Když jsem v poslední době náhodou hovořil s některým z největších českých byznysmenů, zarazilo mě, jak se jejich pohledy na některé ekonomické a politické reálie státu shodují s názory Andreje Babiše.

Nevím, zda probíhají nějaké jejich neformální schůzky. Spíš bych řekl, že se tu a tam setkávají mezi čtyřma očima a domluví se tak, aby zájmy těchto „velkých kluků“ (včetně Babiše, který je jedním z nich) byly respektovány, a aby se dle možnosti situace pro každého z nich vyvíjela příznivě. Zkrátka vzájemný respekt a kompatibilita toho, co činí.

V čem se i s Andrejem Babišem shodují zcela unisono, to je otázka zavedení registračních pokladen. Podíváme-li se na rozpočtové příjmy plynoucí státu z daně z příjmu OSVČ za posledních deset let, vidíme následující:

Od robustního výběru daně z příjmu OSVČ v roce 2005, kdy stát v této dani získal 26,6 miliardy, tedy v roce 2006 výběr klesl na 17, 9 miliardy (tedy o 8,7 miliardy), a to v důsledku zavedení podnikatelských paušálů a společného zdanění manželů, což prosadila vláda pod mým vedením.

Vlády ODS nedělaly po celou dobu svého vládnutí nic jiného, než že populisticky nadbíhaly malým a středním podnikům a živnostníkům. Výsledkem jejich politiky bylo, že se živnostenská daň v roce 2004 zminimalizovala na rozpočtově titěrných 1,1 miliardy korun.

ODS a TOP 09 zcela cynicky kalkulovaly s populistickou výměnou — „vy (živnostníci) budete platit státu velmi nízké nebo žádné daně, a za to nás budete volit“. To, že takový přístup k placení daní není fér, musí vidět každý soudný člověk (autor těchto řádků je v současné době živnostníkem řádně platícím daně). A každý soudný člověk musí vládu i Andreje Babiše jako ministra financí v této věci podpořit.

Jde však o to, že zhruba 300 až 400 tisíc živnostníků pracuje v profesích, kde bude obtížné, aby s sebou tahali kasu. Mnoho z nich navíc, upřímně řečeno, nebude schopných ovládnout nejmodernější komunikační techniku.

Prostě by to pro určitý okruh živnostníků chtělo vymyslet ještě alternativní, souběžně fungující systém pro evidenci tržeb, kdy by jejich hlášení probíhalo například v souhrnu jednou denně, což by mohli využít například řemeslníci, kteří se celý den pohybují v terénu.

Je zde ale další věc, kterou vláda a její ministr financí Andrej Babiš nedomysleli… Sám jsem ovšem „velkým klukům“, kteří si celkem po právu myslí, že živnostníci neplatí daně, takže by s tím měli co nejrychleji začít, říkal, že změnit přístup živnostníků k placení daní bude velmi obtížné.

Já osobně bych spíše nežli daněmi živnostníků začal zavedením druhé sazby daně z příjmu právnických osob pro ty největší české firmy. S pomocí zavedení této pásmové daně by se mohly podstatně navýšit příjmy státního rozpočtu, takže schodek státního rozpočtu by se — pokud bude v příštích letech trvat 2 až 3% růst HDP — dostal limitně k nule, a to ještě do konce působení současné vlády. Mezi plátci korporátní daně by bohužel skočily i firmy Andreje Babiše…

A až po zdanění těch největších firem bych viděl jako fér říci živnostníkům: vážení, platíte nízké daně, podívejte se na statistiky, stát musí z něčeho žít, aby platil své výdaje ve školství, zdravotnictví, za vaši bezpečnost atd., a proto učiníme tato a tato opatření, včetně zavedení elektronické evidence tržeb…

Vláda však svým netaktickým postupem vydává živnostníky tak trochu napospas ODS a TOP 09, tedy stranám, které za svého vládního působení přivedly ekonomiku země ke stagnaci a životní úroveň širokých vrstev obyvatel k poklesu. Teď se však tyto strany budou zcela poklesle snažit své politické příležitosti chytit… Je to jejich právo i příležitost.