Koaliční způsobilost českomoravských komunistů

Karel Hrubý

Čeští komunisté se přizpůsobují proměnlivým historickým podmínkám, základní vazby na leninskou interpretaci marxismu se ovšem nevzdávají — proto bychom měli být k jejich údajné demokratičnosti mnohem skeptičtější.

Podzimní krajské volby s procentuálním nárůstem hlasů odevzdaných pro KSČM vyvolaly diskusi o tom, zda tato strana, v jejíchž stanovách je zakotvena věrnost demokracii, pluralitě a občanským i lidským právům, se může stát koaličním partnerem sociální demokracie nejen ve vedení krajů, ale i v příští celorepublikové vládě. Její stanovy jsou formulovány demokraticky, jeji politický program nevytyčuje násilnou změnu systému, její rétorika se pohybuje v mezích parlamentních zvyklostí...

Ve stanovách KSČM z 19. května 2012 se v hlavě II, čl. 4 praví: „Programovým cílem KSČM je socialismus, demokratická společnost svobodných, rovnoprávných občanů, společnost politicky a hospodářsky pluralitní, postavená na maximální občanské samosprávě, prosperující a sociálně spravedlivá, pečující o zachování a zlepšování životního prostředí, zabezpečující lidem důstojnou životní úroveň a prosazující bezpečnost a mír. Program KSČM vychází z marxistické teorie otevřené dialogu s mezinárodním komunistickým a levicovým hnutím, novým myšlenkám a poznatkům.“

Kdyby to nebylo označeno jako program komunistů, mohlo by to být prohlášení Socialistické internacionály či jakékoli demokratické socialistické strany. Ale je to prohlášení komunistů. Volá se tam po socialismu — ale neříká se, jaký socialismus to má být. Byl u nás socialismus let 1945 - 1948. S demokracií sice trochu přistřiženou, ale pluralitní. Se státním vlastnictvím větších podniků i obchodních a finančních institucí, spravovaných podle politického klíče zástupci tehdejších politických stran. Ten musel v únoru 1948 ustoupit socialismu založeném na leninské teorii a stalinské praxi.

Komunistický režim (třebaže se rád nazýval lidově demokratickým) všude pluralitní demokracii důsledně zrušil. A praktikoval pravý opak toho, oč dnes komunisté chtějí usilovat. Ale to všechno je už dávná, nenávratná minulost: „Čo bolo, bolo.“

Nemá tedy cenu ohlížet se do minulosti, radí řada analytiků. Raději se ptejme: jací jsou komunisté dnes? Jakub Patočka v Deníku Referendum to vyjádřil zcela přesně: „vyjít z jejich současné podoby bude o něco praktičtější. Zjistí se totiž, že tak jako se čeští komunisté změnili mezi lety 1926 a 1946, tak jako se změnili mezi lety 1948 a 1968, tak jako se změnili mezi lety 1970 a 1990, tak se také změnili mezi lety 1992 a 2012. Jak se změnili? Především se přizpůsobovali.“ Připomeňme si tedy alespoň stručně některé z jejích přizpůsobivých proměn.

Komunistická strana Československa vznikla odštěpením od sociální demokracie. Jejímu vůdci Bohumíru Šmeralovi a tehdejší KSČ šlo o změnu kapitalistického systému, o nastolení socialismu, ale chtěli to ještě dosáhnout parlamentárními prostředky při respektování domácích tradic. Při zakládání KSČ v květnu 1921 charakterizoval Šmeral svůj komunismus slovy: „Komunista není kvalitativně nic jiného než o konečných cílech marxistického socialismu nepochybující sociální demokrat.“

×