Velká data o skleněných lidech
Kateřina SmejkalováInformace o nás generuje čím dál více předmětů kolem nás. To s sebou přináší řadu nadějí i otevřených otázek, na které neexistují ideově neutrální odpovědi. Mantinely pro takzvaná „big data“ je tedy třeba nastavit politicky.
Pro proces opatřování čím dál tím většího množství přístrojů, nástrojů a předmětů stále výkonnějšími počítačovými čipy napojenými na internet, se vžívá jméno „digitální revoluce“. Její důsledky pro životy jednotlivců i fungování společnosti budou přinejmenším stejně převratné, jako byly důsledky industrializace v 18. a 19. století.
Jádrem digitalizace jsou data, která počítačovými čipy vybavené předměty shromažďují o své činnosti, respektive o aktivitách svých uživatelů, a dokáží si je s pomocí internetu mezi sebou posílat. Odhaduje se, že do roku 2020 bude takových předmětů na světě připojeno na 50 miliard — od výrobních linek přes počítače, chytré telefony, hodinky a brýle až po ledničky nebo zrcadla.
Informací a dat vzniká při jejich provozu obrovské množství — proto bývá celý fenomén označován jako „big data“. Tím skutečně revolučním na procesu digitalizace je však až analýza těchto dat. Jejich velké množství zaručuje přesnost výsledků a umožňuje objevovat prozatím skryté souvislosti a jejich využití v prakticky veškerých oblastech lidského žití.
Sběr a vyhodnocování dat, posílání a příjem informací mezi jednotlivými přístroji a jejich schopnost podle vlastních či přijatých dat samostatně řídit svoji činnost, to vše urychluje automatizaci a přibližuje vznik umělé inteligence. Velký posun se za pomoci masového sběru dat a jejich analýzy očekává v poznání o člověku — fungování jeho fyzična, myšlení, chování a rozhodování. V Německu bývá v této souvislosti vykreslován obraz takzvaného „skleněného člověka”.
Kdo ví, co chci
Lepší porozumění člověku může přinést velké množství pozitivních efektů. Celou řadu služeb (včetně těch veřejných) bude možné zefektivnit a přiblížit jejich uživatelům. Nejznámější je v této souvislosti příklad internetových gigantů Googlu, Amazonu nebo Facebooku. Ti používají informace o svých uživatelích k personalizované nabídce služeb a produktů.
Příkladů je ale daleko více. Ve veřejné dopravě bude na základě nasbíraných informací o cestujících a jejich preferencích možné přizpůsobit jízdní řády jejich skutečným potřebám. Realizovatelný se ale začíná jevit i scénář, kdy by se veřejná doprava dokonce mohla v budoucnu místo pevnými jízdními řády řídit aktuálními preferencemi zájemců o přepravu zaslanými a vyhodnocenými v reálném čase.
Převratné změny se očekávají také ve zdravotnictví, což lze vyčíst mimo jiné na obřích investicích IT gigantů jako IBM, Google nebo Apple do vývoje technologií v této oblasti. Již nyní existuje velké množství aplikací, které ukládají a vyhodnocují nejrůznější informace o fyzickém stavu svých uživatelů od tepu, kvality spánku nebo počtu za den udělaných kroků.
Ve vývoji se nachází povlak na sedadlo v autě, který by uměl změřit tlak řidiče či řidičky. Nebo zubní kartáček, který by zanalyzoval ústní mikroflóru a vyvodil z ní závěry o aktuálním zdravotním stavu jeho uživatele. V „internetu věcí“ budou zároveň všechny tyto předměty posílat data dále k masovému vyhodnocení. Pomocí algoritmů z nich bude možné získat poznatky o symptomech či příčinách nemocí, bude možné lépe sledovat působení léčby a její případné vedlejší účinky a tím přispět k vývoji nových léků a léčebných postupů.
I ve zdravotnictví se očekává výrazná personalizace. Například nemocnice v kalifornském Orlandu již nyní zaměstnává datovou analytičku, která vyhodnocením dat posbíraných od pacientů zjistila, jak je o kterou skupinu nemocných nutné pečovat k jejich spokojenosti: zjistila kupříkladu, že muži se spíše cítí dobře, když se jim personál věnuje méně často, zato ale delší dobu, kdežto ženy to mají právě naopak.
