Čerstvě nastoupivší britský premiér a předseda Labouristické strany Andy Burnham představil sociální reformy, které plánuje v zemi zavést. Stalo se tak v závěru července. Zatímco v prvních dnech Burnhamova úřadování se mluvilo nejvíce o jeho ambici vyřešit problém bezdomovectví, kterou ohlásil přímo při nástupu do úřadu v půli měsíce, v závěru července mluvil i o plánech v oblasti krize bydlení, cen vnitrostátní dopravy či reformy sociální péče. Právě reforma sociální péče byla přitom ústředním tématem. Podle Burnhama jde ze strany politiků o dlouhodobě neřešené téma a doslova „závažné zanedbání veřejné povinnosti“.

„Vlády po dlouhá desetiletí odkládaly reformu sociální péče, protože ji považovaly za příliš riskantní, příliš obtížnou a příliš složitou (…) Já zde vynaložím veškerý svůj politický kapitál,“ uvedl Burnham v tematickém projevu v Enfieldu.

Systém sociální péče (social care) je v Británii pověstně obtížně reformovatelný, jelikož není státní, plně dotovaný ani centrálně řízený — na rozdíl třeba od zdravotnictví (NHS). Péči v domovech pro seniory, terénní práci i pomoc mladším potřebným provádí mix komerčních, charitativních a obecních subjektů a většina příjemců má na službě spoluúčast. O struktuře služby a zbylé části financování rozhodují vlády jednotlivých zemí Spojeného království a orgány místních samospráv.

Burnham neslibuje systém zestátňovat, chce jej však zpřehlednit a zajistit sociálním pracovníkům lepší podmínky: větší jistotu místa, vyšší plat i odbornou přípravu — podobně jako mají v Británii například pracovníci ve státním zdravotnictví. V platových otázkách chce využít investiční program Dohoda o spravedlivých mzdách, schválený již za jeho předchůdce Kiera Starmera a plně nabíhající od finančního roku 2027/28. V otázkách celkové podoby refomy pak míní implementovat výsledky, které přineslo šetření komise pro sociální péči baronky Louise Caseyové. Práce této komise má být na Burnhamův pokyn urychlena o jeden rok.

„Od roku 1997 jsme se v Anglii pokusili o reformu sociální péče celkem dvaadvacetkrát. Ani jednou se přitom nepodařilo vyřešit její hlavní problémy,“ uvedla baronka Caseyová ve snaze potrhnout důležitost Burnhamova snažení.

Další sliby a pilíře přístupu

V dalších vystoupeních ze závěru měsíce přiblížil Burnham svoji bytovou politiku — zrušení pětiprocentní daně na energie pro domácnosti a program výstavby dostupného bydlení — a politiku na podporu dostupnosti dopravy. V rámci té chce například snížit cenový strop pro jednorázovou jízdenku v autobusech, a to ze tří na dvě libry. Hostincům, klubům a hudebním podnikům hodlá pak snížit daň z nemovitosti o dvacent procent.

Peníze na příslušná opatření chce Burnham získat z přeskládání priorit — konkrétně plánuje například zrušit plánovaný systém digitálních identifikačních průkazů či zavést vyšší daně na prodejce elektronických cigaret. Kromě toho věří v dohodu s opozicí.

Znalci připomínají, že snaha o dohodu je jedním z pilířů Burhnamova typického přístupu k politice, takzvané manchesterizace. Politikovi se totiž coby starostovi Manchesteru (2017—2026) dařilo prosazovat četné investiční plány právě tímto způsobem. Burnham tvrdí, že labouristická politika se musí v aktuálním klimatu všeobecné nedůvěry soustředit na dotažení konkrétních změn, které lidem pomohou, a ne na velké ideové či kulturní války.

Dalšími pilíři Burnhamovy manchesterizace jsou potom politika přednostního budování infrastruktury pomocí mimořádných stimulů a přesouvání rozhodování na nižší správní úroveň. V závěru minulého měsíce si již nový premiér zjednal schůzky se zástupci konzervativců a liberálních demokratů.

Labouristická strana teď drží díky drtivému vítězství nad brexitáři z voleb 2024 velkou parlamentní většinu. Její aktuální podpora je ale méně než třicetiprocentní. Druhým nejpopulárnějším táborem přitom nejsou dnes konzervativci, ale pravicoví populisté z Reform UK, a to navzdory současným problémům jejich lídra Nigela Farage.

Burnham může dle pozorovatelů buď svoje reformy tlačil na sílu, anebo právě v duchu manchesterizace ignorovat populisty a vyjednávat s tradičními stranami. Od výsledku se bude odvíjet i šíře možností, jak bude moci realizovat své ambice. Například i úvodní Burnhamův slib zrušit bezdomovectví je zatím podložen pouze injekcí do příslušných programů ve výši 340 milionů liber, což dnes utratí za pomoc bezdomovcům třeba jen Londýn za padesát dní. Pokud si premiér nevyjedná více prostředků anebo neprosadí panoramatické změny na sílu, zůstane jeho vláda pouze u více či méně podstatných symbolických gest.

Času na realizaci slibů má nový premiér zatím dost — další parlamentní volby se musí v Británii konat do léta 2029.