V sobotu 11. října skončí druhý ročník festivalu filmů o novinářství Press Play Prague. Vůbec první evropský mezinárodní filmový festival věnovaný tématu novinářství organizují společně Deník Referendum, kino Atlas a Project Syndicate. Letos filmovou přehlídku spojovalo motto „Novinářství pod tlakem“.

Závěrečný den festivalu začne ve 13:30 programem zacíleným na studenty. Promítat se bude mockument Love, Churchill (režie Aarzoo Singh, Fathima Shayeková), který zkoumá sporné dědictví Winstona Churchilla optikou sociálních sítí a současného novinářství. Po promítání bude následovat diskuse s režiséry.

Paralelně mohou diváci navštívit hraný film Bez zlého úmyslu (režie Sydney Pollack) z roku 1981. Americký filmař v něm sleduje řetězec událostí, které nastanou poté, co noviny neprávem obviní nevinného obchodníka z vraždy. Napínavé právnické drama s Paulem Newmanem a Sally Fieldovou v hlavních rolích zkoumá vztah mezi pravdou, nedbalostí a pomluvou. A také téma novinářské práce se zdroji. Po filmu se uskuteční konverzace s investigativní reportérkou Zuzanou Vlasatou.

Druhým hraným filmem dne je drama Veřejné lži (režie Gavin Hood) inspirované skutečnými událostmi. Vypráví příběh Katharine Gunové, která vynesla přísně tajnou zprávu odhalující záměr Spojených států manipulovat členy Rady bezpečnosti OSN, aby podpořila válku v Iráku. Film zkoumá etický konflikt mezi národní bezpečností a právem veřejnosti na informace. Naváže na něj diskuse s novinářem Deníku Referendum Petrem Jedličkou, která se bude zabývat otázkou, zda západní média adekvátně pokrývají zločiny spáchané demokratickými státy.

Následuje dokument Faces of Torture (režie Vitalij Havura) investigativního týmu Kyiv Independent. Snímek zprostředkovává děsivé svědectví ukrajinských civilistů a válečných zajatců, kteří přežili ruské zajetí. Prostřednictvím silných přímých svědectví film poukazuje na systematické používání mučení během probíhající války. Film uvede Anastasija Mozhovová, producentka jednotky pro vyšetřování válečných zločinů Kyiv Independent, která se rovněž zúčastní diskuse po promítání.

Pásmo krátkometrážních filmů nabídne hned tři dokumentární díla. Americký film Day 47 of 288 (režie Jean-Christophe Couet) zavede diváky do ruské věznice SIZO-2, ze které novinářka Alsu Kurmaševová posílá svým blízkým šifrované zprávy maskované jako příběhy z fiktivního televizního seriálu. Film v rámci festivalu představí Alsu Kurmaševová, která se také zúčastní diskuse po promítání spolu s Gulnozou Saidovou, regionální koordinátorkou programu pro Evropu a střední Asii při Výboru na ochranu novinářů.

Ázerbajdžánský film Shadowed by the Plane Tree (režie Ajnur Elgunešová) sleduje novinářku Ajnur Elgunešovovou, která se po osmadvaceti letech vrací do svého rodného města Agdam, odkud byla vyhnána válkou. Třetí krátkometrážní snímek, mexický dokument Vector (režie Oscar Ruiz Blanhir), se pak věnuje jediné noci v životě nočního reportéra v srdci Mexico City.

V 17.30 festival uvede uruguayský film El Facilitador (režie Lucas Silva) analyzující dva politické skandály, které poznamenaly vládu Luise Lacalle Poua. První se týká Alejandra Astesiana, bývalého šéfa Pouovy bezpečnosti, který si odpykal trest za organizovaný zločin. Druhý se zaměřuje na notoricky známého drogového dealera Sebastiána Marseta, kterému byl udělen uruguayský pas, zatímco byl zadržován v Dubaji. Po projekci následuje debata věnovaná roli žurnalistiky v odhalování korupce. Diskutovat bude režisér filmu a novinář portálu La Diaria Lucas Silva, novinářka serveru Investigace.cz Pavla Holcová a oceňovaná investigativní novinářka María Luz Nóchezová.

Festival pokračuje filmem Revolution 3.0 (režie Reza Bird), v němž režisér, filmař z Íránu, vypráví svůj osobní příběh. V roce 2016 byl zařazen na černou listinu Islámské republiky a donucen k exilu v Los Angeles. Navzdory nesporným zkušenostem a talentu se mu nedaří v Los Angeles obnovit svou kariéru.

Časem ovšem objevuje vášeň pro střih filmů, nečekanou dovednost, která mu nejen vrací smysl života, ale stává se také nezbytným nástrojem při startu nové životní fáze. Po sedmi letech mlčení ho íránské povstání v roce 2022 přiměje, aby využil své střihačské dovednosti k zaznamenání příběhů protestujících — a k novému pokračování svého příběhu vlastního. Vítězné filmy budou vyhlášeny na slavnostním zakončení ve 20.00 - předávat se budou jak festivalové, tak divácké ceny, a to za nejlepší krátký film, za nejlepší dokument a v obou kategoriích i za nejlepší režii.

Debaty o Gaze i migraci

V pátek se festival nesl v duchu současných těžkostí, jimž čelí nejen novinářství, ale celá společnost. Na diskusi po snímku Who killed Shereen (režie Conor Powell), filmovém vyšetřování vraždy palestinsko-americké novinářky Shireen Abu Akleh, se čeští i zahraniční novináři zabývali otázkou, co mohou novináři dělat ve vztahu k situaci v Gaze.

