„Neznáme se odněkud?,“ ptá se mě pokladní v obchodě. Přemýšlím. Mám špatnou paměť na tváře, ale paní mi je hodně povědomá, takže zavrhuju narcistickou myšlenku, že mě třeba viděla v televizi. Nakonec si vzpomene ona. Vždyť se známe ze Smetanky! Hned je mi nákup milejší, cítím se v obchodě lépe a začínám se těšit se, že odpoledne s dětmi na zahradu zajdeme.

Smetanka není jen zahrada. Je to především místo setkávání. Prostor, kde si děti mohou hrát aspoň trochu tak, jak si hrávaly dříve, tedy ne přísně organizovaně, nebo podle předem daných atrakcí. Dospělí si mezitím mohou povídat a společně pak mohou pozorovat, jak z květu vzniká plod. Taky se tam dá jen tak sedět a nedělat chvíli nic. A to je nakonec v dnešní uspěchané době nejvíc. O Smetance jsem už v minulosti psala, je to místo, které miluju. Nesnažím se tedy předstírat, že píšu objektivní reportáž. Tu bych o Smetance nepsala, ani kdyby objektivita existovala.

Komunitní zahradu založila v roce 2014 skupina nadšenců na místě, které bylo dlouho nevyužívané, a jejich projekt oslovil celou řadu lidí z různých skupin. Komunita, která se vytvořila kolem zahrady, je velice různorodá. Tvoří ji lidé různých sociálních vrstev, národností, i politického přesvědčení. Spojuje je nejen zájem o pěstování zeleniny ve vlastním truhlíku, ale i možnost potkávat se na zahradě a trávit tam čas, organizovat tam oslavy narozenin dětí, různé akce, anebo tam prostě jen tak být.

Už je rozhodnuto

Pronájem prostoru byl dočasný a letos v létě jsme se dozvěděli, že se zahradou má být konec. Místo zahrady by na pozemku měla být nafukovací hala, o kterou prý požádala škola, která sídlí vedle. Nadšenci se zahrady hned spočítali, že ze školy je to méně než tři sta metrů do ohromné Sokolovny v Riegrových sadech, které by rozhodně prospělo, kdyby ji lidé více využívali. Navíc právě v dopoledních hodinách bývá v Sokole volno. Zkrátka: míst ke sportování je na Praze 2 dostatek, komunitní zahrada jen jedna.

Rada městské části počátkem září jednala o žádosti školy Na Smetance a o žádosti o prodloužení nájmu komunitní zahrady a došla k tomu, že raději vyhoví žádosti školy. Rozhodnutí bylo zatím v obecné rovině, rada se nezabývala žádným konkrétním návrhem na instalaci nafukovací haly, ani tím, kolik to bude stát. Záležitost měly ještě probrat Komise pro výchovu a vzdělávaní a Majetková komise.

Než se stačila druhá komise vyjádřit, vydala Kancelář starostky a vnějších vztahů ÚMČ Praha 2 tiskovou zprávu, ve které avizovala, že během příštího roku na pozemku na rozhraní ulic Na Smetance a Italská vznikne multifunkční hřiště s celoročním provozem. „Pozemek městská část v minulosti pronajímala volejbalovému oddílu a v poslední době tu dočasně hospodařil spolek Zelená zahrada,“ píše se ve zprávě podle které také ředitelka školy nabídla komunitní zahradě i využití dětského hřiště, sociálního zázemí, kuchyňky a skleníků. Autoři tiskové zprávy argumentovali také tím, že je škola Na Smetance inkluzivní.

Mohlo by se zdát, že to je konec, že už je rozhodnuto. O výstavbě nafukovací haly však ještě žádný orgán nerozhodl, přestože ji tisková zpráva představila jako hotovou věc.

Festival arogance

V pondělí 19. září bylo zastupitelstvo, na kterém chtěli zástupci zahrady o problému, který vznikl, jednat. Podepsali proto žádost, aby byla jejich záležitost projednána.

Podle zákona o hlavním městě Praze sesbírali podpisy od 0, 5 % obyvatel městské části. Starostka Jana Černochová však hned na začátku jednání řekla, že záležitost projednávat nebudou, protože nestihli zjistit, podle jakého zákona by to měli projednávat a zkontrolovat žádost.

Podle zákona má zastupitelstvo na projednávání šedesát dní. V příštích dvou měsících ale není žádné zasedání zastupitelstva v plánu, zastupitelé se tedy zřejmě budou muset sejít mimořádně. Zástupcům zahrady zbyly pro vyjádření jen interpelace, které nesmí trvat déle než tři minuty a je na ně celkem čas půl hodiny.

