Jedním z hlavních témat dneška je přístup ke stále rostoucímu počtu imigrantů. Demonstruje se za lidský přístup, demonstruje se proti hrozbám, které taková migrační vlna může přinést. Nejsem si ale jistý, zda všichni diskutující pochopili, že už se nejedná o pouhou filosofickou diskuzi, ale o situaci s praktickým dosahem, která se dříve nebo později promění v realitu.

Dva špatné přístupy k problému imigrantů

V otázce imigrantů existují dva krajní špatné přístupy. První znamená postavit na hranicích Evropské unie ploty a strážní věže a každého, komu se podaří je překonat, bez milosti vracet nazpátek. Podobná řešení pomohou jen dočasně a za předpokladu, že takřka současně dochází k řešení skutečných příčin.

Druhý znamená naopak pustit téměř každého, kdo o to požádá, s výjimkou osob evidovaných v databázích jako příznivci teroristů. Uvádějí se důvody buď humánní nebo ekonomické, náklady na ochranu jsou prý dražší než následná pomoc migrantům.

Pokud by počty migrantů do České republiky zůstaly v řádech několika stovek či několika málo tisíců ročně, v podstatě by o žádný velký problém nešlo a takový postup by byl možný. Nedomnívám se ale, vzhledem k tomu, co se dnes ve světě děje, že do budoucna je takové řešení reálné. Současný stav je jen ukázkou toho, co nás při podobném přístupu čeká v příštích desetiletích.

Obě varianty, byť každá trochu jiným způsobem, působí poněkud sebevražedně a — byť nechtěně — vycházejí vstříc cílům těch, kteří zesílení současného exodu spustili. Ilegální migraci je třeba bezpodmínečně zastavit, ale zároveň uvolnit možnosti té legální.

Nezbývá tedy než se pokoušet hledat rozumné řešení kompromisu mezi restrikcí a určitou benevolencí. Ctitelé jednoduchých řešení budou takovou snahu označovat za bezradnost a je docela možné, že u některých z nich nepůjde o pouhé taktické pokrytectví.

Zatím máme určitý čas se na řádově vyšší počty připravit. Jedinou otázkou je, kolik let nebo snad měsíců máme v rámci Evropy na to, abychom takové fungující a smysluplné řešení našli.