Evropské státy řeší v posledních letech často velmi složitý trojitý problém, a sice jak zajistit snižování emisí spolu se stabilními dodávkami elektrické energie, které však budou také cenově dostupné. Právě kvůli stabilitě dodávek vznikl takzvaný systém kapacitních mechanismů, skrze který státy dotují některé zdroje energie podporující flexibilitu sítě.

Například když nějakou elektrárnu potřebují kvůli stabilitě dodávek zapojit do sítě jen občas, třeba v zimních měsících, kdy je výkon obnovitelných zdrojů nižší, platí stát po celý rok majiteli elektrárny, aby ji udržoval v chodu právě pro tento moment. Na tento systém se zaměřila analýza organizace Aurora energy research, která na zakázku od organizace Beyond Fossil Fuels popsala, které technologie evropské státy skrze tento mechanismus veřejnými penězi vlastně financují.

Analýza zmapovala, že evropské státy od roku 2015 vyplatily skrze kapacitní mechanismy částku devadesát miliard eur. Výsledky ukázaly, že celá polovina z těchto peněz mířila do plynových zdrojů, osm procent do uhelných a dvanáct do jaderných zdrojů. Řečeno čísly, fosilní paliva vyrovnávající síť pobrala na veřejných penězích třiapadesát miliard eur.

Raději infrastrukturu

Jen dvacet procent všech peněz pak skončilo v čistých zdrojích, mezi které analytici řadí energetická úložiště, kabelovou infrastrukturu propojující jednotlivé státy nebo flexibilní práci s poptávkou. Přitom právě tato řešení mohou mnohem lépe řešit problémy se stabilitou sítě, snižováním emisí i cenami energií zároveň. Platí totiž fakt, že nejlevnější energii dodávají obnovitelné zdroje.

Největší měrou se na vyplácení kapacitních plateb v minulosti podílely Velká Británie (24 miliard eur), Francie, Polsko (oba 19 miliard eur) a Itálie (18 miliard eur). Všechny tyto státy nejvíce dotovaly plynové zdroje, s výjimkou Francie, u které převažují jaderné elektrárny. V Polsku jsou zase platby do uhlí takřka dorovnány těmi do plynu.

Kapacitní mechanismy plánuje zavést i Česká republika prostřednictvím již schválené novely energetického zákona, která stanovuje podmínky pro uchovávání energie a poskytování takzvaných služeb flexibility. Zákon umožňuje všechny druhy podpory, a není tak zatím jasné, jaké zdroje pro flexibilitu bude Česká republika podporovat. Zde třeba podotknout, že novela přichází pozdě. Dokladem je, že kvůli nedostatečné flexibilitě sítě mnohé firmy zavádějí v posledních týdnech tolik zmiňované mařiče energie.

Jasná doporučení

Analytici z Aurora energy research doporučují vládám přesun plateb skrze kapacitní mechanismy od fosilních paliv do čistých zdrojů. Upozorňují na fakt, že státy v posledních deseti letech skrze kapacitní mechanismy podpořily vznik až třiceti gigawattů instalované kapacity nových plynových elektráren. Jejich životnost přitom výrazně překračuje cíle pro dosažení klimatické neutrality do roku 2050.

Jinými slovy, státy skrze kapacitní mechanismy udržují při životě fosilní zdroje, které by alespoň částečně mohly nahradit udržitelné alternativy. Navíc fosilní zdroje, obzvláště ty v soukromých rukou, někdy využívají jejich majitelé především k manipulaci s cenami energií. Lze uvést příklad z Německa, kde loni v listopadu vzrostly ceny energií na několik hodin o stovky eur, jelikož vlastníci plynových elektráren inkasující kapacitní platby zřejmě záměrně nedodali dostatek energie pro snížení cen energií.

V případě čistých řešení flexibility sítě pod veřejnou kontrolou by tato rizika byla minimální. Není jasné, jakých doporučení se bude držet česká vláda, pravděpodobnější však je, že jako obvykle bude namísto analýz energetických expertů držet basu s fosilními lobbisty. Máme-li zvládnout výzvu klimatické krize, musíme se fosilních paliv zbavit co nejdříve. Součástí toho je i přesměrování financí z kapacitních mechanismů od fosilních paliv do čistých zdrojů.