Klinika je jednou z nejlepších věcí, které Prahu 3 za poslední léta potkaly
Matěj Michalk ŽaloudekPražský architekt a předseda žižkovských zelených hodnotí po tři čtvrtě roce roli, již ve městě sehrává žižkovský squat. Přínosnost jeho existence se podle autora ukazuje nejvíce právě nyní, v době uprchlické krize.
Krize humanity v ČR, jak kdosi kdesi trefně přejmenoval současnou uprchlickou krizi, zkazila léto nejednomu z nás. Koncem léta se zdánlivě všechno trochu zlepšilo. Je to zákonitě dojem z bubliny, jejíž hranice se nazírají těžko. Nálady celého obyvatelstva uspokojivě nezměříme, politický kapitál „boje“ proti „islámu“ uceleněji nahlédneme nejdříve za rok podle (ne)úspěchu populistického psychopatismu v podzimních krajských volbách.
Trochu lepší nálada panuje, zdá se, přibližně od zveřejnění Výzvy vědců, za níž navíc v nejrůznějších médiích vystupovalo několik lidí, kteří ve veřejné debatě po dlouhých měsících znamenali konečně závan lidskosti. K výzvě se následně připojili čtyři členové a členky vlády a třináct senátorů a senátorek.