Ze dvou stran hranice: jak Moldavané od Prutu a od Dněstru pohlížejí na EU
Oxana BodnarováBlízkost Rumunska umožňuje obyvatelům pohraničních moldavských obcí nahlédnout, jak se žije v Evropské unii — a mnozí z nich si přejí tak žít rovněž. Na opačném konci země místní vzhlížejí spíše naopak k Rusku.
Moldavsko, kandidátská země na vstup do Evropské unie od roku 2022, potvrdilo své evropské směřování v loňských parlamentních volbách. Strana akce a solidarity prezidentky Maie Sanduové v nich přesvědčivě zvítězila s více než padesáti procenty hlasů a získala tak většinu v parlamentu.
Země zůstává nicméně rozdělená mezi příznivci evropské integrace a ruského vlivu — téměř polovina voličů, kteří Stranu akce a solidarity nepodpořili, dala hlas proruskému Vlasteneckému bloku vedenému bývalým prezidentem Igorem Dodonem.
Iași blíž než Kišiněv
Pro mnohé Moldavany žijící v bezprostřední blízkosti hranice s Evropskou unií, tedy na hranici s Rumunskem, je Rusko daleko — nejen na mapě, ale především v každodenním životě.
Obec Zagarancea v okrese Ungheni leží pouhých zhruba čtyřicet kilometrů od rumunského Iași. Moldavské hlavní město Kišiněv je podstatně dál, přes sto dvacet kilometrů. Samotnou obec tvoří tři vesnice — Zagarancea, Semeni a Elizavetovca — celkem s 2 905 obyvateli.
V obci byly realizovány investice z národních programů, jako jsou Evropská vesnice, Národní fond životního prostředí či program „Evropa je doma“ organizace UN Women, financovaný z evropských prostředků. Podle místních úřadů činily celkové investice v období 2021—2025 přibližně 16 milionů moldavských lei, což odpovídá více než 810 tisícům eur.
Za nákup v Rumunsku se vrací DPH
Redakce HotNews navštívila dvě rodiny z obce Zagarancea, aby zjistila, jak žijí Moldavané na hranici s Evropskou unií.
Vitalie Scripcaru byl třicet let učitelem hudby a v posledních letech vede Kulturní centrum v Zagarancei. Učí nejen děti, ale organizuje také akce pro seniory.
Vitalie říká, že má velkou rodinu: manželku, dceru, zetě a dvě vnoučata, která zbožňuje.
Rodinu jsme zastihli jednu neděli na konci prosince. Zatímco čeká na vnoučata, manželka Angela uklízí na dvoře a Vitalie chystá dříví do kamen. Když je čaj hotový a na stole leží oblíbené sladkosti, rodina Scripcaruových se sejde a plánuje program na nadcházející víkend.
Nedávno si pořídili televizi, ale chtějí si koupit další. Podobné nákupy obvykle dělají v Rumunsku.
„Do Iași se dostanu poměrně snadno. Televizi jsem si koupil tam, protože nejenže vyjde levněji, ale navíc dostanu nazpět DPH,“ říká nám Vitalie Scripcaru.
Vitalie má na mysli systém Tax Free, který občanům bez trvalého pobytu v EU umožňuje získat zpět DPH za zboží zakoupeného v unijních zemích — netýká se to však služeb. Zboží musí být zakoupeno v autorizovaných prodejnách, které jsou označeny logem Tax Free. Minimální útrata pro vrácení DPH činí 175 eur včetně daně.
První moldavská dálnice. Investorem je Rumunsko
Iași je blízko — a brzy bude ještě blíž. Rumunsko totiž z prostředků programu SAFE staví první kilometry dálnice na území Moldavska. Jde o poslední, 15,5 kilometru dlouhý úsek Dálnice sjednocení (Autostrada Unirii), která spojuje města Târgu Neamț, Iași a Ungheni.
Na hranicích bude postaven most přes Prut, který spojí obec Zagarancea s rumunskou obcí Golăești v župě Iași. Nový most bude mít dva pruhy v každém směru a chodníky pro pěší. Jeho délka přesáhne 260 metrů; zpočátku má mít šířku 13 metrů, později pak být rozšířen na 25 metrů.
