Vyznamenaný komunista, nebo kapitalista?

Ivan Štampach

Miloš Zeman vyznamenal mimo jiné i Ludvíka Karla. Je kritizován za to, že jde o komunistu, vše ale nasvědčuje tomu, že jde především o typický příběh českého polistopadového kapitalismu.

Na slavnostním shromáždění k výročí vzniku samostatného československého státu udělil prezident republiky medaili Za zásluhy Ludvíku Karlovi, majiteli jablonecké sklárny Preciosa, s odůvodněním, že se zasloužil v oblasti hospodářské. V proslovu vyzvedl Karla a několik jeho vyznamenaných kolegů za to, že jsou prý baťovskými typy protikladnými vůči Koženým a Bakalům, a že pozdvihli své podniky ze dna. Ocenil je za to, že jim věnovali veškerou svoji sílu a energii a že se jim daří i v mezinárodní konkurenci. Výslovně zmínil též obor sklářství, jehož záchrana prý byla obtížnější než v oborech jiných.

S odstupem několika dní se ozvali političtí vězni minulého režimu společně s historiky a uvedli, že Ludvík Karl byl od poloviny sedmdesátých let ředitelem pracovního tábora Preciosa — Minkovice, který je znám jako nejkrutější lágr normalizačních let. Vyjadřují to tak, že tam byl zakonzervován brutální skanzen Gottwaldových padesátých let. Připomínají zaostalé podmínky jako z války, bídu, hlad, tresty, atmosféru třídní nenávisti, temné prostory, chemický zápach a hluk, zákaz ovoce, vitaminů a léků.

Iniciativní skupina připomíná, že v otrokářské továrně Preciosa do roku 1989 byl zavražděn politický vězeň Josef Bouček. V dalším vězení, též na následky věznění v Minkovicích a v důsledku zanedbané lékařské péče zemřel Pavel Wonka, jehož zločin spočíval v tom, že roku 1986 v souladu se zákonem, ale v rozporu s tehdejší mocí kandidoval jako nezávislý kandidát ve volbách. V Minkovicích byl surově bit, systematicky šikanován a týrán. Tamtéž si své užil též ekologický aktivista Ivan Dejmal.

Brzy po změně režimu byl minkovický lágr Preciosa uzavřen, bachaři se prý rozprchli, archiv měl být spálen a stopy zločinů téměř zahlazeny. Dosavadní ředitel Ludvík Karl získal toto bižuterní impérium v privatizaci. Preciosa byla podle článku iDnes z roku 2003 odstátněna netradiční cestou: získalo ji několik stovek zaměstnanců, kteří se sdružili do zvláštní privatizační společnosti. Karl s vloženým milionem korun získal největší kus koláče a postupně skupoval i podíly dalších zaměstnanců. Na otázku, jaké má firma tržby a zisk, nebylo v té době možno získat odpověď.

×
Diskuse
November 9, 2015 v 11.53
Jako vězeň svědomí jsem sice Minkovice ani Valdice zevnitř nepoznal,
ale z "průběžného" studia vězeňských poměrů soudím, že z oné proslavené trojice (Vladice - Minkovice - Mírov) byly Minkovice pro vězně (nejen vězně svědomí) nejhorší, v tom má Ivan Štampach (mimochodem sám vězeň svědomí 70. let a pro mne velmi věrohodný křesťan) asi pravdu. Postupně jsem dal za pravdu Jiřímu Gruntorádovi, dalšímu vězni svědomí a katliíkovi, který tam seděl-

Jako občanovi, jemuž byla před pár lety naordinována "přímá" volba do zbytečné a z hlediska demokratického právního státu zbytečné a škodlivé funkce ústavně neodpovědného prezidenta republiky, mi je srdečně jedno, zda Miloš Zeman ví, jaké byly v Minkovicích poměry a koho vlastně vznamenal. Je to pro mne jen další důvod, proč na fašistoidní rysy Zemanova "vládnutí" častěji a rozhodněji poukazovat. To víc mne znepokojuje přijímání těchto ultrapravicových postojů Chovancovou a Babišovou protiimigrační vládou za aktivní podpory jejího předsedy Bohuslava Sobotky. Ten musel vyznamenání Ludvíka Karla "spolupodepsat". Ústavněprrávně sice nikdo neví, co tato prvorepubliková obezlička znamená (jsou k ní různé teorie - projednává se to předem ve vládě s rozpravou, nebo bez rozpravy, nebo vůbec?), ale vláda a jmenovitě premiér mají za oslavu nelidskosti plnou odpovědnost.

A ještě poznámka k chvále Pinocheta. Poslance ODS Marka Bendu tolik nesleduju, ale jeho otec, můj spolubojovník (v nejlepším smyslu toho slova) v Chartě 77 a ve VONS, Václav Benda již před rokem 1989 zastával názor, že s Pinochetovými metodami sice nelze souhlasit, ale že zaměření na potírání komunismu bylo správné, i když sám Václav Benda nebyl stoupencem neoliberálního kapitalismu, ale konzervativec typu polských Kačerů. Mnohem horší než (relativní) oslava Pinocheta a taky než prosazpvání neoliberalismu je ale falšování dějin (Orwellova jáma pamětnice), jehož jsme posledních 25 let a hlavně posledních 15 let svědky - politické postoje Václava Bendy, které byly v Chartě 77 a v nezávislém a opozičním hnutí výjimečné (silně menšinové až ojedninělé) se v rámci boje proti "komunismu" (nová forma třídního boje) vydávají za většinové nebo i všeobecné.


JV
November 9, 2015 v 21.18
Výborně napsáno
Velmi pěkně a trefně napsáno. Zcela souhlasím a děkuji panu Štampachovi za pravdivá slova.

Tak se mi zdá, že každoroční údiv nad tím, koho jsme to zase ke dni 28.10. vyznamenali, je zcela v souladu s paradoxem oslav vzniku státu, který už dávno neexistuje a který jsme si prostřednictvím námi zvolených politiků sami zrušili.

O čem to celé vlastně mluví? O tom, že si nedokážeme přiznat nepříjemné pravdy a tak místo na pravdě, stavíme na lži. Že naše společnost postrádá základní míru sdílených mravních hodnot. Tváříme se, jak jsme porazili komunismus a vyznamenáváme komunistické kádry. Karel Kryl to před dávnými léty říkal za nás a pro nás.

Dobrou noc, Jiří Vyleťal