V srpnu 2014 jsem se vydal na jeden kopec ve východním Turecku. Tohle zdánlivě obyčejné a nudné místo se nachází uprostřed vyprahlé pustiny pár kilometrů od města Şanlıurfa na jihu tureckého Kurdistánu. Tedy asi 20 kilometrů od turecké hranice s tím, co ještě před nedávnem bývalo Sýrií. Jmenuje se Göbekli Tepe, „Pupkatý kopec“. V polovině 90. let přišel německý archeolog Klaus Schmidt na to, že se v jeho břichu nachází pravděpodobně nejstarší, více než jedenáct tisíc let starý chrámový komplex na světě, a že jeho průzkum výrazně změní pohled na evoluci náboženství a zemědělství…

V červenci 2014 profesor Schmidt nečekaně zemřel na infarkt, doma v Německu. Dokonce i dva zedníci, co mě za úplatu deseti tureckých lir svezli z výpadovky z Urfy až pod svah Göbekli Tepe, věděli o tom, že „starý profesor“ umřel. Znalost tohoto kopce a jeho významu je alespoň mezi místními překvapivě hluboká — zejména díky samotnému Schmidtovi a jeho nepřetržité dvacetileté práci. Na místě samotném ale nikdo není. Jen sluncem vybělená tabule, rozestavěné parkoviště, čekající na auta archeologů a zájezdy turistů, a budka hlídače areálu a jeho syna. Archeologové přes léto, v tomhle čtyřicítkovém kurdistánském vedru, samozřejmě nepracují; vědomí měsíc starého náhlého úmrtí duchovního otce těchto vykopávek dává ale současné opuštěnosti kopce navíc i jakýsi melancholický odér nedodělané práce.

↗

Na Göbekli Tepe jsou v současnosti odkryté čtyři kruhové nebo eliptické prstence z monolitických, dvou až třímetrových vápencových pilířů. Tyto kameny mají tvar stojícího „T“, kruhy jimi tvořené mají průměr až 10 metrů a uprostřed každého kruhu stojí vždy po dvou centrálních pilířích. Co víc, většina těchto pilířů má na sobě pozoruhodné reliéfy zvířat či abstraktních symbolů. „Pig,“ ukazuje nevzrušeně asi dvanáctiletý Kurd Ahmet, který mě na lávce mezi kamennými kruhy provází, a paří při tom na starém mobilu hada. „Fox and pig,“ hlásí Ahmet znuděně další význačný reliéf, po němž turisté, zodpovědně si předem vygooglivší patřičné obrázky, zřejmě nejvíce lační. Byl bych ale nadšený i bez upozornění na kance a lišku. A ani Ahmetova otrávenost, ani nesnesitelné vedro, ani nově postavené dřevěné zastřešení nad celým nalezištěm mi nezkazí radost z toho, co konečně vidím na vlastní oči.