Být možností k volbě
Patrik EichlerVůdci levice a konzervativců musejí po včerejších polských prezidentských volbách přemýšlet o důchodu. Konzervativci mají naději, na levici je dnes vidět jen trosky.
Polská volební noc je vždy maximálně napínavá. Agentury zveřejní odhady, politici na ně tak či onak zareagují, pak agentury odhady upřesní a pak můžete jít spát. Máte sice v té chvíli už představu, kdo koho volil podle vzdělání, místa bydliště nebo pohlaví, ale všechno jsou to data agentur. Státní volební komise výsledky zveřejní nejdříve druhý den. Průběžné zveřejňování výsledků, které je běžné v českém případě, v Polsku neexistuje.
Při vědomí takto dlouhé a napínavé volební noci lze napsat několik poznámek. Hlavní varšavská média budou příštích čtrnáct dní mobilizovat elektorát úřadujícího prezidenta, nominanta vládní neoliberální Občanské platformy Bronisława Komorowského. Tomu sice průzkumy ještě před několika týdny dávaly naději na vítězství už v prvním kole, ale nakonec byl rád, že postupuje jako druhý (33,1 % podle revidovaných výsledků agentury IPSOS pro tři polské televize).
První místo obsadil Andrzej Duda (34,5 %), europoslanec a nominant opozičního národně-konzervativního Práva a spravedlnosti (PiS). Jeho výsledek, energičnost jeho kampaně a jeho vystoupení dávající najevo úctu k dalším kandidátům jsou proměnou vnější tváře Práva a spravedlnosti.
Uvidíme teprve, jak na tuto novou tvář a také novou vnitrostranickou sílu bude reagovat dosavadní předseda PiS Jarosław Kaczyński, který v Dudovi nutně musí cítit ohrožení své vlastní politické budoucnosti. A jistě i vidí, že případný prezident Duda nemusí případného premiéra Kaczyńského vůbec poslouchat tak oddaně, jak by se podle minulé zvyklosti slušelo.
Neoliberální Občanská platforma, která je v Polsku příkladem catch-all-party, a konzervativní Právo a spravedlnost jsou dvěma hlavními stranami polské politiky už několikery volby. Výsledky voleb při pohledu na mapu jsou podle agenturních odhadů stejné jako při prezidentských volbách před pěti lety.
Konzervativní síly získaly podporu v sedmi východopolských regionech, liberální zvítězily v devíti regionech západopolských. Před druhým kolem voleb budou oba kandidáti mobilizovat elektorát a prohlubovat rozdíly mezi bloky směrem k parlamentním volbám, které v Polsku proběhnou letos na podzim.
Výhodou Dudy bude, že je kandidátem vyjadřujícím touhu po změně (takže může oslovit i voliče třetího v pořadí, populisty Pawła Kukize — 20,5 %), nespokojenost s vládou a zastupujícím voliče sociálně frustrované. Tedy ty, které Komorowski oslovovat nechce. A ty, které levice oslovit neumí.
Právě sociálně demokratická levice zažila v porovnání s minulými prezidentskými volbami největší propad. Před pěti lety kandidující předseda Svazu demokratické levice (SLD) Grzegorz Napieralski získal 13,68 % hlasů. Letos Magdalena Ogórek končí podle odhadů pátá s 2,4 % odevzdaných hlasů.
Doplatila nejen na to, že se zjevila odnikud rozhodnutím stranického vedení, a postrádala tak jakoukoli osobní politickou historii. Kvůli tomu ji nevolila zjevně i část členů SLD, kteří ji ostatně z valné většiny vůbec neznali, dokud se nestala oficiální prezidentskou kandidátkou. Ale nepomohla si ani svými programovými cíli, mezi které patřilo třeba napsat znovu všechny zákony.
