Hezká esej, ale na můj vkus až příliš emotivní. Pojišťovnictví je o chladném kalkulu, a pokud v něm chce někdo skutečně hájit zájmy klientů, musí postupovat zrovna tak. Pokus se týká životního pojištění, platí to více než dvojnásob.

Autor má pravdu, že z diskuzí poněkud vypadl klient. Ten klient, který by mohl vyřešit problém velice rychle tím, že bude uzavírat pojistné smlouvy jenom takové, které opravdu potřebuje. Mnoho rychlých ukončení smluv je způsobeno nejen přepojištěním, ale i tím, že klient po několika týdnech či měsících zjistí, že smlouvu vlastně nepotřebuje. Často ho k tomu "přesvědčí" dealer právě pomocí emocí. Klient ale přeci není povinen navrhovanou smlouvu uzavřít či přepojistit. místo emocí by účinnější zbraní byla možná osvěta. Chápu ale, že část klientů to nepotřebuje, protože pochopit fungování pojištění pro ně není složité, a naopak pro jiné tohle není rychlé řešení.

V pojišťovnictví je mnoho věcí k diskuzi. Co je velká či malá cena rizika, co jsou velké či malé poplatky, co je to vlastně transparentnost produktu a jak ji prezentovat srozumitelně klientovi. Není ale nutné to komplikovat řadou polopravd a nepravd.

Například o návrhu poslance Šincla si můžete myslet cokoliv, ale ty "hypotetické" čtyři miliardy nepůjdou ani dealerům ani pojišťovně, protože na základě návrhu je klient buď vůbec nezaplatí nebo o ně budou sníženy počáteční náklady.

Poněkud nerozumím alergii na smíšené pojištění. Nebezpečným výrobkem je i nůž, pokud nevíte, jak s ním zacházet. Zakázat investiční životní pojištění? V něm je několik málo poplatků, pro jejichž pochopení je nutno vědět, jak to funguje. A pak tam jsou ty divný fondy, co někdy rostou a pak zas klesají. Poplatky jsou na internetu, pojišťovny běžně poskytují očekávaný průběh kapitálové hodnoty včetně cen rizika, automaticky či na požádání, a výši nákladů a dané smlouvě si lze relativně snadno spočítat v tabulce excelu. Pro odborníka by to neměl být příliš velký problém.

Uznávám, že za růst zprostředkovatelských provizí jsou viníkem pojišťovny, které ve vzájemném boji nechaly vyrůst provize nad rozumnou mez a nyní jsou pod tlakem zprostředkovatelů při snaze vrátit stav zpátky vzájemnou dohodou. Co to má ale společného s tím, že dealer není placen jen za vyplnění papíru či elektronického formuláře, ale i vysvětlení klientovi, jak pojistka funguje. Že praxe je někdy jiná, to je pravda, ale ochrana před podobnými praktikami je především nepodepisovat, čemu nerozumím.

Mně se taky nelíbí tento způsob projednávání zákona, ale problém opravdu nespočívá v rozdělení jednoho zákona na tři. Pokud chce někdo ovlivňovat zákony, musí se naučit používat racionální argumenty a postupy, jak je prosazovat. Ale to jsem psal už na začátku.

PS: Babišův návrh prý chrání zájmy dealerů. Nevím, o co se snaží, ale ve svém důsledku může, možná i nechtěně, způsobit daleko větší odliv provizí než vůči němu Šinclova relativně kosmetická úprava.