Po sobotních demonstracích v centru Prahy má Policie ČR stále co vysvětlovat. Během neděle a pondělí sdělili její představitelé jen několik vzájemně si odporujících a nepříliš přesvědčivých informací, postup uniformovaných ani neuniformovaných policistů však obhájit nedokázali.

Nečinnost policistů v případě napadení přenosového vozu ČRo lze ještě snad připsat osobnímu selhání jednoho, možná dvou příslušníků policejního sboru, sympatizujících spíše s demonstranty Bloku proti islámu než s Českým rozhlasem. Řetězec systémových pochybení policie při zásahu nezásahu na rohu Thunovské a Zámecké ulice poblíž Malostranského náměstí svědčí o absolutní nepřipravenosti Policie ČR ochránit nejen veřejnost a majetek, ale dokonce i vlastní lidi ve výkonu služby.

Ačkoli byla místa i trasy demonstrací a průvodů předem dobře známa, vědělo se, že se chystá demonstrací několik a že jejich téma rezonuje celou společností, do ulic vyjdou nesmiřitelní zastánci opačných názorů, z nichž někteří jsou nevypočitatelní a mohou mít násilné projevy, policisté situaci zjevně podcenili, ba co více, jejich počínání budí značné podezření, že zejména situaci střetu skupiny maskovaných radikálů s pokojným průvodem demonstrujících inscenovala, nebo alespoň iniciovala její vyhrocení.

Od sobotního večera, kdy se objevily první zprávy o akci a zejména po zveřejnění videa z inkriminovaného místa se na internetu rozhořela vášnivá diskuse o míře účasti Policie ČR na průběhu konfliktu od názorů, že šlo o zpackaný zásah proti skupince neonacistů, až po přesvědčení, že šlo o policejní kompars, využívající zázemí budovy patřící Ministerstvu vnitra a postupující podle pokynů záhadného muže v hnědé bundě, který zakuklence koordinoval.

Po dvou dnech od události je do záležitosti vneseno více světla, policie po prvotním popírání, že by muž patřil do jejích řad, přiznala, že šlo o kriminalistu v civilu, server Anti-fa zase pomohl identifikovat několik maskovaných útočníků a přispěl tak k odhalení, že alespoň někteří z přibližně pětadvaceti zakuklenců jsou známí pravicoví extremisté a fotbaloví chuligáni.

Policie ve svém pondělním prohlášení ospravedlňuje působení muže v hnědé bundě úkolem pacifikovat možné střety mezi konfliktními skupinami. Ředitel pražské policie dokonce jeho počínání v tiskové zprávě vychvaloval.

Podívejme se tedy detailněji na dostupné videozáznamy a fotografie, co se v daném místě odehrálo a jak postupovala policie. Průvod demonstrujících přichází od Malostranského náměstí vhůru ulicí Zámeckou s policisty a členy antikonfliktního týmu v čele. V rohu Thunovské ulice v místě, kde se zužuje do úzkého průchodu, stojí zmíněná skupina radikálů, ovšem zcela klidně, zatímco průvod kolem ní projde rovněž bez povšimnutí a reakce a prochází dál směrem k Zámeckým schodům.

Od průvodu se oddělí muž v hnědé bundě, později policií přiznaný kriminalista s dalším svým kolegou a nejprve postává na rohu a po chvíli se vydá k zakuklencům, kterým zjevně něco říká. Až po více než minutě od vstupu čela průvodu do Thunovské ulice se najednou situace mění, policisté z čela přebíhají zpět na roh a šikují se před zakuklence, kteří se pomalu dostávají do varu.

Ze záběrů je jasně vidět, že na místě již stáli dva další policisté s motocykly, kteří nezaujatě situaci pozorují, spíše se jí baví. Zde tedy už lze vyvodit několik vážných pochybení policie.

Předně, průvod neměl být do Zámecké ulice vůbec vpuštěn, protože pokud by radikálové nestáli spořádaně v koutku, ale chtěli opravdu zaútočit, měli dlažební kostky nebo zápalné lahve, neřku-li něco horšího, nastal by na strmé ulici masakr. Policie o jejich přítomnosti věděla, neboť na místě stáli motorizovaní policisté.

