Lodní hudba a sluha Boží v okovech
Alena ZemančíkováMěstské historické slavnosti jsou zvláštní události. Těžko hledat význam, jaký mají pro kosmopolitní publikum kolemjdoucích turistů. Reportáž Aleny Zemančíkové ze svatojánských slavností.
Svatojánské navalis (Musica navalis in honorem Sancti Ioannis Nepomuceni - Lodní hudba k poctě sv. Jana Nepomuckého) je slavnost, která se koná každoročně patnáctého května v Praze, v předvečer svátku světce. První pražské navalis se konalo pátého května 1627 a je spjato s přenesením ostatků svatého Norberta z Magdeburku do Strahovského kláštera.
Slavnosti byly zpočátku v režii strahovských premostrátů, hudební složku obstarávali jezuité. Hudební obsah měl charakter duchovních her. Tím vznikla tradice pražských „lodních hudeb“ na Vltavě. Po jezuitech převzali organizaci akce křižovníci s červenou hvězdou, jejichž zásluhou se pražské svatojánské slavnosti počínaje rokem 1715 staly pravidelnou akcí.
Roku 1743 se oslav zúčastnila císařovna Marie Terezie, několik dní po své korunovaci českou královnou. Podle svých slov byla s oslavou spokojena a o akci se vyjádřila jako o „skutečné opeře“. V roce 1868 byla slavnost spojena s položením základního kamene Národního divadla. Ve dvacátém století se konala slavnost v roce 1957, u příležitosti festivalu Pražské jaro.
První novodobé obnovené navalis se konalo v květnu 2009 u příležitosti 280. výročí svatořečení sv. Jana. Slavnostní večerní bohoslužbu sloužil kardinál Miloslav Vlk v katedrále sv. Víta, odkud se průvod vydal na Karlův most a poté pokračoval do kostela sv. Františka u křižovníků.
Co by asi dělal doc. Štampach, kdyby se to dozvěděl?