Přečíst si text a jít zjistit, o čem se v něm vlastně píše, je pokročilý stupeň předlistopadového čtení mezi řádky. Tehdy jste alespoň věděli, že jiný zdroj informací než osobní zkušenost, známosti a Rudé právo více méně nemáte.

Dnes můžete zůstat u dojmu, že novináři, když o něčem píší, si mohu přeci všechno ověřit přinejmenším na internetu. A kdyby si ani pak nebyli věcí docela jisti, mohou zavolat tiskovému mluvčímu, který jim informace rád poskytne. Politik nebo politička ostatně ochotně udělají totéž, protože se zítra chtějí vidět natočení v televizi nebo vytištění v novinách.

Práce komentátora je v českém prostředí bohužel často ztížená tím, že zprávy, které by obsahovaly základní nutné informace a které by tak bylo možné vážně komentovat, chybějí. Denní čtenář novin je pak na tom ve srovnání s komentátorem ještě hůře, protože ověřování informací nemá ani jako svůj úkol, natož aby měl na takovou práci čas.

Minulý týden různá média informovala, že ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová chce od září zavést veřejné práce, že už je jako ministr zavedl Jaromír Drábek z TOP 09 a že jde o oprášení jeho nápadu. Některá média doplnila, že řešení je v lepší sociální práci a že města by měla využívat dotace na sociální pracovníky a správci bytových domů dotace na placené domovníky.

V Deníku Referendum reagoval Jan Májíček obecným komentářem. Levicoví politici si podle něj musejí umět představit také jinou politiku než politiku reforem. Cílem levicové politiky má být práce smysluplná a důstojná. A potřeba je zaměřovat se na systém, a ne na jeho oběti, tedy na chudé, respektive na obyvatele sociální, kulturní nebo geografické periferie.

↗

Média informovala, že ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová chce od září zavést veřejné práce. Autorem diskutované novely je však senátor za ODS Jaroslav Zeman. Marksová předkládá až návrh kompromisní. Foto archiv DR

Obecný komentář k potřebě větší politické představivosti a k důrazu při prosazování levicových témat je na místě. Jen musí autor zároveň vědět, že nejde o iniciativu Michaely Marksové, ale o pozměňovací návrhy (zde a zde) k novele zákona o hmotné nouzi, která prochází legislativním procesem od listopadu 2013.

Musí vědět, že autorem diskutované novely je senátor za Občanskou demokratickou stranu a spojenec nechvalně známé Ivany Řápkové Jaroslav Zeman. Musí vědět, že předkládá-li ministryně Marksová návrh více či méně kompromisní k tomu Zemanovu, možná jen brání nebezpečí, že bude schválen ten jeho. Musí vnímat relativní vyrovnanost sil ČSSD a dvou dalších koaličních stran ve vládě. Musí vědět i to, že celá řada politiků včetně celé řady starostů za sociální demokracii takový návrh podporuje a že je lepší ten ministrynin než ten Zemanův.

Musí? Člověk, který se v politice pohybuje tak dlouho jako Jan Májíček, musí. Protože až potom zvládne demonstrovat ne pod hesly „Odvolejte Marksovou“, ale „Zahoďte dědictví ODS“, „Zvyšujte nejen minimální mzdu a důchody a platy státních zaměstnanců, ale i životní a existenční minimum“ nebo „Práce je, chybí placená zaměstnání“ a  „O práci je třeba přemýšlet jinak, zrušení sKaret, ani přijetí šesti set nových posil na úřady práce, aby mohly lidem hledat zaměstnání a nezaměstnané podporovat, nestačí“.

Proč musí? Protože pak nebude moci napsat text, který napadá jednoho člověka v systému, kde hrají svou významnou úlohu třeba odbory (a zaměstnavatelé) a kde i vláda rozhoduje ve sboru. A proto, že by možná teď začal tlačit na vládu, aby od prvního ledna 2016 životní a existenční minimum na rozdíl od letošního roku zvýšila. Protože protest v polovině letošního (anebo loňského) prosince už takový efekt mít nebude.

Pokud jde o samotnou veřejnou službu, dlouhodobě nezaměstnaný dnes ze zákona pobírá existenční minimum. Za různých okolností může získávat podporu vyšší, přičemž poslankyně Zuzana Kailová po dohodě s ministryní Marksovou navrhuje zařadit mezi cesty, jak příjem zvýšit, i veřejnou službu zprostředkovanou Úřadem práce.

„Návrh předpokládá,“ píše MPSV v tiskové zprávě, „že lidé odkázaní na systém sociálních dávek, kteří se dobrovolně rozhodnou na veřejnou službu nastoupit, si mohou tímto způsobem přivydělat. Nabídku veřejné služby by jim měl zprostředkovat Úřad práce. Pokud však Úřad práce veřejnou službu klientovi nenabídne, jeho nárok na životní minimum zůstane zachován. Ti, kteří se do ní zapojí, budou mít nárok na životní minimum 3 410 korun, kdo odmítne, zůstane na existenčním minimu 2 200 korun.“

Pravice chtěla, aby ten, kdo veřejnou službu nenastoupí, o peníze přišel. Poslanci sociální demokracie proto tento i další záměry pravice před třemi lety napadli u Ústavního soudu, který jim částečně vyhověl. Současný návrh, který vyvolal kritiku, předpokládá veřejnou službu jako možnost přivýdělku.

Při znalosti těchto věcí je pak možné proti vládě vedené sociální demokracií (která se tolik liší od té kalouskovo-nečasovské) a proti samotné sociální demokracii klidně pořádat demonstrace. Všude tam, kde vláda nebo sociální demokraté ustupují za koaliční smlouvu. Všude tam, kde sociální demokraté nevysvětlují rozdíl mezi koaliční smlouvou a vlastním programem. Pokud jde o resort ministerstva práce a sociálních věcí je v koaliční smlouvě na místě číst zejména části 5.2 a 5.3.