Jak jsem napravil Tomáše Ortela

Lukáš Senft

Co kdyby zpěvák nacionalistické kapely Ortel začal soucítit s příchozími? Takové zprávy z „lepšího světa“ přinesla recesistická pozvánka na Ortelův koncert. Proč na takových počinech záleží?

Jaká bude Česká republika v novém roce? Měli bychom si pečlivě odpovědět, protože nikoho jiného ve světě to nezajímá. Přesto se právě z našich ostražitých luhů a hájů ozývají odvážné předpovědi, které zahrnují Evropu, západní civilizaci i celý kosmos.

Senilní skřítek z hlubin země Václav Cílek varuje před pádem Západu. Bílí a dobře zajištění muži se třesou strachy před koncem světa, protože jim politická korektnost zakazuje říkat „negr“ a „cikán“.

A vítězství skupiny Ortel v soutěži Český slavík přivolává starý dobrý středověk, v němž Češi v brnění stanou před mohamedány se šavlemi. Výhled je o to depresivnější, že většina Čechů nevlastní brnění a muslimové nemají šavle. Možná proto zpěvák Tomáš Ortel plánuje povánoční akustický koncert plný povzbudivě vlasteneckých písní.

Stránku s pozvánkou nicméně zahltili recesisté a organizátor, restaurace Excalibur, musel vypustit stránku novou. Můj nejmladší bratr proto navrhl, abychom připravili vlastní verzi pozvání. Souhlasil jsem a vytvořil ji společně s druhým bratrem.

Turné po uprchlických táborech

Byla naprosto totožná s tou pravou, až na jediný rozdíl: „náš“ Tomáš Ortel se chtěl na koncertu omluvit za svou nacistickou a xenofobní minulost. Oznámili jsme také, že součástí akce bude dražba sošky Českého slavíka a výtěžek bude poslán na pomoc uprchlíkům. Poté jsme zde začali publikovat další a další „zprávy z lepšího světa“.

×