Britská vláda připravila s mimořádnou pečlivostí návštěvu prezidenta Čínské lidové republiky. Čínský prezident Si Tin-pching byl přijat s veškerou okázalostí a pompou, kterou Britové nashromáždili ve svých bohatých politických dějinách. Intenzivní návštěva šéfa čínského státu trvala pouhé čtyři dny, program byl však víc než nabitý.

Na jeho počest uspořádala královna Alžběta II. velkolepou státní večeři. Čínský prezident se sešel s oběma potenciálními následníky britského trůnu, s princi Charlesem a následně Williamem i s jejich manželkami.

Pikantní příchuť ovšem měla setkání vůdce největší komunistické strany světa nejen s představiteli monarchie a britské královské rodiny, ale také návštěva jednoho z největších center světového kapitálu — londýnské City. Čínský prezident ocenil to, že City je po Hong-Kongu druhým největším finančním světovým centrem, co do objemu využití rénmínbi (čínská měna) ve finančních operacích. Čínský prezident měl možnost přednést projev k členům britské Dolní a Horní komory na jejich společném zasedání.

Jednání s britským premiérem proběhlo jednak tradičně na Downing street č. 10, a následně také ve venkovské rezidenci britských premiérů. Bez zajímavosti není ovšem ani jiný mimořádný zdvořilostní aspekt návštěvy — čínský prezident byl po tři noci ubytován v Buckinghamském paláci, sídle britské královny.

↗

Čínský prezident byl tentokrát při své návštěvě Británie dokonce po tři noci ubytován v Buckinghamském paláci. Foto Flickr.com

Jádro návštěvy ovšem nespočívalo v oslňujících zdvořilostech, ale v oboustranně výhodném byznysu. Po jednání v Downing street sám premiér Cameron uvedl, že návštěvou byly v hospodářské oblasti zahájeny projekty za téměř 40 miliard liber.

Čínský státní podnik tak například šestimiliardovým vstupem do projektu výstavby jaderné elektrárny Hinkley Point C získá třetinu akcií francouzské společností EDF, která má na starosti její výstavbu.

Čínský prezident označil vzájemnou čínsko-britskou spolupráci za „globální, komplexní (anglicky comprehensive) a strategickou spolupráci“. A jistě tak neučinil pod vlivem dělových salv a přehlídky královské gardy uspořádané na jeho počest. Uzavřené kontrakty mezi oběma velmocemi dosahují hodnoty jednoročních výdajů českého státního rozpočtu.

Premiér Cameron se vyjádřil, že za zavřenými dveřmi došlo i na problematiku lidských práv (čínský prezident ovšem jistě nehovořil o jejich porušování v Severním Irsku) a dumpingu výrobků čínského ocelářského průmyslu, který na světovém trhu ničí dražší, tedy i britskou konkurenci. Britský premiér však správně, i s ohledem na svou osobní zkušenost, věděl následující: prostor pro účinnou diplomacii choulostivých otázek lze vytvořit jedině skrze prohlubování vzájemné hospodářské spolupráce. Britského cíle bylo návštěvou dosaženo: brány (ne dveře) na nekonečný čínský trh se otevřely dokořán.

V tradičně k hostům nepříliš zdvořilém britském tisku se tu a tam (a také pro někoho překvapivě i z úst šéfa Labouristů Corbyna, který hovořil o lidských právech a oceli) ozvalo brblání, že britská vláda poněkud zapomíná na zvláštní vztahy Británie a USA.

Britský premiér však jen pokračoval v politické tradici své země tím, že navazuje na zásadu kdysi formulovanou jedním z jeho slavných premiérských předchůdců v 19. století, lordem Palmerstonem: „Británie nemá přátele, má své zájmy.“

Británie strategicky sází na obrovský rozvojový hospodářský potenciál Číny. A logicky při své neúčasti v tichomořské dohodě o spolupráci zorganizované Spojenými státy plně otevřela bránu (ne dveře) strategické spolupráci s Čínou.