V pražském zastupitelstvu sedí celá řada dost podivných osob i skupin. Já, jako zastupitel za Piráty, si většinou v jejich kritice moc neberu servítky. Je ale jedna skupina zastupitelů, která je docela sympatická, ke které jsem já i pirátští kolegové kritičtější než k ostatním. A oni nám to mají čas od času za zlé. Jde o zastupitele Zelených, respektive Trojkoalice. Pokusím se naši kritičnost trochu objasnit.

Předně je třeba říct, že mi vůbec nevadí, že se zelení vydali „konstruktivní cestou“ a snaží se být součástí vládnoucí koalice. Ani jim nemám za zlé to, s kým že tu koalici udělali. Nepíšu proto „hanba, zelení jsou v koalici s Březinou“, protože vytvořit koalici v Praze bez toho, aby v ní seděl někdo takříkajíc toxický, jednoduše není možné. Třiatřicet poctivých a nezištných zastupitelů, kterým by šlo v první řadě o blaho Prahy, prostě v zastupitelstvu nesedí a ti slušnější zastupitelé, mezi které zelené zástupce řadím, se s tím musejí nějak vypořádat.

Co ale zeleným za zlé mám, je právě ten způsob, jakým se s touto situací vypořádávají. Jak je možné, že když jim ANO a ČSSD zablokují Stropnického, oni srazí paty a zvolí za předsedy důležitých výborů pravomocně odsouzeného podvodníka Březinu a Jana Slezáka, člověka, který má v pražském územním plánování nevalnou pověst? Jak můžou připustit, že evidentně penězi motivovaná přeběhlice sedí v protikorupčním výboru? Jak je možné, že se půl roku hádají o změnách územního plánu a potom neprosadí zamítnutí ani těch zjevně nežádoucích?

Matěj Stropnický nás kritizoval, že řešíme platy a trafiky, a neřešíme vlastnickou politiku městských firem. Když jsme ale několik hodin před tím navrhovali vlastnickou politiku firem zařadit na pořad jednání, tak pro to nehlasoval. To je příklad toho, kdy zelení nehlasují pro naše návrhy ne proto, že by nemohli (koaliční smlouva jim to nezakazuje), ale protože nám nechtějí dopřávat mediální pozornost a současně nechtějí popudit své koaliční partnery.

Mám zelené rád, s většinou jejich klubu (celé Trojkoalice) si tykám, běžně s nimi spolupracuji a strašně mě štve, když tihle v jádru slušní lidé dělají kompromisy, které vůbec k ničemu nejsou, ale naopak oslabují jejich pozici. Až se tahle staronová koalice rozpadne podruhé, zelení budou jen velice těžko kritizovat kohokoli za zřizování trafik, za volení podvodníků do vrcholných funkcí, nebo za umlčování opozice.

V zákulisí jsem slyšel, že bez rozšíření počtu trafik by ANO do obnovení koalice nešlo a vznikl by daleko horší slepenec. To je možné, ale zelení by zase měli vnímat, že riskují víc než jen dva a půl roku vlády kmotrů. Pokud jejich činy přesvědčí veřejnost, že „všichni chtějí akorát koryto“, tak být slušnější přestane být ve volební kampani komparativní výhoda.

Aby se v Praze situace zlepšila, tak je potřeba, aby slušní zastupitelé zůstali slušní, a hajzlíkům nezbývalo, než se slušně chovat. Bohužel ale sledujeme opačný trend, kdy poctiví lidé tolerují čím dál evidentnější politickou korupci. Kritizuju proto, že jim někdo musí připomínat, že dělají věci za hranou. Kritizuju proto, abych sám sobě připomínal, že to tohle dělat nechci, a kritizuju proto, že ta frustrace občas musí ven.

Zelení často argumentují prosazováním programu. Ano, podařilo se jim v koalici splnit jejich hlavní volební slib, tedy snížení jízdného v MHD. Nutno podotknout, že další dva hlavní volební sliby (omezení hazardu a zvýšení přísunu peněz městským částem) prosadili napříč zastupitelstvem svým koaličním partnerům navzdory.

Pět bodů, které prosadil Matěj Stropnický do nové koaliční smlouvy je sice sympatické gesto — symbolicky upřednostnil funkci před programem. Zůstávají u něj však i velká „ale“: Stropnický neprosadil nic, s čím by jeho koaliční partneři principiálně nesouhlasili. V případě, kde navrhl něco, co ostatní skutečně nechtěli, tvrdě narazil — například daň z nemovitosti se v Praze zvyšovat nebude.

Můžete argumentovat tím, že Kliniku přeci v koalici podporují jenom zelení. Když se ale podíváte na domluvený kompromis, zjistíte, že poté, co město Kliniku koupí, bude sloužit neziskovému sektoru. Nekupujeme tedy žádný dům pro anarchisty, ale dům pro neziskovky.

Druhá věc je, že samotným zapsáním do koaliční smlouvy se věci nerealizují, byl bych tedy velmi opatrný s větami o tom, co všechno Stropnický „prosadil“. Budu velmi rád, když se budu ve své skepsi mýlit.

Každopádně Zeleným držím palce, ať zvládnou své koaliční angažmá se ctí.