Ve své řeči na čtvrtečním bruselském ekonomickém fóru hovořil prezident Evropské centrální banky (ECB) Mario Draghi především k nepřítomným evropským lídrům — k představitelům Evropské komise a zejména evropských vlád.

Mluvil o tom, že je potřeba reformovat ekonomiky jednotlivých zemí tak, aby vytvářely více pracovních míst a ochránily Evropu před hrozbou opakování krize. Zmiňoval také stárnoucí populaci evropského kontinentu, v jejímž důsledku můžeme zhruba za deset let očekávat nižší růstový potenciál celého regionu — v zemích Unie se totiž podstatně sníží počty pracovních sil.

Draghi zdůraznil potřebu demografických změn. Přírůstek evropského obyvatelstva je podle něj základním předpokladem pro růst evropské ekonomiky. Reformy evropských hospodářství musí rovněž vést ke snižování dlouhodobé míry nezaměstnanosti. Vlády by tak měly přijmout opatření vedoucí ke „zvýšení produktivity pracovních sil“.

Cena za zpoždění nezbytných reforem je slovy Draghiho „jednoduše příliš vysoká“. V českých zemích posledních osm let přitom produktivita práce prakticky stagnuje. Pozitivní změna u nás nastává až v posledním roce či dvou. V průběhu necelých deseti let nás předběhli co do produktivity práce naši sousedé a současně konkurenti, tedy Slovensko a Polsko. Z toho hlediska je Draghiho výzva nadmíru aktuální právě pro nás.

Draghi znovu vyzval k hlubší integraci eurozóny. Ta podle něj potřebuje obnovit důvěru ve vytváření společného institucionálního řešení vůbec. Evropští lídři by se měli stát otevřenějšími k obchodu umožňujícímu evropským firmám vytvořit si konkurenční výhodu v globálním měřítku, jež by jim umožňovala produkovat zboží s vysokou přidanou hodnotou.

Finanční trhy ve světě, a zejména v Evropě, však v současné době ovládla nervozita. Ta se koneckonců přenáší i z americké ekonomiky, kde se podle statistických údajů z minulého týdne v měsíci květnu podařilo vytvořit podstatně méně pracovních míst, nežli analytici očekávali. Pokud se tento trend potvrdí i v červnu, mohl by ukazovat na první známky recese v americké ekonomice.

Německá ekonomika, coby rozhodující ekonomika EU a náš největší obchodní partner, přitom roste slušnými tempy a očekává se, že uspokojivý růst německé ekonomiky bude pokračovat až do konce roku, a to i navzdory snížení odhadu růstu HDP Německa ze 1,8 na 1,7 procenta.

Druhým nepříjemným faktorem, který vlil na finanční trhy nervozitu, je referendum o možném vystoupení Británie z EU, které se bude konat 23. června. Burzy, respektive burzovní indexy všude v Evropě v těchto týdnech v zásadě klesají. I kurzy německých „blues chips akcií“ divoce kolísají a až na výjimky klesají. Zkrátka, finanční trhy, které mají tendenci přeceňovat problémy tohoto světa, přeceňují i dopady možného Brexitu.

V tomto týdnu se evropská měna zpevnila ve vztahu k dolaru, dokonce několik dní až na úroveň 1,14 dolaru za euro. Takový jev, pokud by byl setrvalejší, ovšem vytváří poněkud nepříjemnou situaci pro evropský export — zdražuje totiž evropské zboží na světových trzích.

Ve světové ekonomice je v současné době zkrátka celá řada neznámých. Jedním z nepříjemných faktorů, na který upozornila v těchto dnech i Světová banka, jsou prohlubující se ekonomické trable zemí, jejichž hospodářství je silně závislé na vývozech surovinových komodit.

Navzdory současnému oživení jejich cen (nejviditelnější je v těchto dnech ropa, zemní plyn, ale grandiózně vzrostly na naprosto nevídanou úroveň také ceny cukru) dochází v posledních pěti letech k setrvalému poklesu cen jak průmyslových kovů, tak zemědělských surovin pro potravinářský průmysl.

A to vše samozřejmě vede k notoricky známému trendu: chudnutí těch chudých zemí a bohatnutí zemí bohatých…