Náš veřejný prostor se překotně mění a věci, které nám v něm připadaly tak nějak samozřejmé, zcela přirozeně a samozřejmě mizí. Jednou z takových mizejících entit je i předvolební billboard. Tedy, ne že by politická sdělení u sjezdů z dálnic nebo na našich ulicích zcela zmizela, s blížícími se volbami se rojí i dnes, ale přeci jenom to už není, co to bývalo.

Snad s výjimkou hnutí ANO, které nás i v roce 2016 bombarduje svým slibem chytrého školství a zdravého zdravotnictví, se s podobnými výkony lidského ducha od jiných partají setkáváme spíše sporadicky. Tu a tam se mihne nějaká malá reklama na lepší budoucnost na tramvaji, doplňuje to pár reklam na zastávkách a Petra Fialu byste mezi zlevněnými sekačkami skoro přehlédli.

Strany billboardují už tak nějak z povinnosti. Protože se to očekává. A když už jeden chce hlasy voličstva, měl by alespoň ze slušnosti nechat pár ploch polepit. Možná se to trochu zlepší v srpnu a září, ale když si vzpomeneme třeba na takové kampaně před krajskými volbami v roce 2008, neřkuli na kampaň před parlamentními volbami v roce 2006, nachází se politický billboard daleko za svým zenitem.

Ty důvody jsou v zásadě dva. O tom prvním se otevřeně a bez uzardění mluví i v samotných stranách: taková venkovní reklama vás stojí peníze. Když potřebujete polepit celou republiku, stojí vás to opravdu hodně peněz. A politické strany v poslední dekádě zchudly. Dlouhodobě ubývá voličů a tedy i státních peněz, zmenšují se členské základny, z pomyslného koláče si ukusuje řada nových stran a některé nebohé partaje dohání nezodpovědná devadesátá a nultá léta. Pokud dnes nemá strana zajištěno alternativní financování třeba z řepky nebo z forbesů, je pro ni billboard luxusem, který si jednoduše nemůže dovolit.

O tom druhém důvodu úpadku billboardové kultury se možná mluví o něco méně, ve skutečnosti je ale ještě významnější, než nedostatek hotovosti v krabicích od bot. Lidé totiž na ulici sklopili zrak k obrazovce chytrého telefonu a reklamu v reálném světě už tak moc nevnímají…

Bitva glos, sarkastických vtípků a ideologických proklamací se ze skutečného světa přesunula téměř výhradně na internet, do temného světa sociálních sítí. Když potřebujete svého soka vytrolit, nemusíte to už dělat mezi Devíti kříži nebo u záchodků benzínové pumpy, stačí vám k tomu zapnout Twitter nebo Facebook a svět se váš postřeh dozví okamžitě. A nezaplatíte za to ani korunu.