Boj o vyvolání referenda v Brně se v uplynulých týdnech dostal do další fáze. Poté, co magistrátní úředníci zkontrolovali více než 21 tisíc sesbíraných podpisů pod petici požadující lidové hlasování, oznámil náměstek primátora Kotzian (ODS) veřejnosti, že 7844 podpisů bylo vyškrtnuto s odkazem na nesplnění zákonných požadavků.

V demokracii by mělo být normou, že úřad není vrchnost a svá rozhodnutí odůvodňuje tak, aby si občan, kterého se dotýkají, mohl ověřit, že bylo postupováno nestranně a férově podle pravidel. Ne tak v Brně. Nejenže seznam vyškrtaných petičních řádků nebyl přílohou výzvy organizátorům petice k „odstranění nedostatků“, ale úřad se ještě divil, že takovou věc po něm zástupci petičního výboru následně požadují.

Stovky stran strojových sjetin s informací o tom, který řádek byl vyškrtnut z jakého důvodu, nakonec z magistrátu se zpožděním doputovaly. Při jejich následné kontrole však nebylo možno vyjít z údivu.

Přestože běžná míra chybovosti při podepisování takovýchto petic za vyvolání místních referend se v českých a moravských městech pohybuje kolem 20-25 %, v Brně to bylo 37 %. Nechtělo se mi věřit tomu, že zrovna Brňanům jde podepisování petic o tolik hůř, než jinde v České republice. Jak se však kontrolou vyškrtaných řádků ukázalo, není to ani tak Brňany, jako přístupem jejich magistrátu.

Pouze třetina podpisů byla vyřazena pro evidentní nesplnění zákonných podmínek (bydliště v jiném městě, nedostatečný věk, duplicitní podpis nebo chybějící údaj). Zbylé dvě třetiny byly vyškrtány z důvodů, jež jsou přímo vázány na schopnost či ochotu úředníků přečíst rukou psané údaje z petic.

U více než pěti tisíc občanů tak byla zpochybněna jejich vůle vyjadřující podporu vyhlášení referenda o poloze nádraží. Oficiálním důvodem byla „nečitelnost“ některého z údajů na petici nebo nespárování údajů vyčtených z petice s úřadními záznamy v evidenci obyvatel. Stačilo jediné písmenko jinak a magistrátní stroj poslal občana do kategorie „vyřazen kontrolou v Základních registrech“.

Nezbývalo, než se tedy osobně přesvědčit, zda lidé takto označení skutečně neexistují, nebo to je celé trochu jinak. Na uvedených adresách jsme v desítkách náhodně vybraných případů kontaktovali petenty a kontrolovali jimi uváděné údaje.

Ty příběhy jsou zajímavé. Našli jsme mnoho těch, kteří i přes to, že je magistrát „nedohledal v evidenci“ nebo jejich údaje označil za „nečitelné“ žijí ve svých trvalých bydlištích a mají vše v pořádku. Zde není jiného vysvětlení, než že ten, kdo na úřadu přepisoval údaje z petic do stroje, prostě nechtěl ztrácet čas dlouhým „luštěním“ rukopisu, nebo prostě občas udělal překlep či „jinak“ přečetl uváděné jméno.

Tyto podpisy tvoří zhruba třetinu vyškrtnutých a měly být jednoznačně uznány, protože splňují všechny požadavky zákona. Vyškrtnuty byly protiprávně.

No a pak je tu zbývající třetina vyškrtnutých, kde stojí za to vést debatu o tom, jestli úřad má bazírovat na formě, nebo spíše sledovat smysl zákona a zjišťovat, zda oprávněný volič prokazatelně vyjádřil vůli podpořit návrh na vyhlášení referenda. Našli jsme totiž mnoho případů, kdy lidé prokazatelně byli oprávněni podepsat petici, ale uvedli přitom obecně používanou formu svého křestního jména, místo strojově přesného přepisu údajů z občanky.

Například paní Rozália Suchomelová, uvedla křestní jméno v běžném tvaru Rozálie. A byla proto vyškrtnuta. Stejně tak paní Marie Noemi Čadová, uvedla na petici Noemi a magistrátní stroj ji proto vyškrtl. A tak by se dalo pokračovat.

Senátorka Eliška Wagnerová před pár dny ve svém vyjádření uvedla, že v postupu magistrátu shledává „zlou vůli“, resp. projev nevůle uspořádat referendum.“ (její celé vyjádření k dispozici na eliskawagnerova.cz). Na základě výše uvedeného je třeba jí jednoznačně přisvědčit.

Kontrola vyškrtnutých podpisů dokládá, že magistrát zvolil vyhroceně formalistickou strategii, kde místo prověření, zda byla vyplněním údajů a podpisem petice v dostatečné míře projevena vůle konkrétního občana po vyhlášení referenda, nastoupila strojová kontrola shody magistrátem „přečtených“ údajů s údaji v úředních databázích.

Tomu, kdo tato pravidla nastavoval, muselo být jasné, že takto budou vyřazovány i podpisy, které by běžnou úřední kontrolou, jdoucí po naplnění smyslu zákona, bez problémů prošly. Účast politického náměstka primátora Kotziana (ODS) v televizních debatách, kde „vysvětloval“ rozhodnutí magistrátu jako státní správy, naznačuje, že nastavování systému kontroly a vyřazování podpisů neproběhlo jen a pouze po úřední, nepolitické linii.

Snaha zabránit vyhlášení referenda o důležité mnohamiliardové investici, která se výrazně promítne do tváře města a na níž se Brno bude jako spoluinvestor významně podílet, je bohužel z jednání některých politiků naprosto zřejmá. Ať už ve svém pokusu nedat Brňanům šanci rozhodnout letitý spor o polohu nádraží uspějí, či nikoli, jsem přesvědčen, že voliči si dobře zapamatují, kdo se jim snažil účelově vemlouvat, že referendum je k ničemu (protože oni si to na ministerstvu rozhodnout lépe a bez nás).