Chůze je pohyb, který mám nejraději. Už na základní a střední školu jsem svého času chodil pár kilometrů pěšky, než abych jezdil několik stanic přeplněným autobusem. Za ušetřené peníze se ostatně daly v místním antikvariátu kupovat knihy.

Když jsem později bydlel na pražském Smíchově a pracoval na Senovážném náměstí, obešel jsem se nějaký čas i v hlavním městě bez předplatní jízdenky. Ukázalo se brzy, že i do Dejvic a na Žižkov člověk vcelku bez problémů dojde. Jen holt musí počítat s tím, že je na to potřeba vyhradit nějaký čas.

Dnes na jednom z předměstských sídlišť už snadnou možnost do centra dojít nemám. Dva krát dvě hodiny cesty denně, to už bych přeci jen mohl pracovat i v Hradci Králové nebo v Ústí nad Labem.

Protože ale bydlím v místě tak či onak obklopeném různými dálnicemi a průtahy městem, tak čím dál víc souhlasím se stavbou přechodů pro zvěř kdekoli je to u liniových staveb možné.