Se zprávami o extremismu, které neustále chrlí Bezpečnostní informační služba (a ministerstvo vnitra) se to má co do důvěryhodnosti podobně jako s veřejnými průzkumy. Sociologové ve svých průzkumech zjišťují, co si lidé o té které věci myslí a poté to vydávají za exaktní zjištění skutečnosti, jakoby lidé byli povinni (ochotni) myslet si cokoli jen na základě přísně vědeckých důkazů.

BIS (a další bezpečnostní složky) vydává za skutečnost to, co její zaměstnanci považují za „zveřejnitelné“, respektive, to, co z tohoto „zveřejnitelného“ vylouhují. Svá tvrzení navíc mají mnohdy podložena jen velmi chabě. Ani zde se nedá hovořit o exaktním a často ani o empirickém přístupu k věci, nejblíže to má nejspíše k hádání z lógru.

BIS má ovšem docela dobrou mediální taktiku, která zastírá vlastní nedostatečnost, takže občané mají dojem, že se její prací nemusejí blíže zabývat. A vlastně ani nemohou, protože kontrola těchto institucí je velmi omezená i pro příslušné poslance.

Pohádkový klid na práci

V průběhu doby svědčilo o amatérismu BIS a dalších složek více okolností. Zprávy BIS i vnitra o extremismu příliš často připomínají slohové cvičení žáka deváté třídy, jak obsahově, tak formálně. V nejlepším případě nevypovídají téměř o ničem novém, objevném, důležitém a jen opakují stereotypy a klišé z minula.

Jaroslav Spurný, investigativní novinář a odborník na tuto problematiku, v roce 2012 napsal mimo jiné o práci BIS toto: „Pokud existuje cosi jako pohádkový klid na práci, musejí o tom za zdmi této prosklené krabice na kraji Prahy něco vědět. V ústředí civilní kontrarozvědky pracuje osm stovek lidí, roční rozpočet přesahuje miliardu, možnosti špehovat spoluobčany jsou nevídané a možnosti protivné kontroly zvenčí minimální. Přesto nás BIS už léta zásobuje objevy, které lze — zpravidla v kvalitnější verzi — běžně najít v otevřených zdrojích včetně médií. Je nad slunce jasné, že v práci české tajné služby rozhodně není něco v pořádku.“

Jako příklad toho, že Spurný má pravdu, jsem tehdy uváděl server Antifa.cz, z něhož nepochybně BIS čerpá mnohé informace o pravicových extremistech. Lidé z Antifašistické akce (Antifa) jsou přitom pro BIS šmahem všichni levicoví extremisté, protože „bisoni“ se dosud nenaučili rozeznávat mezi jednotlivými lidmi a skupinami.

Totéž se týká anarchistů, o nichž BIS napsala: „Dne 29. září 2012 se v Praze konal DIY karneval, na jehož pořádání se spolupodílely organizace Freedom Not Fear a Československá anarchistická federace. Akce měla spíše karnevalový než politický charakter. Zúčastnilo se jí přibližně 2000 osob, z nichž převážná většina nepatřila mezi extremisty.“ Sdělení BIS o extremismu Freedom Not Fear bylo na stejně nízké úrovni jako její další tvrzení, že extremistická je iniciativa ProAlt, protože se mezi mnoha jejími  „členy“ pohybuje několik extremistů (z pohledu BIS).

Dezinformace BIS

Lepší to ovšem nebylo například ani ve zprávě o extremismu v roce 2010. BIS zde vedle zamlčování podstatného rovněž manipulovala s fakty. Připomněla, že „rok 2010 byl zlomový především pro Dělnickou stranu, která byla dne 17. února 2010 rozpuštěna“. Následoval výčet pravd, polopravd a výmyslů (takto namíchanému koktejlu zpravodajci říkají „dezinformace“) o tom, kterak se Dělnická strana po svém rozpuštění proměnila z vlka v beránka, změnila program, image a názory.