Rozprava o agropalivech má pozoruhodnou vlastnost: chybí jí „ten špatnej“. Obě strany argumentu mají něco do sebe a nám nezbývá, než se dobrat nějakého rozumného rozuzlení. Jenomže ministři kolektivně — a ministr financí speciálně — tuhle záležitost docela zmatlali.

Agropaliva mohou pomoci se snížením naší závislosti na fosilních surovinách. Česká ekonomika každý rok vychlemtá kolem osmi miliard litrů ropy. Obchodní bilanci země to stojí desítky miliard ročně, jež v účtech za energii odtečou do ciziny. Navíc spalování ropných paliv dělá pěknou neplechu ve vzduchu. Bioinovace, pokud je použijeme dobře, mohou pohánět motory palivem, jež si vypěstujeme doma. Čerpání nenahraditelných ložisek vystřídá energie z každoročně obnovitelných zdrojů.

Proč agropaliva dávají smysl

Brazilská vojenská junta vytvořila v roce 1975 národní program Pró-álcool, aby podporoval použití etanolu z cukrové třtiny coby paliva. Nakonec to byl docela slušný úspěch: třináct let poté mělo pětadevadesát procent automobilů v zemi pohon na alkohol. Velké pokusy o bioenergetiku — k pohonu aut, výrobě elektřiny nebo vytápění — tehdy, v dekádě chronických ropných krizí, podniklo také Dánsko, Švédsko nebo USA.

K vypěstování, přepracování nebo dopravě agropaliv se také používají kvanta energie; hodně nafty se spálí při orbě i sklizni, energeticky náročná je také výroba hnojiv nebo přeměna plodin na komerční palivo. Tohle je důležité uvážit. Přepočty skutečně ukazují, že agropaliva se v některých případech mohou proměnit v perverzní projekt, který více stojí, než přinese.

Ale většinou to patrně neplatí. Pokud si vypíšeme náklady s výnosy, podtrhneme a sečteme, běžně vyráběná paliva jsou celkem spolehlivě v plusu. Potřebujeme nicméně případ po případu prověřovat každou chystanou technologii. Evropská unie se už dohodla na sofistikovaných pravidlech, jak budeme energetickou bilanci hlídat.