„Rozuzlení situace v Gruzii se blíží,“ ohlašovali jsme o Vánocích s odkazem na nástup nového prezidenta a poslední vývoj obecně. Jak to tedy dopadlo? Vláda Gruzínského snu si udržela kontrolu nad situací — tedy alespoň prozatím. Strukturám kolem oligarchy Bidziny Ivanišiliho, jež zemi posouvají postupně k autoritářství a k Rusku, se podařilo ustát nejen poslední protestní vlnu, ale i kontroverzní výměnu prozápadní prezidentky Salome Zurabišviliové. Od konce roku dlí v čele státu jejich nominant Michail Kavelašvili, bývalý útočník Manchester City a Dinamo Tbilisi a kritik morální zpustlosti Západu.

Sama Zurabišviliová se nakonec rozhodla pokračovat v boji jinak a úřad fakticky opustila, i když slibovala, že v něm ní kvůli pochybnému výběru nástupce parlamentem vzešlým ze zválcovaných podzimních voleb zůstane. Zároveň ale též sama stále zdůrazňuje, že z hlediska celkové legitimity je prezidentkou dále, a to až do chvíle, kdy se volby řádně zopakují. Míní jako prezidentka také jednat se západními vládami.

Režim Gruzínského snu se zdá být po všech stránkách pevný. Neustoupil požadavku masových protestů na opakování voleb a nechal se v tomto podržet Ústavním soudem. Neustoupil lidovému hněvu ani poté, co pozastavil a na rok 2028 odložil jednání o vstupu do EU, v Gruzii podporovaného drtivou většinou. Odolává tlaku ze Západu i od vlastní, vnitrogruzínské opozice, jejíž uskupení bojkotují nový parlament, a vůči kritikům zdola pokračuje v perzekucích.

V druhém novoročním týdnu stanula před soudy další skupina odpůrců režimu zadržená během různých demonstrací. Čelí obvinění z napadání policistů, výtržnictví a pouličního násilí. Gruzínská odnož Transparency International zdokumentovala více než dvě stě případů použití násilí vůči nepohodlným novinářům. Gruzínští zpravodajové OBST píší o „fyzických útocích, napadání, bránění v práci během demonstrací, ničení techniky i neopodstatněných zatčeních“.

Gruzínská „Evroluce“, o níž zde psala do všech detailů Alžběta Filipová, se v roce 2024 odpůrcům Ivanišviliho režimu zjevně nepodařila. Mohlo by tomu být letos jinak?

Lednové perspektivy

Ve velkých gruzínských městech se stále pravidelně protestuje. I když aktuálně nejde o fotogenické statisícové průvody a bitky jako na podzim, například novoroční reportáže UATV ukazují nesporné odhodlání odpůrců režimu vytrvat.

„Zápas pokračuje a jeho hlavní komponent jsou nyní lidé v ulicích,“ shrnula v poselství z druhého lednového týdne Salome Zurabišviliová, jež sama chodí protestující stále osobně podporovat.

Rovněž tlak ze zahraničí se jeví neustávat. Evropská unie omezila již na podzim výrazně předvstupní pomoc. Nyní, po přístupu k námitkám k regulérnosti voleb a dalších represích, zavádí víza pro diplomaty a zástupce režimu.

Dle Niny Apakidzeové z gruzínského iFactu je přitom možné, že EU nakonec i přistoupí k zrušení bezvízového režimu pro Gruzínce plošně. Takový krok by mohl společnost dále mobilizovat, protože zrušení víz do EU v roce 2017 bylo v Gruzii velmi slaveno. Zároveň by ale mohlo režim a EU ještě více odcizit.

Režim totiž — jak ukázaly výrazně i poslední týdny — reaguje na sankční opatření čím dál podrážděněji, a to včetně využívání konspiračních výkladů. Misho Darbaidze z TOK TV spočítal, že v tiskové reakci Gruzínského snu na poslední iniciativy některých zákonodárců v USA namířené proti současnému režimu bylo použita formulace „Global War Party“ celkem dvanáctkrát a formulace „Deep State“ hned pětadvacetkrát.

Takřka nic v současnosti nenaznačuje, že by režim nakonec v roce 2025 přeci jen vyšel vstříc hlavnímu požadavku protestujících a umožnil nové, tentokrát regulérní volby. Nálady zejména v městské části společnosti jsou ale velmi rozdrážděné a situace může snadno vybouchnout.

„Zásahy vůči protestujícím se mohou dále stupňovat a situace hrotit. Může přijít i zatčení prezidentky Zurabišviliové, což naznačoval sám stávající premiér Kobachidze (…) Režim se ale může rozhodnout i neriskovat a situaci prostě vysedět (…) Jednoduše počkat, než se emoce ve společnosti trochu uklidní,“ píše ve své analýze dnešní situace Luke Allnutt na RFE/RL.

Blok opozičních stran se snaží dlouhodobě přimět státy EU, Británii a USA, aby s ohledem na zválcované podzimní volby současnou reprezentaci Gruzie neuznávaly. To se jim zatím do důsledků nepodařilo — z unijních institucí přicházejí jen dílčí odsudky a výzvy k opakování voleb; v USA jsou zatím věci v procesu.

Ve vlastní Gruzii by se pak měla konat ve středu 15. ledna první tematická stávka. A 20. ledna se míní Salome Zurabišviliová sama jednat v USA při příležitosti Trumpovi inaugurace. U obojího již brzy uvidíme, s jakými výsledky.