Již dnes ve čtvrtek 5. května si zvolí Londýňané nového starostu. Přihlásilo se celkem dvanáct kandidátů, průzkumy, znalci i volební tradice ale dávají šanci pouze dvěma: exšéfredaktorovi časopisu The Ecologist a od roku 2010 poslanci za Konzervativní stranu Zacu Goldsmithovi a právníkovi a rovněž poslanci, avšak za Labour Party, Sadiqu Khanovi.

Konzervativci premiéra Camerona vládli devítimilionové a statisticky velmi bohaté metropoli posledních osm let. Nyní se snaží vyzdvihovat dle premiérových slov „osvědčené přínosy“ tradiční protržní politiky a staví je do protikladu k „zamýšleným experimentům“ labouristů současného levicového předsedy Jeremyho Crobyna.

Labouristé slibují Londýňanům rovněž hospodárnou politiku, avšak takovou, z níž „budou mít prospěch všichni obyvatelé města, nejen bohatí“. A zdůrazňují, že jejich případný starosta se bude řídit především zájmy města, ne aktuální ideo-politickou linií ve straně.

„Jméno Jeremyho Corbyna ani Kena Livingstona na hlasovacím lístku nenajdete,“ uvedl na počátku týdne Sadiq Khan v reakci na poslední vlnu kritiky a skandál s antisemickými výroky, kterým aktuálně žijí laboustické stranické struktury.

Ve všech průzkumech v posledních měsících Sadiq Khan vedl. Zac Goldsmith ovšem zaostával o pět až deset procent, což je rozdíl, který může na poslední chvíli vyrovnat například i počasí nebo nerozhodnutí voliči.

Rozdíly a hlavní témata voleb

Zac Goldsmith a Sadiq Khan působí zjevně jako dva protiklady. První je vysoký modrooký blondýn z dobré rodiny a vzděláním na elitních školách, mimořádným bohatstvím, ale též kariérou důsledného ekologa. Druhý je malý Brit-Pákistánec muslimského vyznání s kariérou obhájce obětí policejních excesů i ministra nižší úrovně (Minister of State), jehož otec byl řidičem autobusu.

Znalci však mají za to, že se oba kandidáti ve skutečnosti tolik neliší. Oba jsou především politikové nové generace, jež střídá v posledních letech pozdní thatcheristy a první blairisty a která už nepochybuje o potřebě inkluze či transparentního hospodaření, o možnosti soužití lidí různého kulturního původu nebo o nutnosti spolupráce s občanskými iniciativami.

Oba kandidáti jsou také zkušení profesionálové a oba ctitelé nejnovějších rozvojových koncepcí i multikulturní povahy svého města.

Z hlediska programu se Goldsmith a Khan rozcházejí zejména v důrazech na různé politiky, konkrétním pojetí jednotlivých žádoucích opatření a v přístupu ke dvěma problémům současného Londýna, které vnímá jako nejpalčivější i nejvíce jeho obyvatel: nesmírně drahému bydlení a špatně fungující síti veřejné dopravy.

Goldsmith chce řešit bytovou situaci výstavbou padesáti tisíc nových domů každý rok, přičemž slibuje, že s britskou vládou vyjedná zlevněný odkup brownfieldů v oblasti města, jež dosud vlastní stát. Khan hodlá zase podporovat více sociální bydlení a chce zamezit tomu, aby čerstvě postavené domy skoupily realitní firmy, spekulanti či vlastníci žijící v zahraničí.

V dopravě chce potom Goldsmith především investovat do nové infrastruktury, zatímco Khan zmrazit cenu lístků a zavést dotované přestupní jízdenky.

Další důrazy a problém s náboženstvím

Zac Goldsmith zdůrazňoval v kampani dále důležitost ekologicky citlivého rozvoje města a ochrany veřejného prostoru. Sadiq Khan mluvil častěji o navýšení stavu policie a boji proti kriminalitě. Goldsmith sliboval ve všem navázat na práci odvedenou dosluhujícím starostou — výstředním Borisem Johnsonem —, díky níž je prý dnes Londýn nejen barevnější a bohatší, ale místem s relativně nízkými daněmi, nejvyhledávanější lokalitou světa z hlediska kulturních událostí a především mezikulturně harmoničtějším městem než například Paříž.

Khan naopak Johnsonovu vládu kritizoval za to, že dovedla Londýn do stavu, kdy si ani člověk s dvojnásobkem průměrného platu nemůže dovolit koupi bytu a kdy jej obývá sice 400 librových miliardářů, ale zároveň několik set tisíc lidí, kteří nevyžijí bez jídla z potravinových bank.