Už oni měli volat posily, dát pokyn k zastavení průvodu a minimálně svými motocykly a těly oddělit v té době ještě klidně postávající radikály od přicházejících demonstrantů, když už průvod nezastavili nebo neposlali jinou cestou. Radikály měli vyzvat k opuštění místa, nebo alespoň zjistit jejich identitu. K takovému postupu je opravňovalo minimálně maskování několika členů skupiny, které však policisté zcela ignorovali, ač je na veřejných shromážděních protizákonné.

Další vážnou chybou bylo zastavit průvod na křižovatce, šikovat se mezi obě skupiny a tím vyvolat napětí. Přitom stačilo chvost průvodu popohnat, oddělit demonstranty od radikálů a nechat průvod jít, čímž by se riziko střetu zcela eliminovalo. Policii však z neznámého důvodu stálo za to zahustit atmosféru a vystavit demonstranty i sebe nebezpečí, které mohlo být vážné.

Je nutno podotknout, že ústupové možnosti obou táborů byly minimální. U neonacistů byly na demonstracích a podobných shromážděních již několikrát viděny střelné zbraně a policie musí předpokládat, že je někdy použijí.

Ani nyní není z chování policistů vypozorovatelné, že by volali posily, které by byly schopné radikály eliminovat. Nelze mluvit o žádné vyčkávací taktice, navíc je vidět člena antikonfliktního týmu sundávajícího svou vestu a z místa střetu odcházejícího, další nejsou vidět vůbec.

Ačkoli se situace vyostřuje, nepřiměje to motorizované policisty svým kolegům pomoci, stojí bokem a diskutují. Proti dvaceti pěti zakukleným násilníkům se vydává sedm statečných v placatých čepicích. Zcela absurdní obrázek, nebýt jednoho detailu, který nabízí možné vysvětlení.

Tím detailem je právě muž v hnědé bundě a jeho kolega v šedé bundě, kteří zjevně tvoří jakousi spojnici mezi hloučkem výtržníků a policisty. Vše se odehrává jakoby na jejich pokyn, muž v hnědé bundě diriguje nejen radikály, ale i svého kolegu, kterého nejprve přivolává k sobě, posléze ho posílá na levé křídlo davu útočníků. Když se zakuklenci odporoučí do Thunovské uličky, jako kapitán opouští místo poslední a odbíhá za nimi, aby se po chvíli opět zjevil na scéně, tentokrát již gestikulující a komunikující s policisty.

Celá absurdní situace obnáší několik zarážejících momentů, které vyvolávají značné pochybnosti. Prvním z nich je vůbec sama volba místa, které si radikálové pro svou šarvátku vybrali, podivnou shodou okolností přímo před vstupem do budovy užívané Ministerstvem vnitra.

Nejenže byli v zákoutí Thunovské ulice zcela mimo jakékoli veřejné prostranství, kde by mohli svým počínáním cokoli demonstrovat, ale navíc se sami vystavili, pokud by se toho mohli obávat, snadnému pochytání a zatčení. Thunovská ulička je ve svém ústí tak úzká, že kdyby obrazně řečeno na jejím konci policie přistavila otevřený anton, museli by do něj chuligáni naskákat dobrovolně. To by ale policie musela mít zájem je pochytat!

Místo toho jim vytvořila ideální situaci pro rozvinutí konfliktu, na oko je zahnala rádoby statečným vystoupením policistů a pak je nechala i s jejich kuklami odejít vstříc dalšímu dobrodružství. A myslíte, že policisté na motorkách se obtěžovali, aby se za nimi vydali a navedli k nim zásahovou jednotku, aby je paralyzovala? Nikoli! Žádná totiž ani několik minut po zmizení útočníků nedorazila.

