Do roztrhání těla budu hájit názor, že Miroslav Kalousek je špičkovým politickým profesionálem k pohledání. Má tak akorát inteligence, vědomostí, aby v politice zaujal, pomáhá mu i technické vzdělání, díky němuž říká do puntíku to, co chce, a nenechá se unášet emocemi. Ty u něj poznáme spíš z tónu či (ne)pevnosti hlasu — ale ani to není stoprocentní, neboť umí hrát.

Výroky, které Kalousek trousí, jsou gramaticky a stylisticky přesné a dají se rovnou sázet do tisku. Jeho větu nelze vytrhnout z kontextu. V debatních pořadech si vždy získá a uhájí prostor, a to i pro opakování již jednou vyřčené teze.

Hlavně si však věří. Jeho projevy jsou vrcholem sebejistoty, ba pýchy. Umí vybruslit i ze situace, kdy nechce otevřeně povědět, jak si lebedí v potížích druhých a nejraději by je viděl v tratolišti krve. Nejeden z nás se už naučil Kalouskovu potměšilou větu na adresu konkurenta (například koaličního partnera): „Držím vám palce, abyste si svoje problémy vyřešil.“

Politický profesionál Kalouskova ražení je univerzálním ministrem. Zhostí se resortu financí, dopravy i vnitra. Dokonce může být chvíli nalevo a chvíli napravo. Estéti sice nadzvedli obočí, když se Kalousek i přes kontroverzní minulost stal hlasatelem morálky a etiky v politice — ale nakonec se smířili, že příběhy o oligarchovi (Babišovi) a monarchovi (Zemanovi) vypráví zrovna on.