„Můžete zaujmout stanovisko, ne jako aktivisté, ale jako novináři. Dát lidem hlas. Připomenout budoucím generacím, co se stalo. Pokud dění nezaznamenáme, bude zapomenuto,“ apeloval dánský novinář a filmař Nagieb Khaja. „Naším úkolem jako novinářů je hájit hlasy Palestinců a vědět, kdy je třeba se za ně postavit,“ souhlasil novinář David Scharf z Alarmu.

Předmětem debaty se stal také otevřený dopis 262 českých novinářů, který inicioval Deník Referendum. Dokument, adresovaný vládě a prezidentovi, požadoval bezodkladnou pomoc novinářským kolegům v Gaze. „Vím, že někteří novináři byli za svůj podpis pod dopisem atakováni, říkalo se o nich, že to nejsou novináři, ale aktivisté. Přitom jde o otázku základní solidarity s kolegy, kteří ji potřebují,“ popisoval šéfredaktor Deníku Referendum Jakub Patočka.

Festival prostřednictvím dokumentu Calais-Dovres, the endless exile otevřel také otázku migrace. „Neustále posloucháme, že uprchlíci nám přichází sebrat práci a chtějí naše sociální dávky. Oni ale chtějí skutečně pouze pracovat. A my je potřebujeme,“ vysvětloval po projekci svého filmu novinář a filmař Julien Goudichaud.

Hovořilo se ale také o roli novinářů v informování o uprchlické krizi. „Ať už se k tomuto tématu postavíte jakkoli, vždy se najde někdo, kdo vás bude kritizovat. Migrace je téma, které je velmi snadné zpolitizovat, a to zejména krajní pravicí,“ míní novinář Stan Aron z Barely Informed.

Během pátku na festival dorazil také novinář Vladyslav Jesypenko ze stanice Svobodná Evropa — RFE/RL. Jesypenko byl roku 2021 zadržen ruskými úřady na okupovaném Krymu. Několik dní nebylo známo, kde se nachází, než byl falešně obviněn z „držení a přepravy výbušnin“ kvůli granátu, který do jeho auta nastražili agenti FSB. V ruském vězení strávil více než čtyři roky.

„Nejprve novináře tolik nepronásledovali. Někteří ukrajinští kolegové byli zadrženi, ale většinou byli z Krymu deportováni, nebo nedostali skutečný trest odnětí svobody. Když mě zatkli, ze sledování filmů jsem čekal, že mi maximálně podají ‚sérum pravdy‘. Nikdy bych nečekal, že se ocitnu ve středověku,“ vyprávěl Jesypenko. Zdůraznil, že od začátku okupace Krymu bylo na poloostrově zadrženo osmnáct ukrajinských novinářů. Na pevninskou Ukrajinu se vrátili pouze dva. „Ukrajinští novináři jsou ničeni,“ uvedl v Praze.

Večerní program zakončila velká debata českých novinářů ohledně role médií v obraně demokracie. Diskutující se shodli, že svobodná média jsou v České republice v ohrožení, a to nikoliv pouze předpokládanými kroky budoucí vlády, ale dlouhodobě. „Česká média jsou v naprosto kritické situaci už velmi dlouho,“ míní šéfredaktor Voxpotu Vojtěch Boháč s ohledem na ekonomicky téměř neudržitelné fungování českých nezávislých médií.

Diskutující shodně zdůraznili roli veřejnoprávních médií v České republice. „Mediální scéna je roztříštěná okolo velkých redakcí. A pak tu máme média veřejnoprávní. Vše ale nasvědčuje tomu, že právě ona ohrožena skutečně jsou a že referenční bod, který poskytují, může zmizet,“ popsala datová analytička Kateřina Mahdalová. „Jde o takový hromosvod, na veřejnoprávní média se bude útočit jako na první,“ shodl se s ní Boháč.

Řeč přišla i na to, jak se budou česká svobodná média vyvíjet do budoucna. „Přituhne, ale nepřituhne tolik. Andrej Babiš nemá tolik rychlých prostředků na to, jak to provést,“ vyjádřil se bývalý šéfredaktor, novinář a spisovatel Jaroslav Veis. „Výraznou roli bude hrát vztah mezi svobodnými velkými vlivnými médii a menšími nezávislými servery,“ dodal.

Šéfredaktorka Fora24 Johana Hovorková-Šafrová poznamenala, že záchranu svobodných médií nevidí v profesní samoregulaci. „Přístup médií od té doby, co na trh vstoupil Andrej Babiš, mě neskutečně zklamal a naplnil skepsí. Od té doby v pouhou samoregulaci nedokážu věřit,“ uvedla Hovorková-Šafrová.

Ceny přijdou v sobotu

Součástí festivalu bude udílení festivalových a diváckých cen za nejlepší krátký film, nejlepší celovečerní dokument a nejlepšího režiséra či režisérku. O festivalové ceně rozhodně tříčlenná porota, jejímiž členy jsou dánský filmař a spisovatel Nagieb Khaja, nezávislý dokumentarista Tomáš Hlaváček a spisovatelka, novinářka, dramaturgyně a dramatička Alena Zemančíková. Cenu pro nejlepší film letos poprvé udělí také studentská porota ve složení Barbora Aradská (FAMU), Janine Waletzkeová (University of New York in Prague) a David Sebíň (FSV UK).

Už během zahájení festivalu 7. října udělili organizátoři cenu za celoživotní přínos filmu a psanému slovu novináři a moderátorovi Mishovi Glennymu. Festival letos také poprvé předal cenu v soutěži o nejlepší návrh festivalového plakátu, do níž se autoři hlásili na základě otevřené výzvy. Ocenění získala Anna Gavlová, jejíž projekt formou i obsahem nejlépe odrážel hodnoty letošního ročníku festivalu. Autorem oficiálního festivalového plakátu je legendární britský kreslíř Steve Bell, jehož tvorba byla po více než čtyři dekády spojena s deníkem The Guardian.