Zatímco lidovec Adam Jarubas — kandidát poslední strany, kterou v polském kontextu můžeme označit co do struktury a zastoupení na různých úrovních moci jako tradiční — získal 1,6 %, tak jeho stranický kolega Waldemar Pawlak před pěti lety 1,75 %. Před pěti lety i dnes platilo, že většina lidoveckých voličů šla volit rovnou Bronisława Komorowského. A že lidovci kampaň vedli především proto, aby se před parlamentními volbami nezapomnělo na jejich existenci.
Mluvčí Svazu demokratické levice Dariusz Joński už v noci začal přesvědčovat veřejnost, že „Magdalena Ogórek se považovala za kandidátku zcela nezávislou. Byla kandidátkou podporovanou SLD. Neuspokojivý volební výsledek Magdaleny Ogórek vyplývá z toho, že se vzdálila levicovým hodnotám a SLD. Čím více se kandidátka vzdalovala od levicových hodnot a SLD, tím nižší výsledky dosahovala v průzkumech. Důsledkem této strategie je volební výsledek.“
Cestou k parlamentním volbám mají být — jako už kolikrát — „konzultace v prostředí široce chápané levice“. Přičemž ale musí být nejen vedení SLD jasné, že mezi jedenácti kandidáty na hlasovacím lístku žádný další nominant levice nebyl. A že tedy cesta není ve sjednocování roztříštěného elektorátu, ale v budování levice jako politické alternativy.
Do parlamentních voleb v Polsku ovšem zbývá právě pět měsíců.
Vlastně sem čekal, že to dopadne, tak jak předpovídaly průzkumy - Komorowski se těsně nevyhraje v prvním kole. Mýlil jsem se.
Nemyslím si, ale, že ty volby jsou tak těsně svázány se světonázorem a preferovanou stranou - Komorowski dříve získával prakticky skoro všechny voliče PSL a tak trochu paradoxně i PiS, kteří slyšeli na to, že "zgoda buduje", on je prezident, který sice nanadchne, ale ani neurazí (když nedělá faux pas)
Proč Kaczyński nekandidoval, ale vyslal Dudu, netuším. Podle mne je paranoidní psychopat (zvlášť po smrti bratra), který chce mít totální kontrolu nad svojí stranou. Potencionální oponenty ze strany vyštípal (Ziobro snil o dvou PiSech, z nichž jedna by nebyla tak kotroversní), možná jen chtěl Dudu "vykopnout nahoru" a tak se ho zbavit. Nebo naopak ukázat přívětivější tvář své strany před generálními volbami. Nějak výraznou změnu v té straně bych tam neviděl.
Ty volby, pro značnou část Poláků, byly o protestu proti systému (ač má Komorowski pravdu, že Polsko je v nejlepším období své historie, pro ty, kteří jsou bez práce nebo odjeli za ní do západní Evropy, to pravda není). Podobně jako u nás, po čtvrtstoletí, kdy jsou u moci v podstatě ti samí, to chce nějakou změnu.
Změnu nedokázala dobře prodat ani Ogórek, ani Palikot, ani JKM se svojí visí libertariánské antiutopie. Dvacet procent (tak to teď vypadá) dostal Kukiz. Podle mne to nebylo tím, že by 20% Poláků vidělo jako klíč k řešení všech problémů jím propagovaný většinový volební systém (jako v UK), ale protože chtěli novou tvář a Kukiz to dokázal nejlépe marketingově prodat.
Polská levice je tak v troskách, ale z jiných důvodů než z jakých skočila kandidatura Ogórek fiaskem. Je nevěrohodná a nemoderní (proto třeba s antiklerikalismem, podporou sexuálních minorit načas uspěl Palikot)
Otázka bude, jestli Kukiz vytvoří nějaké hnutí, které bude kandidovat na podzim a dokáže pro hlas předvědčit část svých nynějších voličů. Bude to opět o marketingu a jeho důvěryhodnosti - jak dokáže využít minel PO a znechucení se systému soupeření PO(+PSL) proti PiS.