Do roztrhání těla budu hájit názor, že Miroslav Kalousek je špičkovým politickým profesionálem k pohledání. Má tak akorát inteligence, vědomostí, aby v politice zaujal, pomáhá mu i technické vzdělání, díky němuž říká do puntíku to, co chce, a nenechá se unášet emocemi. Ty u něj poznáme spíš z tónu či (ne)pevnosti hlasu — ale ani to není stoprocentní, neboť umí hrát.

Výroky, které Kalousek trousí, jsou gramaticky a stylisticky přesné a dají se rovnou sázet do tisku. Jeho větu nelze vytrhnout z kontextu. V debatních pořadech si vždy získá a uhájí prostor, a to i pro opakování již jednou vyřčené teze.

Hlavně si však věří. Jeho projevy jsou vrcholem sebejistoty, ba pýchy. Umí vybruslit i ze situace, kdy nechce otevřeně povědět, jak si lebedí v potížích druhých a nejraději by je viděl v tratolišti krve. Nejeden z nás se už naučil Kalouskovu potměšilou větu na adresu konkurenta (například koaličního partnera): „Držím vám palce, abyste si svoje problémy vyřešil.“

Politický profesionál Kalouskova ražení je univerzálním ministrem. Zhostí se resortu financí, dopravy i vnitra. Dokonce může být chvíli nalevo a chvíli napravo. Estéti sice nadzvedli obočí, když se Kalousek i přes kontroverzní minulost stal hlasatelem morálky a etiky v politice — ale nakonec se smířili, že příběhy o oligarchovi (Babišovi) a monarchovi (Zemanovi) vypráví zrovna on.

Pragmatikům Kalouskova ražení je sice jedno, jestli sedí u stolu nebo vyjednávají byznys s komunistou, estébákem, kmotrem či pekelníkem, ale když je potřeba, umí spustit tak naléhavé litanie o čistotě, že se i pan farář začervená.

Přesto bych radil jeden resort před Kalousky chránit — zahraniční věci. Mezinárodní rovnováha je křehká věc a nezaslouží si být vydána napospas politickým žonglérům nebo mluvkům bez znalosti hlubších souvislostí. I levičáka Jana Kavana s pravičákem Karlem Schwarzenbergem spojuje opatrnost ve vyjadřování, vážení na miskách vah.

Diplomat by neměl být pozér — už jen proto, že se od něj očekává připravenost k uzavírání kompromisů. Stačí, aby přiložil větší váhu svým slovům než potřebám situace, a může to stát lidské životy, konflikty a války.

Chápu, že TOP 09 nemá o moc víc témat k rozehrávání než zahraniční politiku. Koneckonců vláda ČSSD-ANO-KDU-ČSL je celkem stabilní, úspěšná a oblíbená. Rozumím, že předseda Schwarzenberg je unavený a potřebuje výpomoc. Ale proč máme, probůh, uvěřit tomu, že kouzlu zahraniční politiky podlehl po deseti letech ve významných pozicích zrovna Miroslav Kalousek? Snad jen proto, že ukrajinský konflikt nalil vodu na mlýn různým propagandistickým skupinám z východu i západu, a demagogie je nakažlivá?

V úterý se první místopředseda TOP 09 a šéf poslanců TOP 09/STAN Miroslav Kalousek nechal slyšet, že „jak vláda, tak pan prezident bohužel nadbíhají ruskému agresorovi, akorát jeden to dělá příliš viditelně a ten druhý to skrývá.“ Je to žalování partnerům v EU, anebo obžaloba celé unie, která včetně ČR postupuje jednotně, z appeasementu?

A protože byl v ráži, řekl také: „Tvrdíme-li, že stojíme za Ukrajinou, aby si ubránila své suverénní hranice, pak bychom jí měli umožnit ty hranice umět bránit tím, že jí dodáme zbraně. Jestliže říkáme, že fandíme Ukrajině a stojíme za ní a současně jí nechceme dát jedinou nábojnici, zatímco její odpůrci jsou zásobeni nejmodernějšími zbrojními systémy od pana Putina, pak to nedává žádnou logiku.“

Když logiku, tak logiku. Pokud je pravda, že ukrajinské vojsko bojuje s ruskou armádou, čemu zbraně pomohou? Přisypeme je my, přisypou je oni. Putin umí hrát vabank. Kde je východisko ze zapeklité situace? A pokud na Ukrajině bojují Ukrajinci proti Ukrajincům, jak se domnívá jiná část české populace, bylo by správné živit tento konflikt?

Jistě jsou i „třetí cesty“. Slyšíme třeba o hybridní válce. Ale i pro ni platí, že krveprolití se snadněji předejde diplomatickými či ekonomickými než vojenskými nástroji.

I když ale připustíme, že situace na Ukrajině je „ložená“ — kde vzít jistotu, že kalouskovští šíbři jsou poháněni jen těmi nejušlechtilejšími myšlenkami a nemají postranní úmysly? Například osolit to vládě nebo pomoci nějakému kšeftu...

Ostatně o nadstandardních Kalouskových vztazích s některými českými zbrojaři se ví již léta. Má za sebou i pár nevábných kauz týkajících se vojenské výzbroje a výstroje.

Ti, co nyní tolik tleskají Kalouskově zásadovosti a podpoře kyjevských demokratů, nakonec mohou být rádi, že pan profík nenavrhuje poslat na Ukrajinu třeba pověstné české padáky.