Do konce července obdrží přibližně 330 tisíc dosavadních příjemců státní sociální pomoci oznámení o tom, zda se svou žádostí o novou superdávku uspěli, nebo na ni nárok nemají. Pokud se do konce července v systému Jenda ani na poště nic neobjeví, může to znamenat, že si Úřad práce legálně prodloužil lhůtu o dny, kdy čekal na doložení chybějících dokumentů od žadatelů.

Skutečným prubířským kamenem úspěšnosti superdávky však bude zvládnutí situace na úřadech práce v srpnu. Je totiž prakticky jisté, že většina dosavadních příjemců dávek zaznamená pokles státní pomoci nebo její úplné zastavení. Nic na tom nezmění ani aktuálně probíhající legislativní proces, který má přísné nastavení superdávky zmírnit. Chystané změny totiž začnou platit až od října, takže na účtech a složenkách žadatelů se projeví nejdříve v listopadu 2026.

Rok se zmrazenými příjmy a nová pravidla pro samoživitele

Příjemci příspěvku či doplatku na bydlení, přídavku na dítě nebo příspěvku na živobytí budou mít tou dobou za sebou více než rok finanční nejistoty. Stát jim totiž zmrazil příjmy podle situace v září 2025, kterou navíc žadatelé ve většině případů dokládali výdaji ještě staršími, z období od dubna do června 2025. To vedlo k reálnému snížením pomoci od státu, zejména pokud jde o úhradu nákladů na bydlení. Po celou tu dobu totiž nebylo možné uplatnit běžné změny v příjmech a výdajích, například ani zvýšení nájmu nebo ztrátu zaměstnání. Jedinou uznatelnou změnou bylo nové složení domácnosti.

Plánované zvýšení životního minima pro jednotlivce a páry, které mělo zmírnit očividně nepříznivé vyhlídky menších domácností a původně mělo vstoupit v platnost hned při spuštění superdávky v říjnu 2025, se postupně posouvalo a nakonec na ně dojde až v listopadu, tedy s ročním zpožděním. Ministerstvo ani zákonodárci navíc neplánují obnovit kategorii jednočlenných domácností namísto společné kategorie domácností jedné až dvou osob. Problém malých domácností tak stát prozatím nevyřešil.

Stejně tak se nemění ani způsob použití takzvaných normativů, tedy tabulkových stropů, které stát určuje jako uznatelnou výši nákladů na bydlení v jednotlivých městech a regionech. Většina žadatelů z řad podnájemníků dostane od státu tak jako doposud pouze polovinu výše těchto normativů, v případě zranitelných domácností stát uhradí tři čtvrtiny. Lidé žijící ve vlastním bydlení dostanou ještě méně. Vláda si sice ponechává možnost zvýšit úhradu nákladů na bydlení z padesáti na šedesát procent pouhým nařízením, tedy bez nutnosti schválení parlamentem, otázkou však zůstává, zda k tomuto kroku přistoupí.

Určitým krokem vpřed je posun věkové hranice u dětí samoživitelů. Jako „zranitelná osoba“ bude samoživitel nově posuzován až do věku patnácti let věku nejmladšího dítěte, namísto dosavadních sedmi let věku. Situace samoživitelů je dlouhodobě náročná a toto rozhodnutí je třeba ocenit. Komu jinému by měla superdávka prospět víc než nejchudší části domácností, k nimž právě domácnosti samoživitelů patří?

Dost na tom, že ministerstvo bude napříště pracovat s fiktivně pobíraným výživným — tedy do propočtů zahrne částku stanoveného výživného bez ohledu na to, zda rodič alimenty skutečně platí. Výhledově se přitom počítá s tím, že úřady rodičům samoživitelům budou s vymáháním výživného pomáhat poskytnutím bezplatné právní pomoci. Tento nápor tedy úřady práce nemine a potrvá nejspíš i v roce 2027. Ať už kvůli většímu počtu žádostí o náhradní výživné, jemuž musí podle nových pravidel předcházet zahájení exekuce nebo soudního vymáhání, nebo kvůli vyřizování nezdigitalizované mimořádné okamžité pomoci.

Pozměňovací návrhy poslanců

Návrh na zmírnění podmínek superdávky míří 8. července 2026 do třetího čtení v Poslanecké sněmovně, kde bude pravděpodobně také schválen. Z ministerstva vzešly v době psaní tohoto komentáře dva poslanecké pozměňovací návrhy. První z nich zvyšuje věk dětí samoživitelů na patnáct let a normativy mění z těch, kde rozhoduje velikost obcí, na ty, kde je zohledněna místní výše nájemného, tedy na normativy rozlišené podle sedmasedmdesáti okresů.

Další ministersko-poslanecký návrh má zajistit, aby větší domácnost neměla ve stejném okrese nižší podporu na bydlení než domácnost s menším počtem členů. Například čtyřčlenná domácnost tak bude mít stejné normativní nájemné jako domácnost tříčlenná. Výše normativu domácností tak nebude s vyšším počtem jejích členů klesat — nebude ovšem ani stoupat. To bohužel platí i pro už nyní málo podpořené domácnosti do dvou osob. Dvoučlenné domácnosti mohou mít v některých okresech stejně nízký normativ jako domácnosti jednotlivců.

Další pozměňovací návrhy představují spíše symbolický tlak poslanců některých opozičních stran na zpřístupnění pomoci osobám v tříletém oddlužení. Takový krok by ušetřil státu mnohem víc, než kolik vydá na superdávce. Jiný návrh počítá s odstraněním trestání dětí za chyby jejich rodičů: doposud domácnosti například ztrácely bonusy na všechny děti kvůli „chybě“ spočívající poskytnutí pomoci s bydlením problematické osobě. Nic z toho se v říjnu 2026 bohužel nezmění už proto, že takovéto větší změny je nutno přeprogramovat v systému Jenda, což si vyžaduje čas a pocítí to i státní rozpočet.

Za zmínku však stojí nejméně jeden z pozměňovacích návrhů pirátských poslankyň, který vzbudil zájem ministerstva i poměrně živou debatu na plénu sněmovny. Jde o návrh úpravy majetkového testu u vlastnictví osobních automobilů, který by mohl takříkajíc zabít dvě mouchy jednou ranou. Ve hře je totiž společný zájem státu a obcí na odstranění vraků z veřejných prostranství i z registru vozidel, jehož údaje nyní neodpovídají realitě vlastnictví. Zastaralá data navíc znemožňují žadatelům se zdravotním postižením získat v dohledné době nárok na superdávku.

K této úpravě nestihne dojít už v říjnu 2026, ministr však alespoň přislíbil seznámit se s rozsahem problému. Kdybychom mu měli radit, mohl by tu svěží sociálně-environmentální myšlenku ještě použít při komunikaci s obcemi. Ostatně komunální volby jsou za rohem a vraky aut dále tlejí v zahradách a polích.