Očkování je dobro. Ale nelze jej vynucovat represí

Zuzana Vlasatá

Známe srdceryvné příběhy rodičů, u jejichž dětí se projevily nežádoucí účinky očkování, příběhy obětí hrozných chorob nikoli. Žádné totiž nejsou: díky očkování. Blahodárnost moderní medicíny ale nelze prosazovat represí.

Nejvášnivější diskuze na internetu bývají pod články o muslimech, Romech, domácích porodech a očkování… Stejnou větou začínal text Mariany Otterové, který vyšel v DR poslední den loňského roku. Dala by se zahrnout do první kapitoly příručky pro začínající žurnalisty.

Očkování je jedním z těch témat, na která si dnes může udělat každý člověk velmi vyhraněný názor a podepřít jej tvrzením odborníků. Má totiž své erudované zastánce i kritiky. Esencí těchto dvou pólů budiž například duel lékařek, Hany Cabrnochové z České vakcinologické společnosti a Ludmily Elekové pod neurotickou taktovkou moderátorky Daniely Drtinové.

Jak se v tom potom jako klient zdravotnictví vyznat? Komu věřit? A co? Na vakcínách přece vydělávají mocné farmaceutické firmy, jejichž prvotním zájmem v tržní logice není naše zdraví, nýbrž jejich zisk a obrat. Média zaznamenávají případy rodin, jejichž děti utrpěly povinným očkováním vážné zdravotní komplikace. Některé státy mají na odškodnění lidí poškozených vakcínami dokonce své fondy. Povinné vakcíny nás nadto mají ochránit před nemocemi, které se v našich končinách prakticky nevyskytují…

Je vlastně zcela pochopitelné, když z takových poznatků člověk-rodič, motivovaný jen a pouze starostí o zdraví svého dítěte, vyvodí, že očkování je zlo.

Je zde ale ještě druhá stránka příběhu. Zatímco své názory konstruujeme na půdorysu příběhů lidí poškozených očkováním, případně na aroganci molochu zdravotnictví, opačná vyprávění — tedy s líčením dopadů epidemií černého kašle, tuberkulózy, žloutenky typu B, tetanu, dětské obrny nebo záškrtu — se nikde nesetkáme. Tyto nemoci neznáme. Nepamatujeme si je. Nemáme s nimi živou zkušenost. Přitom právě ony jsou důvodem, proč jako společnost vakcíny podstupujeme.

×
Diskuse
MK
January 8, 2015 v 21.07
Pořád a pořád pročítám článek, a pořád a pořád nedovedu pobrat ten "krok" kdy autorka dojde k tomu, že je od státu slabošské, že chrání své obyvatelstvo před epidemiemi, a to i ty, kteří se chránit nemůžou (alergici, lidé se zesláblým organismem, etc.). To mi připadá jako jeho elementární povinnost. Radikální konzervativec by možná řekl: Ano, tohle je slabošské. Zavřít a hotovo.
Radikální liberál by proti tomu namítl: Co se já mám starat o to, že někdo dělá blbost? Ať si je dělá a pak nese následky. A tím odmávne jakoukoli ochranu člověka, který je v dnešní přeinformované době, kdy se na něj valí tuny šarlatánských textů, paradoxně zranitelnější, než kdy dříve.
Nevím, co se to děje, že když dojde na témata, jako je toto, kdy i dost beranovití jedinci začínají trochu couvat, tak z lidí, kteří jinak uvažují společensky a odpovědně, stávají individualističtí libertariáni, bránící svou nebo cizí škodlivou iracionalitu. Podobně se i z velkého maloměšťáka stane najednou antikapitalista, opakující argumenty o farmakfirmách (které nejsou žádné spolky lidumilů, koneckonců vydělávají, když jsme nemocní-očkování vlastně není vůbec v jejích zájmu, protože pravděpodobnost, že onemocníme a koupíme si jejich léky, na kterých vydělají řádově víc, než na vakcínách, se očkováním sníží).
ZV
January 9, 2015 v 0.07
Slabošská je ta represivní metoda. V demokratické společnosti by nemělo být přijatelné vypořádávat se s konkurenčními či opozičními názory násilím či pokutami.
MK
January 9, 2015 v 1.38
Ale nikdo se s nikým nevypořádává. Jenom se prostě brání tomu, aby se šířily epidemie, na které mohou někteří umřít.

Já mám třeba názor, že MHD by měla být zdarma. Evidentně je to názor opoziční, protože to nikdo nezavedl. Respektive, ne v těch městech, kde MHD jezdím. Pokud budu jezdit na černo, budu pokutován. Je tohle slabošské vypořádávání se s opozičním názorem? Protože já vidím jediný rozdíl: černý pasažér nikoho svým neplacením jízdného neohrožuje na životě a zdraví.
January 9, 2015 v 20.34
Plný souhlas s panem Kolaříkem
Kvůli tendencím v protestech proti očkování a propagaci mýtů (očkování způsobuje autismus apod.) se objevují znovu zákeřné choroby, o kterým si lékaři mysleli, že byly dávno vymýceny. Trpí jimi třeba i rodiče, protože očkované děti se s nimi vypořádají lépe, ale rodiče očkované kdysi v dětství již tak imunní nejsou. S povinným očkováním je to jako s omezením kouření. Svoboda končí tam, kde poškozuje ostatní.

Pokud jde o populární argument o ziscích farmaceutických firem, na kterém vždy něco je, zajímavé je především to, jak málo si "alternativci" a bojovníci proti očkování a další "represi" v oficiálním zdravotnictví stěžují na zřejmé poškozování lidského zdraví a života různými pochybnými léčiteli a šarlatány bez nějaké odpovědnosti. Ti nemusí prokazovat své léčebné účinky např. vědeckými studiemi, nemusí žádat o složité registrace svých zařízení. Ví všechno rychle a nejlíp. A jejich nekřesťanské zisky nikdo neřeší.