Předpokládá se, že provoz bude zahájen na podzim 2026. Hodnota projektu činí 30 milionů eur, z toho 16,4 milionu představuje příspěvek Evropské unie.
„Ještě teď, když jezdíme přes Sculeni, cesta trvá třicet minut, pak stojíte na celnici hodinu dvě. Až bude most hotový, budeme v centru Iași za dvacet minut,“ dodává Vitalie.
Za prací do Evropy, nebo do Ruska
Vitalie věří, že pokud jeho země vstoupí do EU, mnozí obyvatelé, kteří odešli do zahraničí za lepším životem, se vrátí domů. Při sčítání obyvatel v roce 2004 měla obec Zagarancea 3 300 obyvatel; dnes jich zbývá jen něco přes 2 900.
„Mnozí odešli do zahraničí, do Evropy. Jsou i tací, kteří odešli do Ruska. Když se podíváte na vývoj naší země od získání nezávislosti, je vám jasné, že žít tu nebyl žádný med. V posledních letech je ale zlepšení znát,“ vysvětluje Vitalie.
Jeho dcera Cristina říká, že než odešla na mateřskou, pracovala na radnici v rámci projektu financovaného z evropských fondů. „Nikdy jsme nepřemýšleli o tom, že bychom odešli. Chceme žít v naší zemi, pracovat tu a vychovávat děti,“ říká.
„Svou budoucnost vidím tady doma.“
Od Scripcaruových se přesouváme do sousední vesnice v téže obci. V Semeni na nás čeká rodina Cimpoeșových: matka Maria a dvě z jejích dětí, Rafael a Tatiana.
Je neděle a téměř celá rodina je doma. Pouze nejstarší syn je v Kišiněvě, kde studuje medicínu.
Maria je už osmnáct let zdravotní sestrou v okresní nemocnici v Ungheni, kam nastoupila po absolvování zdravotnické školy v témže městě. „Mám ráda své povolání, dělám ho s oddaností a citem ke každému, kdo potřebuje pomoc,“ říká.
Rafael chodí do tanečního souboru Unghenenii a Tatiana hraje na klavír.
„Rád tančím a propaguju moldavské tradice. Jezdili jsme do Rumunska na různé soutěže — a tam jsem viděl zemi, která je mnohem dál než ta naše,“ vysvětluje Rafael.
„Svou budoucnost vidím tady doma,“ dodává Tatiana, která se rovněž věnuje lidovým tancům.
Jejich matka Maria říká, že díky uměleckým aktivitám dětí i ona sama často jezdí do Rumunska, a zmiňuje renovaci Paláce kultury v Ungheni, „která byla pro děti přínosem“.
Vyjmenovává dál několik projektů realizovaných s pomocí fondů EU, dodává ovšem, že i Moldavsko má co nabídnout.
„Krásné lidi, nejen navenek, ale i uvnitř, v srdci, a taky hodnoty, na kterých nám záleží,“ říká obyvatelka Zagarancey.
V EU „nic není, je tam pusto“
„Evropský sen“ však slábne, čím více se blížíte na opačný konec země, jak ukázala reportáž HotNews loni na podzim před parlamentními volbami.
Zamířili jsme tehdy do vesnice Naslavcea na severu země, na hranici s Ukrajinou. Více než dvě stě kilometrů od Kišiněva, na břehu Dněstru, leží obec s méně než osmi sty obyvateli, kteří mluví téměř výhradně rusky.
Hovořili jsme tehdy s lidmi, kteří mají příbuzné jak v Rusku, tak na sousední Ukrajině.
„Když vidíte, že jeden soused je chudý a druhý si dobře žije a má všechno, co opravdu potřebuje — ke komu z nich se přikloníte?“ odpověděla řečnickou otázkou místní žena, když jsme jí položili otázku týkající se Evropské unie. Podle ní je tím bohatším sousedem Rusko, kde „je všechno“.
O Unii pak řekla, že tam „nic není, je tam pusto“.
Jiná žena z vesnice nám tehdy sdělila, že „nic proti Evropské unii nemá“, ale volí Rusko: „Já jsem za mír a za Sovětský svaz.“
Text vznikl v rámci projektu EU Neighbours East, na němž se DR podílí spolu s jedenácti dalšími evropskými médii. Přeložil OB s využitím Claude AI. Originální verze vyšla na serveru HotNews.ro.