Dá se očekávat, že také zaměstnavatelé využijí možnost sbírat a vyhodnocovat data o způsobu práce, výkonu a chování zaměstnaných i zákazníků k zefektivnění pracovních procesů a jejich výsledků. Převratné bude zřejmě využití softwarů jako Psyware, který umí pomocí algoritmů vyvinutých na základě dat z pěti tisíc psychologických pohovorů zhotovit neuvěřitelně přesné osobnostní profily lidí na základě jejich řeči — tedy ne toho, co říkají, ale toho jakým tempem mluví či jak často používají přídavná jména.
Software Psyware a jemu podobné zřejmě povedou k další automatizaci v oblastech, kde bylo dosud nahrazení člověka softwarem nepředstavitelné. Řeč je třeba o zákaznické lince, kde by mohl na základě bleskové automatické analýzy osobnosti volajícího automaticky nabídnout řešení, které by zákazníka s určitým osobnostním profilem uspokojilo.
Dá se ale také očekávat, že se podobné nástroje rozšíří do oblasti personalistiky k rychlému posouzení vhodnosti uchazečů o různé pracovní pozice, které bude zároveň objektivnější a tím do jisté míry spravedlivější než dosud. Využití těchto programů se ale zřejmě neomezí jen na personalistiku, ale rozšíří se i všude jinde, kde bude třeba rychle poznat člověka. Myslitelný je tak třeba i požadavek podrobení se podobné analýze při vstupu do politické strany či umístění na její kandidátní listinu.
Politický problém
Problematických aspektů a nezodpovězených otázek přináší fenomén big data celou řadu. Velkým problémem zůstává zabezpečení osobních dat proti zneužití. Členství na sociální síti Facebook je často považováno za bezplatné — uživatelé za něj nicméně platí, a to často intimními informacemi o sobě.
Facebook se zdráhá vyčíslit, jakou hodnotu pro ni data uživatelů mají. Podobně se to má se službami Googlu či Amazonu. A otázka bezpečnosti našich dat bude tím palčivější, čím více předmětů denní potřeby začne informace o nás sbírat a různě s nimi nakládat.
Zdá se nezbytným ustanovit právo na datovou kontrolu a suverenitu, tedy umožnit mu využívat služby zkvalitňující a zpříjemňující život na základě jeho dat. Zároveň je nutné poskytovat tyto informace třetím osobám v anonymizované podobě (která pro většinu analýz postačující), případně v individualizované formě, když to je pro využití služby či průzkum důležité a nutné, vždy však jen se souhlasem uživatele a za jasně stanovených podmínek.
Jak ukázala nejpozději aféra s podvodným softwarem ve Volkswagenu, musíme se začít naléhavěji ptát, jak přesně jsou sestaveny algoritmy, které o nás získaná data vyhodnocují. Daty jsme se navykli slepě řídit.
Nejzásadnější je nicméně otázka, jak daleko můžeme celý trend nechat zajít, zda je „skleněný člověk” přijatelným osudem a konečně jaké bude mít společenské důsledky.
Zásadní dilemata se dají popsat na zdravotnictví. Možnost měření fyzických a zdravotních parametrů v závislosti na aktivitě člověka, kolik spí nebo jí, povede k zvýšenému tlaku na sebeoptimalizaci. A nemusí jít jen o preferenci samotných lidí — objevují se i úvahy zohlednit jejich kondici (a ochotu poskytnout příslušná data) při podmínkách zdravotního pojištění.
Lze očekávat, že posílí názory, která budou takový systém zásluh podporovat jako spravedlivější.
Solidární veřejné systémy však mají své opodstatnění v poznání, že není možné objektivně a obecně stanovit, kterým rizikům bylo v silách jednotlivce zabránit a kterým ne. Zároveň také vyjadřují vůli společenství se o člověka v nouzi postarat, ať už se dostal do nouze jakkoli. Takový konsenzus je díky možnosti zobrazit člověka „skleněného” ohrožen.
Daný příklad zároveň ukazuje, že technologický vývoj v podobě fenoménu big data není jen symbolem pokroku, ale že otevírá celou řadu výsostně politických otázek, o kterých bude nutné svést ideový střet. Ve hře přitom není nic menšího než uhájení práva na individuální preference, tedy svobodu a lidskost v éře digitální revoluce.
Na to, o jak zásadní diskuzi se jedná, jí zatím věnujeme trestuhodně malou pozornosti.