Budou přehrady novým jádrem? Hromady betonu nás před suchem nezachrání
Jiří KoželouhBabišova vláda občanům a krajině s dopady klimatické změny nepomůže. Slouží totiž zájmovým skupinám, které jsou příčinou problému.
Na sklonku katastrofálního léta premiér Babiš skočil po tématu sucha. Jenže namísto řady přírodě blízkých opatření ihned oživil téma výstavby velkých přehrad. Situace začíná připomínat energetiku, kde velká část politiků vzývá nové jaderné reaktory jako spásu a ignoruje, či dokonce aktivně potlačuje, rozvoj obnovitelných zdrojů.
Pokud by vláda opravdu chtěla udržet vodu v krajině, musela by zásadně přehodnotit řadu svých dosavadních přístupů a také se začít věnovat doposud opomíjeným tématům.
Mnohem důležitější a účinnější než výstavba přehrad je totiž zadržení vody přímo v půdě a revitalizaci řek, které byly v minulosti napřímeny a krajinu tak rychleji odvodňují. Navracení řek do přírodních koryt by mělo mít přednost i před nesmyslnými projekty jezů na Labi, které podporuje motoristické vedení Ministerstva životního prostředí.
Je nezbytné odstranit právní překážky v lesním a vodním zákoně, které často brání zadržení vody v půdě a zabraňují rušení odvodňovacích kanálů a strouh. Část lesů by měla být ponechána samovolnému vývoji, aby vznikly ostrovy přizpůsobující se měnícím se klimatickým podmínkám, které by pomohly také s adaptací hospodářských lesů.
Premiér i ministr zemědělství mají blízko k velkoformátovému zemědělství, jenže v boji proti suchu potřebujeme pravý opak: motivovat zemědělce k dělení velkých lánů mezemi či remízky, vysazování rozptýlené zeleně a šetrnému obdělávání půdy.
Aby Česká republika nadále nevysychala, musí adekvátně přispět ke snižování emisí skleníkových plynů, které jsou hlavní příčinou změny klimatu. K tomu je nutné jasně podpořit rozvoj obnovitelných zdrojů energie, zejména stále stagnující větrné energetiky. Doposud vláda v této oblasti jednala rozporuplně — například akcelerační oblasti pro větrné elektrárny výstavbu komplikují, místo aby ji zjednodušily.
Ministerstvo životního prostředí v srpnu dokončilo přípravu Národního akčního plánu adaptace na změnu klimatu na období 2026—2030, jenže plán je napsaný tak špatně, že boj v podstatě předem tento vzdává. Stejně tak Národní plán na obnovu přírody nabírá již mnohaměsíční zpoždění a obsahuje po zásazích z resortů většinou jen fráze.
Aby boj se suchem opravdu fungoval, nepomůže, když se premiér modlí za déšť nebo uctívá beton. Je potřeba jít přímo do krajiny, překonat lobbing silných zájmových skupin a přírodu konečně začít obnovovat.