Trumfy a trapasy českého dabingu
Radovan BartošekJakou budoucnost má dabing v českých zemích? Má tu svůj tábor příznivců, ale i zaryté odpůrce. Český dabing má slavnou historii a příznivce v konzervativnější části publika, originální znění s sebou nese kosmopolitnější perspektivy.
Ve Španělsku se rozhodli zatnout tipec dabování. Dospělí Španělé jsou na tom podle webu Citylab.com na štíru s angličtinou a důsledné titulkování zahraničních filmů a seriálů by jim mělo s učením pomoci.
Španělská diskuse nás může odkázat k čím dál častějším debatám o smysluplnosti dabingu v českém prostředí. Na jedné straně stojí zájem konzervativních diváků, kteří jsou na českou tradici dabování všech pořadů zvyklí, na druhou stranu se staví stále sílící dav anglofonních diváků, kteří jsou z internetového prostředí na titulky zvyklí a dabing považují za násilný zásah do původního díla.
×
Domov → Sloupek
11. prosince 2015 v 8.00
Související
Diskuse
AM
December 11, 2015 v 8.56
S Marge souhlas - ta Lábusova je lidštější.
Titulky pro změnu nabourávají vizuální část díla.
Osobně jsem pro zachování dabingu.
V jeho prospěch mluví i to, že současná digitalizace zvuku umožňuje mnohem lepší práci s ním, takže už nezeje taková propast mezi původním zvukem filmu a dabovanou verzí.
Ale proč nevyužít možností naší doby?
Vždyť dokážeme přenášet obrovské objemy dat a už to ani moc nestojí.
Není důvod, aby v TV a na nosičích nebyly vždy přístupné tři verze --- dabovaná, titulkovaná a úplně původní.
Titulky pro změnu nabourávají vizuální část díla.
Osobně jsem pro zachování dabingu.
V jeho prospěch mluví i to, že současná digitalizace zvuku umožňuje mnohem lepší práci s ním, takže už nezeje taková propast mezi původním zvukem filmu a dabovanou verzí.
Ale proč nevyužít možností naší doby?
Vždyť dokážeme přenášet obrovské objemy dat a už to ani moc nestojí.
Není důvod, aby v TV a na nosičích nebyly vždy přístupné tři verze --- dabovaná, titulkovaná a úplně původní.
IH
Souhlasím s Alešem Morbicerem, a chtěl bych doplnit následující.
Artové filmy, které jdou párkrát (třeba na festivalu) se nevyplatí dabovat a filmoví fajnšmekři to tak mají i rádi. Naproti tomu většinový divák očekává dabing. Myslím, že právem.
Domnívám se totiž, že bychom asi neměli dělat rozdíly v přístupu k různým jazykům. Anglicky sice rozumí samozřejmě mnohonásobně víc Čechů než třeba japonsky, ale pořád je (a asi i bude) opravdu plně rozumějících překvapivě málo. Zvlášť když vezmeme v potaz i zátěžovost poislechu. Já např. běžně v angličtině čtu, třeba o architektuře a asi lecčemus rozumím líp než většina anglických dělníků. Jejich rozhovor, třeba i na plátně, mi však bude činit velké problémy.
Vezměme také v potaz, že polsky, rusky a snad i německy u nás dobře rozumí srovnatelné množství lidí jako anglicky. Vysoká úroveň českého dabigu v řadě případů poklesla, nicméně titulky přece hovorový jazyk většinou redukují ještě více (viz např. anglické titulky artových filmů).
Mám pocit, že trvat na titulcích a stavět se proti dabingu by bylo něco podobného jako trvat na vydávání dvoujazyčných anglických a vůbec cizích knih, nesporně básní (jejichž převod zasahuje dílo zásadně!) Jistě se tak ve zvýšené míře děje, někdy šetří vydavatel (u fotografických publikací ovšem nejvíc), jindy to slouží zvídavému čtenáři. Univerzalizace podobné praxe by ovšem vedla (u pro srovnání relevantní tištěné produkce) k plýtvání a malé prodejnosti. A to nehovořím o tom, že jazyky bychom měli považovat v podstatném smyslu za sobě rovné...
Artové filmy, které jdou párkrát (třeba na festivalu) se nevyplatí dabovat a filmoví fajnšmekři to tak mají i rádi. Naproti tomu většinový divák očekává dabing. Myslím, že právem.
Domnívám se totiž, že bychom asi neměli dělat rozdíly v přístupu k různým jazykům. Anglicky sice rozumí samozřejmě mnohonásobně víc Čechů než třeba japonsky, ale pořád je (a asi i bude) opravdu plně rozumějících překvapivě málo. Zvlášť když vezmeme v potaz i zátěžovost poislechu. Já např. běžně v angličtině čtu, třeba o architektuře a asi lecčemus rozumím líp než většina anglických dělníků. Jejich rozhovor, třeba i na plátně, mi však bude činit velké problémy.
