Zahrádkářské kolonie dnes nemají na růžích ustláno. Na mnoha místech musí ustupovat dravým developerským záměrům; místa, která kdysi sloužila k rekreaci a představovala ostrůvky zeleně v městských aglomeracích, jsou dnes ohrožena. V některých případech se z nich stávají odkladiště tzv. nepřizpůsobivých obyvatel, symboly sociální dezintegrace současného českého kapitalismu. Mám osobní zkušenost pouze s jednou zahrádkářskou kolonií; ta je lemována nejrůznějšími brlohy a doupaty, kde lidé živoří v příšerných podmínkách, celé to začíná připomínat slumy kdesi v Latinské Americe. Samozřejmě existují i zahrádkářské kolonie, kde se zastavil čas a díky Bohu za to.

Básník Václav Vokolek spolu s fotografem Richardem Čermákem jednu takovou zahrádkářskou kolonii zvěčnili v půvabné knize Mytologie zahrádkářských kolonií, kterou vydalo nakladatelství Malvern. Vokolek se v básnickém cyklu čítajícím prozaické i veršované texty zmocnil zahrádkářských kolonií a jejích obyvatel podivuhodným způsobem. Zahrádkářská kolonie Pučálka se totiž pouze tváří jako obyčejná kolonie. Naprostý opak je však pravdou. Zasedání zahrádkářské kolonie je ve skutečnosti planetárním sletem, na němž vystupují Belilal, prorok Nátan z Gazy nebo slavný talmudik a oponent chasidismu Elijah z Vilna. Salátová okurka před sálem, kde se sněm koná, se jmenuje Lilith a zablokuje na několik hodin dopravu. Kompost je v pravdě prvotní chaos, z něhož Demiurg uhněte za sedm dní svět. A Lilith vystupuje na scénu hned několikrát — třeba jako stařenka na fotografii, která text doprovází. Tváří se uhrančivě — Adamova první žena, slavná to královna židovských démonek. Uprostřed zahrádky narazíme na poušť, kde bytuje tajemný eremita Brambora, vyštvaný ostatními zahrádkáři. Za ostnatým drátem pěstuje bohyně duhy Iris zelené a modré kedlubny a s nikým se nebaví. Strážcem severního směru je jakýsi tajemný Kubera, jehož konev nese název Apeiron. V kolonii se pak slaví keltský svátek Beltine, dráždivého erotického charakteru, také se zde provozuje náročná alchymie, jejímž výsledkem je vzácná tinktura — kořalka, obsahující 753 % alkoholu, po níž kolonie upadá do několikadenního opileckého transu — bohové pijí ve velkém. To, že flora je zde po většinou kosmická a rodí svět, nás už nepřekvapí, totéž se ovšem děje i s faunou, „pan Kos“ je ve skutečnosti slavný biskup a mučedník Ignác z Antiochie. I proměny ročních dob v téhle kolonii probíhají poněkud svérázně. „Na jaře jsou zahrádkáři zlí. Nenávistní. Nesnášenliví.“ Potajmu se musí přihnojovat. Zemi tu otevírá klíčem samotný bůh plodnosti Aarta. Je zbytečné pokračovat, už z této letmé ochutnávky motivů je patrné, že v téhle kolonii je všechno trochu jinak.