Ministr školství, mládeže a tělovýchovy Robert Plaga (ANO) na popud Institutu pro rozvoj vysokého školství, think-tanku financovaného především firemními dárci, připravuje nový vysokoškolský zákon. Akademická obec se však bouří. Část z ní se totiž obává, že přijetí zákona by znamenalo ohrožení akademické svobody v bezprecedentní podobě.

Nový zákon by mohl umožnit vládě a firmám prostřednictvím nového orgánu zasahovat do toho, které vysokoškolské obory mají, nebo nemají být schválené a podpořené, a to hlavně na základě jejich relevance pro potřeby trhu.

Nový zákon

Připravovaný zákon o vysokých školách může významně proměnit akademický svět, jak jej známe. Současné komplexní procesy, které zahrnují řadu akademických orgánů, by měly být zrušeny a nahrazeny novou univerzitní radou o devíti osobách. Ministr jmenuje komisi, která vybere tři z nich, další tři osoby budou zvolené z akademické obce a poslední tři si tato rada následně vybere sama.

V tezích nového zákona se explicitně uvádí, že tyto tři osoby mají být zástupci tržních a zaměstnavatelských sektorů, případně neziskových organizací. Nový orgán má tudíž kromě politických zájmů reprezentovat a hájit zájmy trhu a firem, konkrétně jejich poptávku po konkrétním nedostatkovém absolventstvu. Univerzitní vzdělávání tak bude podléhat potřebám soukromého kapitálu, oligarchii a politické reprezentaci.

Nová rada bude vybírat kromě rektora či rektorky také děkany a děkanky na všech fakultách, a to i na těch humanitních a uměleckých. A právě ty jsou připravovaným zákonem nejvíce ohroženy. Akademickým senátům budou výrazně omezeny pravomoci v personálních a finančních otázkách, přičemž rozsah zbývajících pravomocí nebude určen zákonem, ale vnitřním předpisem každé univerzity zvlášť.

Ministr s Institutem rovněž argumentují, že je nutné posílit roli a pozici rektorů a rektorek, na čemž lze určitě nalézt shodu. Avšak v tezích zákona aktuálně neexistuje žádná zmínka o novém nástroji nebo pravomoci, které by měly rektorské pozice skutečně posílit.

Zákon, který výrazně promění podobu akademie, jak ji známe, existuje zatím jen v tezích, jež už prodiskutovalo pět uzavřených diskusních skupin. Neexistuje ovšem žádná metodika nebo veřejný seznam jmen zúčastněných. Nominanty sice vyslaly i orgány reprezentace vysokých škol, jako je Česká konference rektorů a Rada vysokých škol, ministerstvo však přizvalo další vybrané experty a zástupce firem a organizací, jejichž jména ani příslušnost nezveřejnilo.

Robert Plaga není prvním ministrem školství se zájmem akademické uspořádání proměnit. Je ale prvním, kdo téma začal prosazovat vytrvale. Před ním se o podobné změny zasazoval Mikuláš Bek (ODS) nebo také Josef Dobeš (Věci veřejné). Současný ministr se poučil z prvního mandátu, kdy konzultoval s akademickými orgány jako například s Českou konferencí rektorů nebo Radou vysokých škol, které razantní úpravy zákona o vysokých školách zavrhly a namísto toho doporučovaly dílčí evoluci zákona.

Do podobné situace se ostatně dostal i Bek. Nejspíš proto Plaga nyní založil zmíněných pět oddělených diskusních skupin, které návrh projednávají bez přítomnosti veřejnosti. Znění věcného záměru zatím dohledatelné není, a je tak možné, že ještě není ani nic z výsledného zákona napsané. Naopak klíčové teze s důrazem na vznik univerzitních rad a manažerský systém řízení už existují a jsou prezentované jako nezměnitelné.

Proto návrh zákona ani jeho teze pravděpodobně zásadněji nepromění ani diskusní skupiny, z nichž se má scházet už jen skupina věnující se řízení univerzit a skupina k akademickým kariérám.

Věcný záměr má být vládě předložen na konci roku 2026, přičemž samotný zákon by měl zamířit do Poslanecké sněmovny na jaře 2028. Vzhledem k tomu se akademická obec obává, že příležitost vyjádřit se jednoduše nedostane.

Právě tato snaha zákon připravit a schválit co nejrychleji nemá v České republice obdoby. Část akademické obce navíc věří, že takový časový horizont byl ze strany ministra a Institutu strategický. Do prosince by měl být zákon odhlasován vládou a postoupen sněmovně. Napříč politickým spektrem je na jeho přijetí navíc údajná shoda.

Změny oproti současné praxi

Institut pro rozvoj vysokého školství tvrdí, že je inspirován západními modely vysokých škol, hlavně Finskem. Avšak takový model, jejž Institut spolu s ministrem navrhují, ani na jedné západní univerzitě neexistuje. Veškeré univerzitní rady, například ve zmiňovaném Finsku, fungují v kontextu senátů a dalších orgánů se silnými kontrolními pravomocemi.