Zpět k muži v hnědé bundě. Z jeho počínání, sebejistoty, s jakou přistupuje k zakukleným ke konfliktu odhodlaným chuligánům, kteří se naváží do policistů stojících proti nim, jeden dokonce opakovaně do uniformovaného policisty strká, je evidentní, že ví, že se nemá čeho obávat. Za normálních okolností je těžko představitelné, že se kdokoli v civilu oddělí od davu demonstrujících, přiblíží se na dotek k hordě neonacistů a pár slovy, gesty a doteky je ovládá, určuje jim meze pohybu, velí k ústupu.

Muž v hnědé bundě to vše dělá, jako když trenér koučuje svůj tým! Buďto jej radikálové dobře znají a on zná je, nebo je to celé, i přes vehementní popírání policie, domluvené. Na útocích radikálů je vidět, že nejsou míněny vážně, že jde jen o štěkání psů, kteří nekousnou, ale z jiných akcí stejných lidí víme, že když chtějí, koušou hodně!

Tady jich bylo dost, aby zazlobili, ale kromě halekání a hrození neškodným kusem plastu, házení rohožkou a jinými nesmysly se nestalo vůbec nic.

O co tady tedy šlo? Celé vystoupení podivné skupinky působí teatrálně a není divu, že vyvolalo u mnohých, včetně mne dojem, že se jednalo o policejní provokaci, řízenou akci, jejíž smysl uniká, ale pochybnosti zůstávají.

I kdyby policie nebyla jakkoli organizačně do akce zakuklenců v Thunovské ulici zapojena, její působení v jejím průběhu lze označit za fiasko, jehož důsledky mohly být v případě skutečně vážně míněného a jakýmikoli zbraněmi vedeného útoku dramatické.

A potvrdí-li se, že skupina z Thunovské je totožná s útočníky, kteří napadli večer centrum Klinika na Žižkově, odpovědnost nese v plné míře Policie ČR, která nebyla schopná a ani ochotná tyto maskované darebáky včas zastavit. Naopak svým diletantským postupem pomohla jejich vášně rozdmýchat a ignorováním jejich nebezpečnosti jim dala zelenou, aniž by se pokusila zjistit jejich identitu, i když k tomu měla dostatek příležitostí.

Shrňme si: poklidný průvod demonstrujících přivede policie přímo do těsné blízkosti zjevně bojovně naladěných a hrozivě vyhlížejících radikálů, aniž by je předem eliminovala, ba aniž by zjistila jejich totožnost, nechá jim zcela volné působení a až po chvíli zastaví průvod v místě, kde může snadno nastat střet. Přítomní, vestami označení členové antikonfliktního týmu vůbec nezasahují, s radikály komunikuje jakýsi kriminalista v civilu, u kterého nelze předpokládat žádoucí psychologický výcvik, zatímco antikonfliktní tým svléká vesty a ustupuje mimo dění.

Posily nepřicházejí a zřejmě je ani nikdo nevolal , místo toho nechránění policisté svými těly oddělují radikály od demonstrantů a po chvíli hulákání a vzdušné výměně několika předmětů radikálové v podstatě bez zjevného důvodu scénu opouštějí, včetně svého kriminalistického koordinátora.

Ten je kousek doprovodí a dále ponechává svému osudu, vrací se k policistům a zřejmě pokračuje s demonstrací dál, zatímco radikálové se pravděpodobně vydávají řádit do města. Potyčky byly hlášeny z  ulic židovského města, na Hlavním nádraží a nakonec u centra Klinika na Žižkově, který byla napadena žhářským útokem, měla vybitá okna, jeden člověk byl zraněn; a ani zde nebyla policie včas.

Pokud se, jak se zdá, jednalo po celou dobu o jednu a tutéž skupinu výtržníků, která se beztrestně pohybuje městem a páchá násilí, musíme konstatovat, že Policie ČR je buďto spojencem těchto individuí, čili nebezpečná, nebo je zcela neschopná a zbytečná.

Podle tiskového prohlášení vydaného policií v pondělí je postup policie v šetření. Dovolím si předjímat, že jediným výsledkem bude udělení Řádu hnědé bundy neznámému hrdinovi.