Vezměme také v potaz, že polsky, rusky a snad i německy u nás dobře rozumí srovnatelné množství lidí jako anglicky. Vysoká úroveň českého dabigu v řadě případů poklesla, nicméně titulky přece hovorový jazyk většinou redukují ještě více (viz např. anglické titulky artových filmů).
Mám pocit, že trvat na titulcích a stavět se proti dabingu by bylo něco podobného jako trvat na vydávání dvoujazyčných anglických a vůbec cizích knih, nesporně básní (jejichž převod zasahuje dílo zásadně!) Jistě se tak ve zvýšené míře děje, někdy šetří vydavatel (u fotografických publikací ovšem nejvíc), jindy to slouží zvídavému čtenáři. Univerzalizace podobné praxe by ovšem vedla (u pro srovnání relevantní tištěné produkce) k plýtvání a malé prodejnosti. A to nehovořím o tom, že jazyky bychom měli považovat v podstatném smyslu za sobě rovné...
MK
Napsal jste, co jsem chtěl napsat já sám. Naprosto souhlasím.
Dokonce bych zašel tak daleko, že vnímání světa lidí takto argumentujících se neliší od tvůrců béčkových filmů, kde cizinci znají jen pár slov ze své mateřštiny, a i ty používají, pouze chtějí li být zlí. Mám z toho pocit dělení světa na ten daný jedním jazykem, jazykem našeho národa (náš národ z pohledu mluvčího), ten malý uzavřený, a pak ten daný angličtinou, ten velký a kosmopolitní. Pak z toho vypadávají situace, když někdo dokonale rozumí přednášce v angličtině, a ty, kteří takové přednášky vedou, nazývají souhrnným termínem "profesoři z Anglie". Já se občas nechytám, ale zato vím, že z Anglie není mezi nimi nikdo. Nebo to, že někteří skuhrají nad překládáním jmen ve fantastice (pokud pan Smith žije v Londýně, není možné aby z něj byl pan Kovář, pokud žije na Marsu, možné to být může). A to i včetně nomen omen, prý tomu přece rozumím. No, rozumím, když to je anglicky, ale ono to může být třeba svahilsky, a tomu bych už nerozuměl. A za úplný vrchol trendu považuji používání anglických překladů citací a názvů. Myšlenka pronesena v antickém Řecku, ale ocituje se anglicky. Asi aby tomu světoobčan Sokrates lépe porozuměl. To není kosmopolitní, to je anglocentrické, i když to nepochází od anglofonních lidí. Vlastně tím dávají najevo, že jediným jazykem správného světa je Angličtina. Na ty ostatní si vzpomeneme, až budeme chtít zastřelit protagonistu (ne hlavního hrdinu), nebo jeho sidekicka (ne společníka, kamaráda parťáka...).
Dokonce bych zašel tak daleko, že vnímání světa lidí takto argumentujících se neliší od tvůrců béčkových filmů, kde cizinci znají jen pár slov ze své mateřštiny, a i ty používají, pouze chtějí li být zlí. Mám z toho pocit dělení světa na ten daný jedním jazykem, jazykem našeho národa (náš národ z pohledu mluvčího), ten malý uzavřený, a pak ten daný angličtinou, ten velký a kosmopolitní. Pak z toho vypadávají situace, když někdo dokonale rozumí přednášce v angličtině, a ty, kteří takové přednášky vedou, nazývají souhrnným termínem "profesoři z Anglie". Já se občas nechytám, ale zato vím, že z Anglie není mezi nimi nikdo. Nebo to, že někteří skuhrají nad překládáním jmen ve fantastice (pokud pan Smith žije v Londýně, není možné aby z něj byl pan Kovář, pokud žije na Marsu, možné to být může). A to i včetně nomen omen, prý tomu přece rozumím. No, rozumím, když to je anglicky, ale ono to může být třeba svahilsky, a tomu bych už nerozuměl. A za úplný vrchol trendu považuji používání anglických překladů citací a názvů. Myšlenka pronesena v antickém Řecku, ale ocituje se anglicky. Asi aby tomu světoobčan Sokrates lépe porozuměl. To není kosmopolitní, to je anglocentrické, i když to nepochází od anglofonních lidí. Vlastně tím dávají najevo, že jediným jazykem správného světa je Angličtina. Na ty ostatní si vzpomeneme, až budeme chtít zastřelit protagonistu (ne hlavního hrdinu), nebo jeho sidekicka (ne společníka, kamaráda parťáka...).