Obecně Goldsmith sliboval učinit z Londýna město nezelenější a nejčistější na světě a rozvíjet jeho prosperitu tak, aby z ní mělo prospěch více lidí. V Khanově vizi byl zase Londýn městem férovým, přístupným a pomáhajícím — „úžasný místem k životu ne jen pro některé, ale pro všechny“.

Z hlediska formy byla předvolební kampaň zpočátku gentlemanská. Oba favorité se soustředili především na vlastní program a oslovování voličů přímo v terénu. Později ovšem začal štáb Zaca Goldsmithe využívat negativní reklamu pracující s etnickými a náboženskými stereotypy odkazujícími na Khanovu víru a pákistánský původ. Ve vizuálním kontextu přitom spojil Khana nejen s představami londýnské komunity Indů o typickém Pákistánci, ale i s teroristickými útoky.

Jakkoliv se na argumentaci chytila některá média, v posledku Goldsmithovi dle znalců uškodila. Bulvár sice objevil, že Sadiq Khan měl švagra s fundamentalistickými názory, že se v minulosti účastnil debat s muslimskými radikály a že si potřásl rukou se známým štvavým imámem. Postupně se ale ukázalo, že Khan proti islámskému extremismu celý život vystupoval, že se s exmanželem své sestry názorově nesnesl, že jej radikální duchovní prohlásili za ne-muslima a jeden na něj uvalil dokonce fatwu, když Khan hlasoval pro sňatky homosexuálních párů, a že se uvedené potřesení rukou s imámem odehrálo jednou na pohřbu.

Podle některých pozorovatelů je právě selhání pokusu o využití náboženských stereotypů a obav vůbec nezajímavějším z obecných aspektů těchto voleb.

Volí se i jinde

Vedle voleb londýnského starosty probíhají ve čtvrtek v Británii také obecné místní volby či volby do skotského parlamentu a velšského i severoirského shromáždění. Zpravodajové sledují především výsledky Labor Party pod novým Corbynovým vedením, znalci si ale všímají i vývoje celkových trendů — například otázky, zda bude více Britů hlasovat pro pravici, nebo levici, ať už v jakékoliv stranické formě.

Zřejmě nejsilnějším vnějším faktorem působícím na tyto volby je ovšem blížící se červnové referendum o vystoupení Británie z Evropské unie. Téma se nevyhnulo ani souboji v Londýně — ve městě má totiž centrály šedesát procent evropských nadnárodních společností, a kdyby Británie z EU vystoupila, hrozí, že se přestěhují jinam. Podle Sadiqa Khana, který setrvání v EU podporuje, je přitom na členství země v Unii závislých přímo až 500 tisíc londýnských pracovních míst.

Zac Goldsmith nemá pozici tak vyhraněnou — odchod i setrvání mají dle něj svoje rizika. Je ale přesvědčený, že město si svou přitažlivost pro velké firmy zachová, a sám chce v referendu hlasovat pro vystoupení z EU.

Londýnský starosta se volí systémem, v němž může každý hlasující označit kromě svého favorita i druhého pro něj nejpřijatelnějšího kandidáta. Pokud žádný uchazeč nezíská nadpoloviční většinu prvních hlasů, započítají se i druhé hlasy pro dva kandidáty, kteří získali prvních hlasů nejvíce.

Podle pozorovatelů tak bude zajímavé rovněž sledovat, zda-li zásluhou tohoto systému, který je díky druhému hlasu „na jistotu“, respektive umožnění volby menšího zla, přátelštější k alternativním kandidátům, získá výraznější počet hlasů někdo mimo favorizovanou dvojici.

Nejkuriozněji mezi dvanácti uchazeči působili na každý pád v kampani jihoafrický performer a nominant strany Konopí je bezpečnější než alkohol Lee Harris a ruský přistěhovalý šlechtic Jan Zylinski kandidující jako nezávislý, který zaujal média vyzváním předsedy protipřistěhovalecké strany UKIP Nigela Farage na souboj šavlí.

Další informace:

The Guardian London mayor: Commons speeches reveal candidates' differing issue focus

The Guardian Vote for me: London’s mayoral candidates have their say

The Guardian Zac Goldsmith deserves to lose the mayoral race — and be put out to pasture

The Guardian Local elections 2016: how to judge what Labour's result will mean for the party

BBC News Guide to May 2016 elections in Scotland, Wales, England and Northern Ireland

BBC News What is Boris Johnson's legacy for London?

New Statesman Low turnout may not be enough to save Zac Goldsmith