z domova více než padesát tisíc lidí.

Nepálský ministr zahraničí Shisir Khanal označil klimatickou změnu za jednu z hlavních příčin rostoucího rizika podobných katastrof. „Nepál je zodpovědný za jednu setinu celkových emisí skleníkových plynů, patří však mezi země nejvíce zranitelné vůči změně klimatu,“ řekl Khanal na tiskové konferenci v sobotu 29. srpna. Podle něj patří změna klimatu „k hlavním problémům současného světa“ a vyzval mezinárodní společenství k aktivnější klimatické politice.

Podle nepálské vlády pokračují záchranné práce, v regionu však nadále hrozí další sesuvy a záplavy. Záchranáři se snaží dostat ke stovkám pracovníků vodních elektráren, kteří zůstali uvězněni v tunelech. Po třech dnech nepálští policisté rovněž vysvobodili zpod sutin tříletou holčičku. Do záchranných operací se zapojili také experti z Indie a Číny. Nepálská vláda nyní přijímá nabídky humanitární pomoci.

Záplavy souvisejí se změnou klimatu

Khanalova tvrzení potvrzují závěry analytiků z Nepálské společnosti pro životní prostředí. Zatímco snímky z března ukazují souvislou pokrývku ledu a sněhu v okolí hory Langtang Lirung, po pádu laviny velká část hory zmizela. Ze svahu se totiž uvolnila masa suti a ledu, která překonala výškový rozdíl 1 200 metrů. Hrubé odhady objemu laviny z ledu a kamení se pohybují mezi 100 a 200 miliony metrů krychlových. Destabilizaci ledovcového podloží podle analytiků zavinila voda z tajícího ledovce. S pokračujícím oteplováním podle nich hrozí častější výskyt podobných událostí.

Zpráva UNESCO z roku 2025 varuje, že himalájské ledovce tají „alarmujícím tempem“. Při globálním oteplení o 1,5 až 2 stupně Celsia oproti předindustriální době by podle odhadů mohly do konce tohoto století ztratit více než třetinu svého objemu.

Dopad tání ledovců se u jednotlivých řek může lišit. Podle analytiků však tání přispívá k nestabilitě horských masivů, sesuvům a následným záplavám. V horských regionech pak takové události způsobují škody na budovách, přehradách a kritické infrastruktuře včetně zemědělské půdy. Před hrozbou tání himálajských ledovců a s ním spojených povodní varoval také Mezivládní panel pro změnu klimatu ve své zprávě z roku 2023.

Popsané dopady přitom klimatologové odhadují už pro úroveň oteplení o 1,5 až 2 stupně Celsia. Podle výzkumné zprávy Environmentálního programu OSN z konce minulého roku však svět směřuje k oteplení o 2,5 až 2,8 stupně oproti předindustriální éře. Zpráva UNESCO o stavu vodních zdrojů proto varuje, že pokud budou emise ze spalování fosilních paliv nadále vysoké, dopady změny klimatu překročí možnosti Nepálu se jim přizpůsobit.

Vina za emise a dopady změny klimatu

Nepál patří mezi nejméně uhlíkově intenzivní ekonomiky na planetě. Na jeden dolar hrubého domácího produktu nepálské ekonomiky připadá 0,18 kilogramu uhlíkových emisí a řadí se tak na podobnou úroveň jako postindustriální ekonomiky Německa nebo Francie.

Pro srovnání, na jeden dolar českého hrubého domácího produktu připadá 0,28 kilogramu uhlíkových emisí a na emisně nejnáročnější severokorejské hospodářství přibližně 1,39 kilogramu. V přepočtu na hlavu pak průměrný obyvatel Nepálu vyprodukuje 0,63 tuny emisí oxidu uhličitého, průměrný obyvatel USA více než čtrnáct tun a obyvatel ČR sedm tun emisí. Takřka veškerou elektrickou energii v Nepálu vyrábějí vodní elektrárny. Nepál přitom patří k zemím nejzranitelnějším vůči dopadům klimatických změn. Vyplývá to z žebříčku, který sestavují analytici z Univerzity v Notre Dame ve Spojených státech.

Pro případy podobných katastrof zřídily v roce 2022 státy, které jsou smluvními stranami Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu, fond pro klimatických ztrát a škod. Do něj mají podle generálního tajemníka OSN Antónia Guterrese přispívat především země odpovědné za největší objem emisí. Na čerpání zdrojů na rekonstrukce po katastrofách a zvyšování odolnosti infrastruktury by naopak měly mít nárok především nejzranitelnější státy. Fond se však od svého vzniku potýká s problémy a objem prostředků zaostává za skutečnými náklady spojenými s dopady změny klimatu.