Považuji se za člověka, který dokáže ocenit pozitivní věci, včetně těch, které přicházejí z Číny. Nejen když sedím v některé čínské restauraci, uvědomuji si, že na čínskou praktičnost je třeba nahlížet převážně kladně. Nepopírám, že Číňané umí hry s nenulovým součtem výtečně a roste tak jejich "soft power". Po zásluze se Čína vrací na dávné své místo mezi civilizacemi.
Neuměl bych však psát takhle pozitivní články jako je Jiřího Paroubka, a to o jakékoliv zemi, včetně mé vlastní, natož o Říši středu, s jejím politickým i sociálně-ekonomickým systémem, upřednostňující pokrytectví před pravdou.
Od Jiřího Paroubka se však liším hlavně v jedné věci. Dobro se nejmenuje investice. Nejsou zkrátka dobré roky s většími investicemi a špatné ty s menšími, ani není blaho žít v zemi, které se právě těší jejich přílivu.
Demokratizační, sociální a třeba ekologické
směřování je zásadnější, kvalita života, kladné pocity spjaté s domovem, důvěra, spravedlnost, svoboda nezaložená jen na penězích, podíl lidí na veřejném dění, "nehrbení se" a další hodnoty bychom měli mít za pravý cíl, či vizi. Růst ekonomiky a cizích investic může přispět, ale civilizace, která v nich vidí "alfu a omegu", nabírá možná "kosmickou rychlost", ale s tou se opouští naše Země!

Nějaký cynik by mohl říci: Ano, pane Kolaříku, není to hezké, ale málo významné proti faktu, že více než miliardová země nepatří k nemálu nešťastných a tragicky rozpolcených částí světa. Ale ony se naše výtky netýkají jen existence nejpolitičtějších tabu, ale celého přístupu Číňanů k vlastní zemi. Málokdo má o tomto pochyby, ale místo aby o tom zkusil zavést řeč s Číňany v ČR, pokrčí rameny. Není žádná zvláštní jistota, že se za tímto čínským sebeomezováním nevyváří potenciál pro budoucí aroganci a agresivitu.