První otázka zní, kolik má Berlín mezinárodních letišť? Odpověď není snadná. Vlastně jsou čtyři, ale v provozu jsou jen dvě, ačkoli to od června letošního roku mělo být jen jedno. Letiště Tempelhof neslouží svému účelu od roku 2008 a právě letos se plánovalo uzavření letišť Tegel a Schönefeld, v jehož sousedství bylo vybudováno nové Letiště Willyho Brandta Berlin-Brandenburg, kam se provoz z obou měl přestěhovat. Mělo k tomu dojít během noci z 2. na 3. června.

Když padlo rozhodnutí znovuvybudovat krásný barokní kostel Panny Marie (Frauenkirche) v Drážďanech, který byl na sklonku války zničen při velkém bombardování, dokázali němečtí inženýři a technici rozebrat monumentální ruinu, která byla v dobách socialismu ponechána jako působivý pomník válečné destrukce, a každý začouzený kus kamene očíslovat, roztřídit a jen na základě obrazového materiálu, protože původní plány se nedochovaly, nalézt jeho přesné místo v původní barokní konstrukci. Podařilo se tak znovu použít 43% stavebních kamenů. Kostel je jako nový, stálo to 180 milionů euro. Co to symbolizuje, je sporné. Každoročně tu dochází při výročí bombardování ke střetům občanské většiny s nezanedbatelným počtem neonacistů.

Kde jinde by měli být schopni přestěhovat letiště? Vypracovat logistiku přesunu do posledního detailu, důkladně naplánovat, aby vše včas fungovalo. V Mnichově se to roku 1992 povedlo bezvadně, tam se ale hýbala jen jedna letištní škatule. V Berlíně jde o padesát pět tisíc metrů krychlových materiálu, z čehož poslední pětina měla být přesunuta během poslední noci kolonami nákladních aut po uzavřené městské dálnici. Nové letiště se staví od roku 2006 a po několikaletých odkladech nakonec nebyl dodržen ani slavnostně slibovaný červnový termín. Prognózy se tak podobají některým proroctvím o konci světa — prý už to příště bude určitě přesně. Nejbližší je 27. říjen 2013. Cena se z plánované 1,7 miliardy euro zatím vyšplhala na údajné 4,2 miliardy. Ale staví se dál. Takový je už osud velkých staveb. Připomeňme si rozestavěné atomové elektrárny, anebo - proč ne — i náš milý tunel Blanka. A zkusme se jen tak na chvíli zasnít a představit si, jak by asi dopadlo stěhování Letiště Václav Havel do Vodochod. Nemysleme při tom na takové malichernosti jako je registr motorových vozidel, systém vyplácení sociálních dávek nebo státní maturity.

Ostatně nejzajímavějším berlínským letištěm je Tempelhof, kde už se nelétá. Uprostřed města zůstala rozsáhlá volná plocha, rámovaná na jedné straně obrovskou hlavní letištní budovou v délce 1230 metrů z roku 1936, spojující prvky monumentální nacistické architektury a technické věcnosti. Architekt Ernst Sagebiel letiště navrhl s kapacitou třicetkrát překračující tehdejší reálné potřeby. Počítalo se zkrátka s tisíciletou říši. Ani tohle plánování nevyšlo.

Bývala tu pole, pak cvičiště pro vojenské přehlídky, kolem byla kasárna a vojenské vězení. Za Hitlera se z něj stalo vězení gestapa, které se změnilo na koncentrační tábor SS, jediný na půdě hlavního města. Po válce, kdy byla řada budov poničena, sloužil Tempelhof i americkému letectvu.

Letiště sehrálo důležitou roli při prvním vážném konfliktu studené války, kterou byla známá sovětská blokáda Západního Berlína v roce 1948. Málo povědomá je příčina této krize. V rámci amerického Marshallova plánu pomoci poválečné Evropě, který země pod sovětským vlivem odmítly, došlo v západních okupačních zónách a v Západním Berlíně k měnové reformě (měnové reformy se po válce musely dělat v řadě zemí, nejen u nás). Blokáda měla zabránit ekonomickým dopadům na sovětskou okupační zónu a zároveň se hrálo o otázku německé budoucnosti jako rozdělené země. 

Západní spojenci reagovali vytvořením vzdušného mostu, kterým zásobovali obyvatelstvo (přes dva miliony lidí!) tím nejnutnějším. Při této slavné operaci, která trvala od června 1948 do října 1949, bylo uskutečněno 278 000 letů a transportovány 2,3 miliony tun nákladu. Blokáda skončila sice už v květnu 1949, ale létalo se dál, aby se vytvořily zásoby pro případ dalších potíží. Když se dnes zeptáte mladšího Berlíňana na blokádu, asi nebude vědět, kdy se to vlastně stalo.

Po ukončení provozu letiště před čtyřmi lety se objevily různé koncepty, jak areál využít. Developeři si představovali kolik luxusních bytů a kancelářských budov by se tu dalo postavit, ale narazili na odpor. Občané se aktivně zapojili do rozhodování, organizovali debaty a demonstrace, nakonec dosáhli konání místního referenda a bylo rozhodnuto, že plocha zůstane zachovaná a rozvinuta jako rekreační oblast.

Zatím to vypadá tak, že se tu lidé projíždějí na kole, procházejí se psy, jezdí na kolečkových bruslích, tažených draky nebo na lehkých kolových plachetnicích, které v zimě obují brusle a sviští po berlínských jezerech, pokud zamrznou. Na okraji u čtvrti Neuköln se rozbujela komunitní zahrada. Kdo chce, přinese si nějakou nádobu, plastový pytel, barel nebo starou botu a osadí tyto rozmanité truhlíky květinami nebo zeleninou. Do země se nesází — mohlo by se narazit na nevybuchlou bombu z války a není jisté, nakolik je půda dosud kontaminovaná v důsledku leteckého provozu. Na rozdíl od tradičních zahrádkářských kolonií, které jsou pro Berlín typické, tu nejsou žádné hranice a ploty. Sice se občas něco ztratí, ale s tímhle rizikem se tu počítá. Vždyť celý projekt využití, který byl z pověření berlínského senátu a za účasti občanů vypracován, se jmenuje Tempelhofská Svoboda (Tempelhofer Freiheit). Možná by pražští aktivisté, usilující o záchranu Trojmezí, mohli najít v Berlíně partnery.

Při sledování osudů berlínských letišť mě napadaly další záludné otázky: jakou budoucnost má vlastně masová letecká doprava? Při stoupajících cenách ropy? A co teprve po útoku na Irán? A při prohlubující se ekonomické krizi? Kdo z nás na to bude mít? A nebylo by to nakonec správné, aby se v nebeských výšinách pohybovalo jen to jedno procento nejbohatších? Možná, že jde Berlín správným směrem — jedno letiště bude bohatě stačit, na ostatních si občané mohou pěstovat zeleninu. Jak říká pan Janeček (ten miliardář) v novém filmu Apoleny Rychlíkové „Padá vláda, něco si přej“: Kdo chce být bohatý, jde do byznysu, a komu stačí si něco pěstovat na zahrádce, tak si něco pěstuje na zahrádce.