Tento týden jsem narazila na příručku od profesora Bena Levina Celoplošné zlepšení vzdělávacího systém, kterou vydala Fakulta sociálních věd UK. Příručka je reflexí zkušeností, které se autorovi podařilo nashromáždit při projektu zlepšení vzdělávacího systému v Kanadě. Příručka byla také použita obecně prospěšnou společností Eduin jako diskusní text pro konferenci „Úspěch pro každého žáka“.

Kdybych chtěla být redukcionistická a podívala se na text střízlivým okem intuitivní mysli, dalo by se zkonstatovat, že je to takový pokus o vytvoření metodiky, jak umožnit vzniknout vizi, tu pak udržet a uvést do reality. „Sdílená vize, pocit sounáležitosti, a spoluodpovědnosti jsou spíše výsledkem než předpokladem kvalitního procesu; musejí být tudíž vytvořeny,“ praví se v dokumentu samém.

Něco, co bychom opravdu potřebovali, co ale nakonec většinou ztroskotává právě na tom, že hledáme metodiky, podle nichž máme tendenci postupovat mechanicky, a zavedení se postupně zúží na byrokratické plnění.