Náš veřejný prostor se překotně mění a věci, které nám v něm připadaly tak nějak samozřejmé, zcela přirozeně a samozřejmě mizí. Jednou z takových mizejících entit je i předvolební billboard. Tedy, ne že by politická sdělení u sjezdů z dálnic nebo na našich ulicích zcela zmizela, s blížícími se volbami se rojí i dnes, ale přeci jenom to už není, co to bývalo.

Snad s výjimkou hnutí ANO, které nás i v roce 2016 bombarduje svým slibem chytrého školství a zdravého zdravotnictví, se s podobnými výkony lidského ducha od jiných partají setkáváme spíše sporadicky. Tu a tam se mihne nějaká malá reklama na lepší budoucnost na tramvaji, doplňuje to pár reklam na zastávkách a Petra Fialu byste mezi zlevněnými sekačkami skoro přehlédli.

Strany billboardují už tak nějak z povinnosti. Protože se to očekává. A když už jeden chce hlasy voličstva, měl by alespoň ze slušnosti nechat pár ploch polepit. Možná se to trochu zlepší v srpnu a září, ale když si vzpomeneme třeba na takové kampaně před krajskými volbami v roce 2008, neřkuli na kampaň před parlamentními volbami v roce 2006, nachází se politický billboard daleko za svým zenitem.

Ty důvody jsou v zásadě dva. O tom prvním se otevřeně a bez uzardění mluví i v samotných stranách: taková venkovní reklama vás stojí peníze. Když potřebujete polepit celou republiku, stojí vás to opravdu hodně peněz. A politické strany v poslední dekádě zchudly. Dlouhodobě ubývá voličů a tedy i státních peněz, zmenšují se členské základny, z pomyslného koláče si ukusuje řada nových stran a některé nebohé partaje dohání nezodpovědná devadesátá a nultá léta. Pokud dnes nemá strana zajištěno alternativní financování třeba z řepky nebo z forbesů, je pro ni billboard luxusem, který si jednoduše nemůže dovolit.

O tom druhém důvodu úpadku billboardové kultury se možná mluví o něco méně, ve skutečnosti je ale ještě významnější, než nedostatek hotovosti v krabicích od bot. Lidé totiž na ulici sklopili zrak k obrazovce chytrého telefonu a reklamu v reálném světě už tak moc nevnímají…

Bitva glos, sarkastických vtípků a ideologických proklamací se ze skutečného světa přesunula téměř výhradně na internet, do temného světa sociálních sítí. Když potřebujete svého soka vytrolit, nemusíte to už dělat mezi Devíti kříži nebo u záchodků benzínové pumpy, stačí vám k tomu zapnout Twitter nebo Facebook a svět se váš postřeh dozví okamžitě. A nezaplatíte za to ani korunu.

Když se národ před deseti lety přel, zda je ODS Plus nebo Mínus, byly hlavním médiem diskuse právě billboardy, jenže takový billboard nejde sdílet (nebo možná jde, ale pak to musíte vysvětlit policii), když ho chcete olajkovat, musíte si koupit třeba fixu nebo sprej a je to pořád ta stejná písnička jako se sdílením — zkrátka, venkovní politická reklama zaspala dobu a tak do deseti let po ní bude veta úplně.

Jenže kam dál? Jak propojit virtuální svět s tím skutečným? V hledání politického billboardu 2.0 by se partajní markeťáci mohli inspirovat třeba v posledním hitu — mobilní hrou Pokemon GO. Ta vám v opravdovém světě ukazuje prostřednictvím chytrého telefonu pokémony, které můžete svým mobilem chytat. Možná by tedy stačilo nahradit Bulbasaura u místních veřejných záchodků kandidátem na poslanecký úřad.

Voliči by si mohli svého politika chytit, trénovat a posílat do souboje s jinými politiky. Strnulé figury z billboardů by ožily a třeba našly způsob, jak oslovit mladé voliče, které víc než daňová progrese zajímá Pikaču.

Do října se to už asi nestihne, ale počkejme si na další volby. Třeba budou i pokebally se stranickým logem.