Před týdnem nás nečekaně opustil ve věku nedožitých 63 let český marxistický intelektuál Miloslav Ransdorf, nepřehlédnutelná postava české levicové politické scény. Posledních dvanáct let působil jako poslanec Evropského parlamentu za KSČM. Byl známý jako nesmírně sečtělý polyglot a výrazná osobnost s doslova obžerným vztahem ke knihám a vědění. Byla to pro něj životní potřeba i životní způsob. Své vědomosti využíval v nekonečné lavině argumentů a citací.

Způsobem, jakým servíroval fakta, budil polemiky a probouzel debaty. I když mu nebyl cizí morální patos, vždy se z knih snažil uvolnit racionalizační potenciál, vektor pravdy.

Babylon na soudruhy

Znal jsem ho přes třicet let. Vždy když jsme někde spolu byli, vracel se z nájezdů na místní knihkupectví či antikvariáty s plnou náručí různých tisků všech témat a všech jazyků. Před rokem 1989 jsme se potkali na půdě základního výzkumu, kde naše pracoviště řešila úkol prognózy země do roku 2010.

Ode mne starší Míla přicházel jako již zkušený a uznávaný vědec z Filosofické fakulty University Karlovy, já jako začínající vědecký elév z Vysoké školy ekonomické. Brilantní a kontroverzní mozek byl už tehdy a zůstal takový po celý život. Akcentovat v této souvislosti jen jeho nepraktičnost či některé osobní problémy by bylo malicherné. Byl formátem ve své generaci výjimečným.

Když jsem ho poznal, byl Míla Ransdorf na rozdíl ode mne už člen komunistické strany. A už svojí existencí pomáhal rozbíjet pocit, že jde jen o spolek kývalů zacementované moci, že hnutí může mít ještě perspektivu. Jako idealista byl straník značně nepoddajný, žádné poslušné kolečko v partokratickém soukolí. Ale jeho nadšení pro spravedlivější svět mu lidé mohli věřit. Jinde by jistě udělal kariéru mnohem oslnivější. A utrpěl by méně šrámů při srážkách s blbci a nenávistníky.