Ministr financí Babiš vyrazil za oceán, aby udělal exkurz do světa mezinárodní politiky. Nechci být zlý, ale docela bych si přál být jako muška u diskusí, které vede se svými americkými partnery na téma mezinárodních vztahů a transatlantické spolupráce…

Babišovy cíle a realita

Andrej Babiš už se s Američany zkrátka připravuje na vyšší cíle a významnější úkoly, nežli jaké má nyní. Měl by se však vrátit do přízemnějších úrovní, zejména pak k problematice ministerstva financí, kde se mu zatím příliš nedaří a které zatím vede. Chcete pár příkladů?

Jeho ministerstvo auditem systému pro práci s penězi z evropských fondů zjistilo v činnosti ministerstva pro místní rozvoj, vedeného taktéž ministryní za ANO, takové nedostatky, které prozatím znemožňují zahájení čerpání evropských peněz. Jinak řečeno, je za námi už skoro rok a půl z finanční perspektivy 2014—2020 a z více než šest set miliard korun získaných k čerpání na následujících sedm let nebyla ještě využita ani jediná koruna…

Druhá záležitost: Babišův náměstek Pros (ČSSD) upozornil na možné manipulace vedoucích českých bank se sazbou PRIBOR (pražskou mezibankovní úrokovou sazbou), což by de facto zdražovalo úvěry poskytované podnikatelům i soukromým osobám na bytové i jiné účely (např. hypotéky).

Z řad vedení ČNB následoval nechutný osobní útok na náměstka Prose a sdělení Babiše, že se od vyjádření svého náměstka distancuje. Bez jakýchkoli záruk, že ČNB celou věc rychle prověří, vyřeší a uzavře. V sázce je přitom věrohodnost ČNB. Připomínám, že problémy se sazbou LIBOR (londýnskou mezibankovní nabídkovou sazbou) řeší nejnověji regulátor s jednou z největších světových bank (Deutsche Bank), která za manipulaci s touto sazbou dostala pokutu ve výši dvou miliard dolarů.

Slibovaný výběr daní? Zatím spíš fiasko

No a snad hospodářsky nejvýznamnější je zatím neoslnivý vývoj daňových příjmů státu v prvních měsících tohoto roku. Babiš před volbami i později sliboval, že zatočí s daňovými úniky i s jejich pachateli. Zatím ovšem s ničím a nikým moc nezatočil. Daňové příjmy státu sice zatím meziročně rostou, ale ne dramaticky. A tak již vznikají značné výpadky v jejich výběru (především u daní sdílených s obcemi a kraji). A to již dopadá i mimo jiné na výdajové stránky rozpočtů obcí a krajů.

Pokud se trend v daňovém výběru v další částí roku neobrátí k lepšímu, budou muset obce i kraje (a obce pracují tradičně s minimálními rozpočtovými rezervami) zredukovat své rozpočty ve výdajové části. Tedy často v investicích, kde to je sice bolestivé, ale administrativně snadnější nežli u běžných rozpočtových výdajů.

Ministři za ČSSD přicházejí v této době při sestavování první varianty státního rozpočtu po rok 2016 s některými náměty rozpočtových výdajů. Nikterak přehnanými. Přesto Babiš ve svých vzkazech z USA fantazíroval o tom, kterak sociální demokracii zabrání udělat z naší země druhé Řecko. Babiš si, s odpuštěním, nevidí do úst.

V krátké době bude zveřejněn údaj o výši odvodu dividend českých dceřiných firem jejich mateřským firmám do zahraničí. Loni to bylo 315 miliard korun (!), letos to může být s ohledem na vcelku pozitivní vývoj českého hospodářství v loňském roce ještě více. Možná až 350 miliard.

Kdyby měl stát k dispozici například sedmdesát miliard z této sumy v příjmech státního rozpočtu, byl by celý státní rozpočet vyrovnaný. Hospodářský růst by přinášel další příjmy, ze kterých by bylo možné pokrýt například růst důchodů, navýšení mezd zaměstnanců státu, pojištění státních pojištěnců apod.

Ale nynější zdanění největších firem, jehož potřebu naznačuji, by znamenalo zvýšit daně také Agrofertu i firmám dalších „velkých českých kluků“. A do toho se velkému kormidelníkovi jistě nechce. Ztratil by jejich podporu, a proto si vybral jinou skupinu plátců, která také daně moc neplatí, a tou jsou OSVČ.

Co si počít s OSVČ?

OSVČ za minulý rok zaplatily na daních pouhopouhých 1,1 miliardy korun. Když jsem byl předsedou vlády, tak OSVČ zaplatily v roce 2005 na daních z příjmu 26,6 miliardy korun. V následujícím roce 2006 — po zavedení daňových paušálů — to bylo „jen“ 17,9 miliardy korun. Tedy stále ještě úctyhodná částka.

Pravicové vlády ovšem počet plátců prostřednictvím daňových paušálů rozšířily na ty, kteří v nich nikdy být neměli (např. na advokáty) a nevídaným způsobem daňové paušály změkčily. Přesto bych právě této v skupině — v živnostnících — neviděl prioritní zájem státu o změnu jejich daňové podmínky na začátku probíhajícího hospodářského oživení. A to nejen proto, že se jedná o téměř milion lidí a že nynější vláda může ztratit jejich podporu.

Jako spravedlivější vidím začít u těch, kteří vesměs odvádějí své peníze do zahraničí, a to v obrovských objemech. A „velcí čeští kluci“, kterých se to dotkne, v této věci jistě projeví nezbytné vlastenectví ve prospěch státu. A pak teprve pokračovat s prosazením férového zdanění i u živnostníků.

Chci jen podotknout, že jsem poněkud v konfliktu zájmů, protože jsem v této době také živnostníkem…