Pěkně nám to ten nový rok začal. V emailových popelnicích se už zdaleka nepřehrabují jen extremisté a bulvár. Nevěřím, že bychom v hacknuté emailové korespondenci premiéra a jeho politického poradce objevili něco nevídaného a neslýchaného. Přesto samotná kauza a její okolnosti si pozornost zaslouží.

Už víme, že si ministerský předseda nechával posílat zprávy do schránky, kterou lze napadnout snadněji než pečlivě střežený vládní e-mail. Podobně postupujících politiků bychom asi našli víc. Bojí se, že úřady jsou prolezlé agenty opozice, a nenapadá je, že do běžných elektronických adres se dá nabourat mnohem snadněji.

Šlo také zaznamenat, že společnost Seznam, jejíž e-mail Bohuslav Sobotka používá, sama žádné pochybení nepřipouští, ačkoliv se zdaleka nejedná o první případ. Přitom i laici už vědí, že je možné nabídnout i důkladnější zajištění než jen přes komplikované heslo a ověřující otázku, například formou potvrzující SMS při vstupu do e-mailu.

Ne, o variaci na WikeLeaks v tomto případě nejde. V seriózních médiích se také do obhajoby webu White Media, jenž otevřeně vyzývá k likvidaci lidí na základě rasy, národnosti, sexuální orientace či politických názorů, či samotného skutku (nezávisle na pachateli) nikdo nepustil. Přesto bylo leckde z uniklé korespondence citováno. I kdyby to bylo jen „ilustračně“, jde o porušení etiky. Podnět k němu dala už Česká tisková kancelář, která v první zprávě o incidentu rovnou skandálně nabídla proklik na hnědou žumpu (večer, po aktualizaci zprávy, jsem jej tam už nenašel).