Jsou lidi, které potkáváte takřka každý den a nezanechají ve vás nic. A pak jsou lidi, které potkáte párkrát za život, ale zanechají ve vašem srdci výraznou stopu. Takovým člověkem pro mě navždy zůstane Pavel Dekař. Neúnavný bojovník proti bezpráví v oboře Radějov na Hodonínsku, citlivý milovník přírody, srdečný společník, ale i člověk chybující.

S Pavlem jsem se poprvé potkal v červnu roku 2015, kdy jsme společně s několika zástupci místní skupiny Hnutí DUHA Brno přijeli na jeho pozvání do Bílých Karpat. Na chatu Sokolku v osadě Mlýnky, nedaleko Petrova u Strážnice, na samotě uprostřed bělokarpatských lesů, o kterou se Pavel dlouhé roky staral s příkladnou pílí.

Kromě místa setkávání se tato lesní samota stala také místem, odkud Pavel vedl svůj životní boj proti oboře Radějov, kterou dlouhé roky okupuje miliardář Leoš Novotný. Bývalý majitel firmy Hamé si za podivných okolností, které jsme v Deníku Referendum podrobně popisovali, přisvojil kus Chráněné krajinné oblasti Bílé Karpaty a zřídil si tu osobní panství. V něm roky pořádá opulentní soukromé hony pro papaláše z celé České republiky, přemnožuje zvířata a devastuje tamní ekosystém.

Pamatuji si, že hned první večer nás Pavel opil skvělým vínem a až neuvěřitelným vyprávěním o dění v oboře Radějov, které pro nás tehdy bylo jako z jiného světa. Vzpomínal, co všechno v Radějově zažil, jak do něj v oboře Novotný najížděl autem, kolik nadávek si vyslechl, jak často na něj miliardář volal policisty. Pavel byl typem člověka, se kterým jste měli po společném večeru pocit, že se znáte celý život.

Jako kontrast k Pavlově srdečnosti a pohostinnosti pak vyniklo první setkání s Leošem Novotným. Ten se k nám zpočátku lísal a snažil se nám během krátké procházky po oboře vlichotit, načež nás — tak jako každého návštěvníka obory — arogantně a protiprávně vyhnal. Z toho zážitku jsem si odnesl hořkou pachuť ve vztahu k Leoši Novotnému a zároveň obdiv k Pavlově laskavosti a vnitřní síle.

Náš tehdejší výlet do radějovského bezpráví skončil tím, že jsme společně přelézali bránu obory. Novotný, který nás pronásledoval ve svém pick-upu, nám ji totiž odmítl otevřít. Vznikla o tom i reportáž pro Deník Referendum.

Dodnes si ale nejvíc pamatuji cestu k oboře Radějov přes bělokarpatské louky, která se zdála nekonečná. Pavel totiž každou chvíli zastavoval a dělal nám obsáhlou přednášku snad o každé rostlině, která po cestě rostla. Jeho láska k přírodě byla dechberoucí.

Každého jiného by podobné otřesné zážitky s radějovským knížepánem vystrašily a donutily se stáhnout. Pavel ale patřil k lidem s nezastavitelným vnitřním duchem, který volá po spravedlnosti. Vytvořil proto partnerskou dvojici s ekologickým právníkem Jaromírem Kyzourem a společně se dali do právní bitvy proti Novotného síle peněz. A byli v tom velmi úspěšní.

Soudy postupně dávaly dvojici Dekař — Kyzour za pravdu, zrušily nesmyslné Novotného zákazy vstupu do obory Radějov, jakož i několik dalších jeho svévolných rozhodnutí. Nakonec soud dokonce zpochybnil i samotnou legální existenci obory. Ve zdravě fungující demokracii, kde právo platí pro každého stejně, by už dávno příslušné úřady konaly. Namísto toho ještě v roce 2021, když jsem spolu s Pavlem a dalšími přáteli navštívil oboru Radějov naposledy, nás opět vyhnal tamní správce obory.

Dodnes si pamatuji zoufalství místních policistů, kterým Pavel dokola ukazoval doklady o tom, že je právo na naší straně a my jsme měli mít ze zákona volný přístup dovnitř i ven z obory. Dožadovali jsme se tehdy otevření brány, abychom mohli bezpečně odejít. Správce obory se nám zpovzdálí smál a zval nás, ať v oboře zůstaneme, že za hodinu začíná lov. Proti takové aroganci, nechutnému buranství, lokální korupci a moci peněz se Pavel stavěl celým srdcem.

Jako každý byl však i on člověkem chybujícím. Svou největší životního chybu, když roku 2010 jeho staré Avii selhaly brzdy a on na přechodu srazil dvě děti, si nesl celý život. Děti naštěstí přežily.

Při každém našem společném setkání s dojemnou sebereflexí litoval onoho osudového okamžiku. Svou činností v Bílých Karpatech se snad snažil i odčinit tento osudový moment, který ho vnitřně trápil a sužoval až do konce. A nebylo jediného setkání s Leošem Novotným, kdy by mu to ten zloduch nevmetl se škodolibou radostí do tváře. I to ukazuje, že se na Hodonínsku potkaly dva zcela odlišné charaktery, dvě různé tváře lidství.

Obora Radějov stále čeká na spravedlnost. A ta jednou bezpochyby přijde. Pavel Dekař, vzácný člověk, živelný vypravěč a srdečný hostitel, milovník přírody a neúnavný bojovník proti moci peněz a hlavně dobrý kamarád, se toho už nedožije. Ať je pro nás jeho odvaha postavit se bezpráví navždy inspirací.