O mnohé pravomoci by přišly právě vrcholné akademické orgány, které aktuálně volí a odvolávají děkany a rektory nebo schvalují rozpočty, stejně jako všechny ostatní orgány, jež patří do procesu akreditace oborů a mají pravomoc schvalovat, co se bude vyučovat.

Aktuálně návrh na studijní obor předkládá děkan, schvaluje ho fakultní senát, vědecká rada fakulty a posléze univerzitní vědecká rada, v níž povinně zasedají i externí experti napříč obory. Na velkých vysokých školách s takzvanou institucionální akreditací potom obor definitivně schvaluje a kontroluje Rada pro vnitřní hodnocení a studijní program se může začít vyučovat. Do tohoto procesu stát ani trh v takto absolutní míře zasahovat doposud nemohly. Nově připravovaný zákon to ale má změnit.

Problémem nového modelu je navíc škála: jeden model nedokáže zohlednit různé velikosti a charakteristiky českých univerzit. Potřeby a fungování Univerzity Karlovy a menších regionálních univerzit se liší, stejně jako se liší potřeby technických a uměleckých vysokých škol a akademií.

Řídit univerzity jako firmy

Nepopíráme, že západní univerzity by pro ty české mohly být inspirací, hlavně co se týče kvality výzkumu. Nebezpečí však spočívá v trendu vést univerzity jako firmy, v nichž jsou manažerské a korporátní metriky důležitější než ty výzkumné: máme na mysli například kvantifikaci výzkumné činnosti, grantové financování, prekarizované pracovní podmínky, takzvaně efektivní řízení, flexibilitu na úkor stability.

Manažerizace vysokých škol a tlak na výkon a efektivitu nejen že znehodnocuje výzkum a výuku, přispívá ale také k vyhoření a psychickým i sociálně-materiálním problémům.

Univerzitní vzdělávání nemůže podléhat zájmům firem. Úlohou univerzit je kritické vzdělávání, kultivace hodnot, kultury a vědomostí, které z podstaty nemusí být kapitalizovatelné a komodifikovatelné. Tato role univerzity vychází z Humboldtova modelu, jehož hlavním principem je nezávislost výzkumu, vzdělávání a studia a zároveň propojování vzdělávání s kultivací společenských hodnot, umění a občanského života.

Firemní perspektiva nazírání na vysoké školství kromě toho přispívá k elitizaci vzdělávání, které zvýhodňuje bohaté a zabezpečenější vrstvy obyvatelstva, a to hlavně proto, že se pojí s trendem platit školné, jak to známe z mnoha případů na Západě. Trendem Západu jsou však také neustálé vzpoury, protesty a stávky studentstva a pracovníků, které zpoplatněním vysokých škol a zvyšováním jejich nedostupnosti trpí.

Proto je důležité ptát se, v čem přesně se chce nový zákon Západem inspirovat. Vzhledem k proklamacím současné vlády totiž máme důvod obávat se, že nový zákon otevře cestu právě zvyšování prahovosti a nedostupnosti vysokých škol pro materiálně a jinak znevýhodněné skupiny obyvatelstva a přímému napojování na firmy, které budou ideologicky, profilově, odvětvím nebo přímo finančně napojené na politickou reprezentaci.

Reakce akademické obce

Odpor napříč akademickou obcí sílí. Rada vysokých škol, oficiální zastupitelský orgán, návrh ve svém usnesení z 21. května důrazně odmítla a označila jej za likvidaci nezávislé akademické samosprávy. Proti aktuálnímu znění nového zákona a možné politizaci se vyjádřil i Akademický senát ČVUT, Univerzity Karlovy a také zástupci jiných škol a jednotlivých fakult, které podporují vyjádření Rady. Očekáváme, že senáty dalších českých univerzit a fakult se přidají.

A vůči zákonu není bez výhrad ani Česká konference rektorů. Její předseda Milan Pospíšil sice připouští potřebu posílit rektorské pravomoci, zároveň však trvá na adekvátních pojistkách autonomie, samosprávy, transparentnosti a právní jistoty. Za klíčovou otázku přitom označuje právě nastavení univerzitních rad.

Ministerstvo tvrdí, že v novém zákoně bude pojistka proti případné politizaci univerzitních rad, v tezích však jakákoli taková zmínka absentuje. Ministerstvo kritické hlasy odbývá tím, že Rada vysokých škol zastupuje své zájmy a brání status quo. Takový argument ale ignoruje pestré spektrum akademické obce, které s návrhem nesouhlasí.

Reforma připravená za zavřenými dveřmi, prosazovaná ve spěchu přes prázdniny a s radou složenou z lidí, které si z velké části vybere stát, totiž řada z nich považuje za ohrožení akademické svobody.

Autoři jsou členy iniciativy Stojíme s univerzitami, která sdružuje studenty, pedagogy, akademické pracovníky a absolventy českých a slovenských univerzit, jimž záleží na budoucnosti, nezávislosti a svobodě výzkumných a kulturně-uměleckých institucí. Jejich cílem je mobilizovat se napříč českými univerzitami proti útokům na akademické svobody a nezávislost vysokých škol.