Letošní Štědrý večer promluvil opět španělský král Filip VI. ke svým občanům skrze televizní přenos, který se vysílal z Královského paláce v Madridu. Poblahopřál v první řadě občanům příjemné prožití svátků a šťastný nový rok. Mluvil nejen za sebe, ale i za královnu, princeznu Leonor a infantku Sofii.

Ve svém projevu hovořil především o národní identitě. Zdůraznil velikost a sounáležitost Španělska i přes jeho výjimečnou rozmanitost, především jazykovou: krom oficiální španělštiny — tedy kastilštiny —, katalánštiny, galicijštiny a baskičtiny se v království užívají další jazyky, například aragonsky, arabsky, hebrejsky či berbersky.)

V této kulturní diverzitě není jednoduché najít společné pojítko. Podle krále Filipa je však takovým pojítkem Královský palác — ten je totiž otevřen všem občanům, kteří mají zájem dozvědět se o vlastní historii. Prostory paláce podle něj reprezentují staletí španělských dějin, ze kterých se národ může poučit a načerpat zdroje pro rozhodování o budoucím směřování země.

Všechny identity španělských občanů, jak se nechal slyšet ve svém projevu, spadají pod jednu velkou kulturu, a to španělskou, která přetrvává dlouhou dobu a překračuje hranice. Z projevu ale nebylo zcela zřejmé, zda myslí španělskou diasporu, nebo koloniální dědictví. Ovšem tím, že v rámci této kultury vyzdvihl mimo jiné i literaturu psanou španělským jazykem, lze se domnívat, že sem spadá obojí. Netřeba jistě také dodávat, že tato prestiž španělštiny zároveň privileguje Kastilce — ostatní španělské národy, respektive jejich jazyky, takový status nemají.

Na druhou stranu, krom toho, že každý obyvatel Španělska se může cítit hrdý na svoji domovinu i identitu, podle Filipa VI. je nutné také myslet na odpovědnost vedení státu. Nejdůležitější věcí je podle něj totiž zájem španělských občanů, a právě v tomto ohledu je tedy nutné zachovat jednotu. Z projevu je tedy zřejmé, že ačkoliv nemá problém s národnostním sebeurčením, podpory ohledně autonomie či dokonce nezávislosti některých španělských území se od něj nejspíše nedočkáme.

V projevu zároveň neopomenul pohovořit o nedávných parlamentních volbách. V rámci politické plurality se v parlamentu střetávají různé proudy pomocí dialogů a kompromisů, což má podle jeho názoru pro konstituční monarchii zásadní úlohu. Svou nezastupitelnou úlohu zde hrají i další demokratické instituce, jejich cíl má být nicméně společný: blaho občanů. Jakkoli je třeba si připomínat, že tomu tak v minulosti ne vždy bylo.

Filip VI. připomenul ne až tak dávné doby, kdy se Španělsko potýkalo s chudobou a izolací. Zároveň zdůraznil nutnost ekonomického zajištění občanů, především v oblasti školství a zdravotnictví. Demokracie a svoboda musejí podle něj přežít.

Neopomenul i proto ani nedávné teroristické útoky v Paříži. Takové činy na území Evropy jsou útokem právě na takové na hodnoty, na kterých Evropa stojí: na demokracii, svobodu a soužití. Zmínil i uprchlíky utíkající sem před válkou. Naznačil důležitost semknutí v takovýchto chvílích — na řešení velkých problémů je totiž zapotřebí silných států, o což by Španělsko mělo rozhodně usilovat. Stejně jako o podíl na mezinárodní solidaritě.

Na závěr Filip VI. zdůraznil stálou potřebu zaznamenávání národní historie. K tomu je potřeba počítat se všemi občany — muži i ženami, mladými i starými, místními i imigranty. Nikdo nesmí zůstat vyčleněn.

Místo sebestřednosti je podle Filipa potřeba upřednostnit solidaritu, místo pesimismu naději a místo odcizení solidaritu. Každý Španěl je toho schopen a národ jako celek to v minulosti vždy zvládl. Vzájemná pomoc má být součástí budoucnosti státu.

Není náhodou, že závěrečné vánoční přání pronesl král Filip VI. ve všech oficiálních jazycích Španělského království.