Krátce po šesté hodině tedy konečně nastal čas, kdy se mohli přítomní občané vyjádřit. Starostka Černochová řekla, že na interpelace odpoví písemně. U řečnického pultíku se postupně střídali lidé, kteří se snažili vysvětlit, proč je pro ně komunitní zahrada důležitá. Jedna z řečnic pustila místo svého příspěvku krátké propagační video. Na ně Jana Černochová zareagovala hned s tím, že video doprovázela hudba a že je třeba to ošetřit s OSA.

Okamžitou reakci starostky vyvolal také příspěvek jedné učitelky mateřské školy, která mluvila o tom, že s dětmi zahradu také využívají. Černochová nejprve chtěla, aby se prošetřilo, kolik školka zahradě platí a jak to, že o tom městská část nic neví. Když zjistila, že zahradu školka využívá bezplatně, argumentovala tím, že ve školce se platí školkovné a že by tedy za využívání platit měla.

Jsme úřad

Když paní učitelka chtěla po svém příspěvku předat starostce dopis od dětí, které na zahradu chodí, odmítla to Černochová s tím, že to má podat přes podatelnu. „Jsme úřad,“ vysvětlila. Ani okamžik se nezabývala samotnou otázkou existence zahrady, pouze hledala příležitost, jak dát přítomným občanům najevo, že zde žádný prostor k jednání není. „Působilo to na mě, jako bychom byli třídní nepřátelé,“ glosoval kdosi z přítomných chování starostky po interpelacích.

Celkovou atmosféru dokreslovali zastupitelé, kteří se během interpelací zdvihli ze svých míst a odešli se občerstvit, stejně jako skutečnost, že starostka sice nikomu neodpověděla na interpelace, ale zkrátila jejich dobu jednak svými poznámkami od věci a jednak tím, že četla prohlášení školy Na Smetance.

Mnozí přítomní milovníci zahrady byli mimořádně nevstřícným přijetím zaskočeni. Na pozadí sporu o zahradu probíhá totiž ještě jiný spor, o kterém mnozí zahradníci nemají ani tušení.

Vedení Prahy 2 vnímá totiž zahradu jako prostor, kde se scházejí jejich političtí nepřátelé. Je sice pravda, že zahrady využívají také lidé blízcí Straně zelených a sociálním demokratům. Není to ale pravda celá. Na zahradu chodí rovněž voliči ODS i jiných stran. Anebo i lidé zcela apolitičtí, kteří buď nevolí vůbec, anebo se rozhodují intuitivně na poslední chvíli. Politická příslušnost nehraje v sousedském setkávání roli a  to je moment, který starostce unikl. Právě v pestrosti spočívá kouzlo občanské společnosti, což je něco, co by mělo zajímat i Janu Černochovou.

Vždyť dělají všechno pro lidi

Přátelé zahrady na Smetance odhadují, že zahradu využívá zhruba tři sta lidí. Osobně se domnívám, že těch lidí je více. Na zahradu totiž chodí i lidé z okolí, kteří nejsou jejími členy. Většinou přicházejí jen tak posedět, je jim tam lépe než v parku.

Jednou jsem se tam dala do řeči s ženou, která si tam chodila číst. Nebyla sice členkou zahrady, ale to místo měla také ráda. Když jsme se dostaly k tomu, že je budoucnost zahrady nejistá, byla překvapená, že by snad ODS měla zájem na tom, aby zahrada dál nepokračovala.

„Vždyť oni říkají, že dělají všechno pro lidi,“ divila se ta dobrá žena a já pochopila, že mluvím s voličkou, která si umí představit, že ODS volí.

Dnes to vypadá, že se zahradou je konec, na jejím místě bude zřejmě opravdu nafukovací hala. Rada o její výstavbě může rozhodnout ještě předtím, než se sejde mimořádné zastupitelstvo. Blízká sokolovna bude dál chátrat a teprve čas ukáže, jestli projekt nafukovačky byl, anebo nebyl přestupní stanicí k jinému developerskému projektu.

ODS má na Praze 2 tradičně dobré výsledky. Celé roky se jim daří přesvědčovat své voliče, že jsou dobrou alternativou. Ať už máme na jejich působení jakýkoli názor, zdá se, že zde se starostka přepočítala. V domnění, že bojuje proti třídním nepřátelům, se pustila do boje i se svými vlastními voliči.