Tento týden se sešli koaliční leadeři. Letos v lednu totiž při debatě nad kontrolními hlášeními k daním a nad e-systémem pro evidencí tržeb oznámil ministr financí Andrej Babiš národu, že by snížil DPH na sudové pivo z 21 na 10 procent. Že by byla světlá budoucnost českého piva v rukách šéfa hnutí ANO? V našich zemích se často cituje „haškovský“ axiom, že která vláda zdraží pivo, tak padne. V tomto případě to možná cítí pan ministr opačně: když slíbí pivo zlevnit, dočká se třeba konečně toužebného volebního vítězství.

Jak praví staré úsloví „dobré pivo, ženy hezké, to jsou dary země české“. U ministra financí tu ale šlo o mediální proklamaci, nikoliv o návrh zákona, takže nebylo zatím co v parlamentu projednávat. Nejspíš to lze hodnotit jako marketingový předvolební tah, který překvapil i koaliční partnery. Ti ve snaze ovlivnit volební očekávání začali s tímto tématem také mediálně licitovat. Naznačili rozšíření snížení sazby DPH i na chleba, máslo a další potraviny. Také se začalo volat po tom, aby raději než na alkohol byla snížena daň na limonády.

Také ODS se svým návrhem účastnila této populistické hry s daněmi — pravda, odmítla licitace o výběr komodit, ale partikularismus jejího řešení tkví v tom, že sazby, které navrhuje, by měly zaznamenat jen malé změny. Přitom víme, že menší snížení DPH bez tvrdého konkurenčního tlaku nevede ke snížení koncové ceny pro spotřebitele. Tedy uleví nikoliv klientovi, ale jen plátcům daně. Odvahu vrátit DPH před rok 2008 kdy začaly pravicové vlády daně v nárazu krize zvyšovat, ale odvahu nemají. Ono by to vyžadovalo se podívat i na daně přímé.

Kdyby náhodu došlo k selektivnímu snížení DPH jen u piva, pravděpodobně to pivařům potřebnou radost neudělá. Babiš slíbil, že se pivo zlevní o dvě až tři koruny, s ohledem na nízkou cenovou pružnost směrem dolů to však není jisté. Nakonec na takovém snížení vydělají hospodští, kterým se zvýší v ceně prostor na marže (aspoň by pak neremcali na kontrolní hlášení a evidenci tržeb). Ministr financí už slíbil přesunout DPH u stravování z jednadvaceti na patnáct procent, daň z piva by pomohla i těm hospodám, kde jídlo nenabízejí. Kdo to ale myslí s pivem vážně, měl by se především podívat na nastavení spotřební daně. Její zvýšení v roce 2010 nepomohlo ani státní kase, ani pivovarům.

Spotřebitelé by se slevy na točeném pivu kvůli korekci DPH asi nedočkali. Zejména by se točené pivo nestalo více konkurenceschopným před pivem v obalech prodávaným v marketech. Při nižší kupní síle obyvatelstva se lidé už nějakou dobu vytrácejí z tradičních hospod. I ve velké době přitom přijde vhod malá hospůdka. Vlády ovšem pro cenu piva nepadají, protože na bedra lidí dopadá daleko více ran. Přesto „pivní výstřel“ Andreje Babiše má svůj smysl v tom, že odstartoval závod předvolebních slibů už před krajskými volbami v roce 2016. V očekávání velkých, parlamentních voleb v roce 2017 se ale může vytratit dosud panující koaliční nechuť měnit celkové nastavení daní.

Nepovažuji současné parametry daní v České republice za dobré. Raději než závod o to, kdo voličům nabídne více „předvolebních koblih“, diskutujme systémové řešení. Koaliční jednání z tohoto pondělí byla spíše reakcí na to, že jeden z partnerů zaskočil jiné. Po zásadnější debatu už ale nějaký čas volají mnozí — včetně ekonomických expertů či odborů. Koncepčním tématem by byl zásah do struktury daňového systému — prosazení výraznější daňové progrese by umožnilo ulevit na zátěži nepřímých daní. Naposled jsme se pokusili toto téma projednat na podzim na půdě rozpočtového výboru sněmovny. Zatím marně. Doba už možná dozrála. Tak ať volby nevyhrávají pouhé pivní sliby ale ekonomicky racionální a současně solidární daňový systém.