Zda jsou tím podnětem, díky němuž se jindy uvážlivý ministr nechá změnit v ukřičenou domovnici mluvící středoevropskou hatmatilkou, obchodní zájmy jeho bratra, makléřská společnost napojená na ANO, či prostý fakt, že již pouhé co dvouroční přetočení životních pojistek všech zaměstnanců Agrofertu by za stávající situace vyneslo velké miliony, nevíme.

Můžeme o tom spolu s neholdingovým tiskem spekulovat. Faktem ale zůstává, že právě návrh poslance Šincla přistříhává křidélka snadným výdělkům finančních šibalů a ztěžuje tahání peněz z kapes oklamaných občanů.

Čtvrteční mediální přestřelka mezi ANO a ČSSD neměla jasného vítěze. Evidentně otřesený poslanec Šincl se ohradil proti kolotočářskému způsobu, kterým Babiš nahradil původně odbornou debatu k zákonu o pojišťovnictví, ČSSD svolala mimořádnou poradu vedení klubu a strany a vyzvala hubatého ministra k omluvě.

Nelenilo ani marketingové oddělení ANO 2011. Nejdříve se pokusilo urválkovskou kampaň rozšířit i o zkorumpování poslance pojišťovnami. Poté, co samotná Česká národní banka, coby nezávislý regulátor trhu, prostřednictvím svého viceguvernéra Mojmíra Hampla usvědčila Babiše ze lži, zareagovalo alespoň dětinským, nicméně hlasitým — my se lháři a korupčníkovi nikdy neomluvíme.

Pojďme se vsadit, že čtvrtek 18. června byl i dnem, kdy na nové papírové desky kdosi nadepsal slova „viceguvernér Hampl“. Možná se v Lidových novinách, či MF Dnes brzy dozvíme, co je ten pánko ekonom vlastně zač.

Zbývá tedy vrátit se k otázce, k čemu, nebo spíše komu ta vzepjatá diskuze o jeden původně vcelku bohulibý pozměňovací návrh slouží. I při letmém pohledu na účastníky schůzky není nutné dlouho pochybovat o tom, kdo z účastníků schůzky bude mluvit pravdu a kdo vypouštět mediální bubliny.

Zda politici původem z komunální sféry, kde si všichni vidí do talíře, nebo muž bez přiznané minulosti, jehož polistopadový charakter utvářela divoká privatizační vlna poloviny devadesátých let, na níž mocně surfoval.

Asi nebylo od ČSSD úplně taktní připomínat usnesením nechvalnou praxi bývalé komunistické StB, kde Andrej Babiš přece nikdy nebyl, protože mu to dosvědčují sami bývalí důstojníci této represivně-udavačské organizace. I na Bureše založila StB svodku. Jenomže, a české demokracii pohříchu, se nedochovala celá.

Amnézii dávných fízlů, sleposti politiků doby kupónové a obří porci neschopnosti Topolánkovsko-Nečasovské éry tak vděčíme za problém, který s výsledky dalších parlamentních voleb zřejmě nezmizí. Bylo by proto zásadní chybou zužovat pojišťovací hádku na osobní antipatii dvou lidí. Jde přeci jen mnohem o víc.

Kolik složek na politiky z konkurenčních stran bude muset být ještě otevřeno, kolik polí prosoleno, náměstků profackováno a bionafty prolito, než si veřejnost uvědomí, že současná dělicí čára nazírání na hodnoty občanství neprobíhá mezi opozicí a koalicí a než instituce svobodné společnosti odmítnou mantru neideologického manažerismu, jako domnělého receptu na krizi současné liberálně sociální demokracie.

Nebo čekáte, až prohnaný lišák z Bratislavy na nějaké desky nechá napsat i Vaše jméno?