Předseda vlády říká, že jsme ochotni přijímat uprchlíky na základě dobrovolnosti, odmítáme ale povinnost, která by vyplývala z našeho členství v Evropské unii.

Předseda Českomoravské konfederace odborových svazů varuje, že v debatě o uprchlících je potřeba se postavit xenofobii, protože „se nemusí projevit jen vůči těmto lidem, ale může způsobit vznik a podporu nějakých radikálních hnutí, která mohou změnit volební výsledky v České republice“.

Představenstvo sociálně demokratické Masarykovy demokratické akademie se v pátek usneslo, že „se znepokojením sleduje veřejnou debatu o přijímání uprchlíků, kde se začínají prosazovat izolacionistické myšlenky extrémní pravice a kde se začínají lidé nepřijatelně rozlišovat podle rasy nebo vyznání“. Takový postoj je podle něj „dlouhodobě v rozporu s hodnotami sociální demokracie“.

Ministr zahraničních věcí před čtvrt rokem vystoupil na sjezdu ČSSD s projevem, jehož leitmotiv zněl: Přežijeme, pokud budeme pomáhat slabším. Coby vysoký představitel strany se silnou internacionální složkou své činnosti těžko mohl hovořit jen o občanech České republiky.

Solidaritu nelze nařizovat, ozývá se z různých stran, když se dnes hovoří o uprchlících. Pokud nám ale někdo musí solidaritu nařizovat, neznamená to především, že solidární nejsme? Nejen s uprchlíky, ale ve skutečnosti s nikým?

Jistě, solidarita je spojená s pocitem společného. S kým jsme ale nesolidární, když ústy nejvyššího představitele výkonné moci odmítáme povinnost přijímat uprchlíky a když je veřejný prostor plný nenávisti vůči cizincům, kteří by v České republice nedejbůh mohli chtít i bydlet?

Jsme nesolidární s uprchlíky z válkou rozvrácených zemí v severní Africe a na Blízkém Východě? Jsme nesolidární s Řeckem, Itálií, Tureckem, Libanonem nebo Jordánskem, které dnes mají s uprchlíky nejvíce práce, protože jich nejvíce zůstává právě u nich?

Nebo jsme nesolidární s Evropskou unií, od které bychom sice rádi dostali prostředky třeba na opravu dálnice D1, ale pokud to půjde, budeme se snažit, aby neměla pravomoc pomáhat jihoevropským státům tím, že bude uprchlíky z jejich území přesouvat jinam?

Neznamená zdůrazňování toho, že solidaritu nelze nařizovat ve skutečnosti jen tolik, že nejsme ochotní poskytnout svůj vzdělávací a sociální systém více lidem? A to vcelku bez ohledu na to, zda přicházejí ze Středoafrické republiky, Sýrie, Kosova, Ukrajiny nebo jen domácí chudoby, které se sami obáváme?