Potvrzeno: FBI se snažila přimět M. L. Kinga k sebevraždě

Petr Jedlička

Historička z Yaleovy univerzity nalezla v archivní složce J. E. Hoovera originální znění nejslavnějšího z výhrůžných dopisů, které FBI zasílala Kingovi jako anonymní vzkazy od zklamaných příznivců.

Americká vyšetřovací služba FBI se v 60. letech skutečně snažila přimět baptistického kazatele a tribuna hnutí za občanská práva Martina Luthera Kinga k sebevraždě. S konečnou platností to potvrdil nález originálního znění nejslavnějšího tzv. sebevražedného dopisu, které objevila minulý týden historička z Yaleovy univerzity Beverly Gageová v archivní složce Johna Edgara Hoovera.

Hoover vedl FBI v letech 1935-1972 a tzv. vyšetřování M. L. Kinga osobně řídil.

Již sněmovní vyšetřovací komise v roce 1975 prokázala, že FBI se Kinga pokoušela systematicky očerňovat. Od roku 1963 mu byly na příkaz Roberta Kennedyho, tehdy ministra spravedlnosti, odposlouchávány telefony. Vyšetřovatelé se snažili Kinga nejdříve spojit s komunistickým hnutím, a poté zastrašovat pohrůžkou odhalení jeho milostných afér.

O výhrůžných dopisech se tedy vědělo — FBI je Kingovi posílala jako anonymy od zklamaných příznivců hnutí. Jejich originály však zůstávaly zapečetěny v Národních archivech spolu s nahrávkami a další dokumentací z Kingova vyšetřování, kterou nařídil federální soud v roce 1977 nezveřejňovat až do roku 2027.

Historička Gageová ovšem objevila doslovný přepis originálu nejslavnějšího z příslušných dokumentů v Hooverových soukromých materiálech. S plným zněním tzv. sebevražedného dopisu se tak může veřejnost seznámit nyní vůbec poprvé.

„Máš na to 34 dní“

Pisatel, zřejmě Hooverův zástupce William Sullivan, se v dopise prezentuje jako jeden z rozhořčených Kingových exstoupenců. Konfrontuje kazatele s jeho aférami, vyhrožuje mu a uvádí, že zbývá už jen „jediná cesta“, jak zabránit ostudě z případného odhalení.

„Americký lid, církevní organizace, co ti pomáhaly — protestanti, katolíci, židé, ti všichni budou vědět, kdo ve skutečnosti jsi (...) Seš hotovej. Už máš jen jednu možnost, Kingu. Víš jakou. Máš na to přesně 34 dní,“ stojí v dopise, který byl Kingovi zaslán krátce před tím, než v roce 1964 obdržel Nobelovu cenu míru.

Hoover i další zástupci FBI po Kingově zavraždění v roce 1968 přiznali, že byl z jejich popudu vyšetřován. Dlouho však tvrdili, že šlo o standardní proceduru a že tak činili pouze z obavy, že King představuje národněbezpečnostní hrozbu či přímo spolupracuje se sovětskou rozvědkou.

Teprve v 70. letech začalo být zřejmé, že vedle klasického vyšetřování vedla FBI i rozsáhlou protikingovskou kampaň.

Martin Luther King v USA podnítil a zorganizoval několik občanských iniciativ za odstranění rasové diskriminace, za pomoc chudým, za právo na nenásilný protest a proti válce ve Vietnamu. Světovou proslulost získal zejména jeho Pochod na Washington ze srpna 1963, během kterého vyzval Američany v projevu I Have a Dream k překonání rasismu.

Další informace:

Democracy Now The FBI vs. Martin Luther King: Inside J. Edgar Hoover’s "Suicide Letter" to Civil Rights Leader

The Independent 'There is but one way out for you': Uncensored 'suicide letter' sent from FBI to Martin Luther King made public for the first time

The New York Times What an Uncensored Letter to M.L.K. Reveals

    Diskuse
    November 19, 2014 v 12.15
    Doplnění
    Podle Gageové je nález kromě své potvrzující úlohy významný také pro analýzu důmyslnosti metod, které FBI používala, a jako vhled do proměny role médií. Dopis je výborně vystylizován do podoby klasického výhrůžného listu, jenž píše silně věřící člověk rozohněný zklamáním. Obsahuje detaily z některých Kingových sexuálních dobrodružství, grafické náčrtky a byl doplněn také audio nahrávkou.

    Je paradoxní, že King se o obsahu dopisu dozvěděl až po převzetí Nobelovy ceny míru, a tedy i uplynutí dané lhůty. Balíček otevřela jeho žena Correta, která jej bez jakéhokoliv zkoumání označila za falzum vytvořeé tajnou službou.

    Podle Gageové přitom FBI nabízela kompromitující materiály na Kinga také médiím. Ta je však nikdy ve větším rozsahu nezveřejnila (což se dnes jeví -- jak podotýká historička dále -- naprosto nepředstavitelně), a tak obraz Kinga jako morální autority nebyl nikdy úspěšně rozbit.

    Gageová dodává, že také v kruzích vůdčích občanských aktivistů se o Kingových sexuálních aférách obecně vědělo. Média ale se zveřejňováním příslušných historek tehdy skutečně otálela.