Kábulské ulice ožily v pátek rytmem jízdních kol. Zhruba čtyřicet dívek a chlapců přijelo na kole do hlavního města. Přijeli protestovat: řada mladých lidí a aktivistů vyšla do kábulských ulic bojovat proti diskriminaci a předsudkům. Městem projížděli na kole a do vzduchu pouštěli balónky s nápisy „Paštun, Tadžik, Hazar, Uzbek…“. Přitom také vyzývali k toleranci.

Solidarita navzdory původu

Afghánistán je jako perský koberec. Stejně jako perský koberec je totiž pestrobarevný a složitě zamotaný. Je složený z různých kultur, jazyků a etnik, které na stejném území žijí tisíce let. V tom je jeho krása.

Zhruba třicetimilionová populace Afghánistánu je rozdělena do sedmi hlavních etnických skupin. Jsou to Paštunové, Tádžikové, Hazárové, Uzbeci, Ejmaghové, Turkmeni a Balúčové. A vedle nich ještě mnoha dalších menšin. Nejpočetnější skupinou jsou Paštunové, kteří tvoří třicet osm až čtyřicet pět procent populace, Tádžiků je zhruba dvacet až dvacet pět procent a Házarů přibližně patnáct procent.

Každá etnická skupina žije v jedné nebo i ve více oblastech Afghánistánu: Paštunové na jihu a východě, Tádžikové na severovýchodě a západě, Hazárové ve střední části Afghánistánu a Uzbeci na severozápadě země.

Moderní Afghánistán existuje ve stejné podobě, se stejným složením obyvatelstva a se stejnými hranici už více než dvě stě let. Smíšená manželství, dvojjazyčnost a politická spojenectví ale pravidelně překračují národnostní, náboženské a etnické složení. Různé etnické komunity žijící v jednom městě nebo vesnici často projevují větší solidaritu mezi sebou navzájem než se svými etnickými druhy z ostatních částí země.

Na politické úrovni je etnický původ formální záležitosti, primární a důležitější je pro jedince právě loajalita a vazba k místu a lokalitě, z níž pochází a kde bydlí, ať je to vesnice, údolí, město či region.

Někteří politici ale ve snaze získat moc a kontrolu nad určitým územím provolávají nacionalistická hesla a vyzývají ke vzájemné nenávisti.

Afghánistán je tedy v obtížné situaci a řada oportunistů otevřeně provolává nesnášenlivost a snaží se přimět lidi, aby mezi sebou bojovali, jakoby jim válka vyhovovala. Nenávistná hesla a gesta přitom nejsou přítomná pouze ve virtuálním prostoru. V době vlády Tálibánu byla některá etnika — jako například Hazárové — pronásledována a zabíjena za svůj etnický původ a náboženství.

Mladá generace se proto snaží pomocí různých kampaní a pochodů upozornit na tyto projevy a získat spoluobčany na svou stranu, aby oni sami s podobnými situacemi bojovali a nedali možnost nenávisti proniknout hlouběji do společnosti.

Nenávist může společnost zcela zničit a ta afghánská je už přespříliš zraněná vyčerpávající válkou.